Nízký Jeseník, vymezení pohoří a geologie

Na území Nízkého Jeseníku (resp. na jeho okrajích) se dotýkají Česká vysočina, Západní Karpaty a Středoevropská nížina. Celá oblast Nízkého Jeseníku má charakter pahorkatiny, jen v západní části má charakter vrchoviny s maximální nadmořskou výškou okolo 800 metrů. Reliéf je poměrně plochý a nepříliš členitý. Pouze v některých oblastech se v Nízkém Jeseníku objevují hlubší průlomová údolí.

Nejvyšším vrcholem Nízkého Jeseníku je Slunečná (800 m). Objevují se však i další výrazné vrcholy jako Červená hora (749 m), Velký Roudný (780 m) či Fidlův kopec (680 m). V některých oblastech se objevují nápadné vyvýšené kupy jako Jedová (633 m) nad obcí Pohořany či četné vyvýšeniny v Brantické vrchovině JZ od Krnova.

Od západu je Nízký Jeseník ohraničen Hrubým Jeseníkem, na východě Hornomoravským úvalem a Moravskou bránou. Na severu sousedí Nízký Jeseník s Opavskou pahorkatinou a na východě s Ostravskou pánví.

Pokud přemýšlíte, kde se na svých cestách ubytovat a chcete mít pro sebe, Chaty pro rodinu nebo své přátele dostatek soukromí, pak pro vás máme možnost pronájmů chat a chalup přímo od majitele. Na další stránce si vyberte preferovanou oblast a nebo konkrétní objekt, který vás zajímá.

Geomorfologické členění Nízkého Jeseníku

Nízký Jeseník se dělí na celou řadu samostatných podcelků. Jsou to Stěbořická vrchovina, Bruntálská vrchovina, Vítkovská vrchovina, Slunečná vrchovina, Brantická vrchovina, Domašovská vrchovina a Tršická pahorkatina. Posledním podcelkem jsou Oderské vrchy, které popisuji samostatně níže.

celek	podcelek	okrsek
Nízký Jeseník	Stěbořická pahorkatina	Heraltická pahorkatina
	Stěbořická pahorkatina	Zlatnická pahorkatina
	Domašovská vrchovina	Radíkovská vrchovina
		Červenohorská vrchovina
		Jívovská vrchovina
		Libavská vrchovina
	Vítkovská vrchovina	Leskovecká pahorkatina
		Melčská vrchovina
		Heřmanická vrchovina
		Těškovická pahorkatina
		Děhylovská pahorkatina
		Tošovická vrchovina
		Potštátská vrchovina
		Oderská kotlina
		Fulnecká kotlina
	Slunečná vrchovina	-
	Brantická vrchovina	Krasovská vrchovina
	Brantická vrchovina	Lichnovská vrchovina
	Bruntálská vrchovina	Řídečská vrchovina
		Plinkoutská pahorkatina
		Rešovská hornatina
		Moravická vrchovina
		Břidličenská pahorkatina
		Bruntálská kotlina
		Světlohorská vrchovina
		Razovská vrchovina
		Hornobenešovská vrchovina
		Roudenská vrchovina
	Tršická pahorkatina	Čekyňská pahorkatina
	Tršická pahorkatina	Přáslavická pahorkatina
	Oderské vrchy	Boškovská vrchovina
	Oderské vrchy	Kozlovská vrchovina

Geologicky je celá tato rozlehlá oblast neobyčejně pestrá. Přestože je prěvážná část Nízkého Jeseníku tvořena břidlicemi či dalšími usazenými horninami, nalezneme tady Jeden z četných větrných mlýnů i horniny vyvřelé, především v okolí sopečných kuželů jako jsou Venušina sopka, Velký Roudný, Malý Roudný či Uhlířský vrch v oblasti Bruntálské vrchoviny. Nízký Jeseník se tak řadí k vulkanickým pohořím České republiky.

Místy nalezneme nánosy v podobě písků a štěrků. Na severním okraji Nízkého Jeseníku jsou patrné stopy pevninského zalednění. Oblast je bohatá na minerální prameny, z nichž je obchodně známá uhličitá kyselka Ondrášovka, která se stáčí v Ondrášově u Moravského Berouna.

Pohoří je odvodňováno řekami Odra, Opava, Ostravice, Budišovka, Moravice a některými dalšími. Z toho především Moravice patří k vodácky oblíbeným tokům.

Klimatické poměry

Klimaticky se Nízký Jeseník začleňuje do mírně teplé oblasti s dlouhým a teplým létem a chladnou zimou, jen oblast nejvyššího vrcholu Slunečné patří do chladné klimatické oblasti. Sněhová pokrývka se udrží obvykle jen po krátkou část roku.

Vítkovská vrchovina severně od Jakubčovic

Oderské vrchy jako podcelek Nízkého Jeseníku

Oderské vrchy jsou jedním z podcelků rozsáhlého pohoří Nízkého Jeseníku. A protože se na území Oderských vrchů nachází velké množství turisticky atraktivních cílů a od zbytku Nízkého Jeseníku jsou Oderské vrchy poměrně ostře odděleny horním tokem řeky Odra a Smilovského potoka (přítok řeky Morava), uvádíme Oderské vrchy samostatně.

Krajina je zalesněná a zemědělsky využívána

Oderské vrchy jsou jihovýchodní části Nízkého Jeseníku. Přibližně jsou vymezeny městy Lipník nad Bečvou, Odry, Fulnek a Libavá. Oderské vrchy jsou posledními výběžky České vysočiny, které jsou Moravskou bránou odděleny od výběžků Západních Karpat.

Oblast Oderských vrchů skýtá řadu atraktivních turistických cílů jakou jsou bývalé vodní mlýny či, a to především, větrné mlýny. Vždyť oblast Oderských vrchů byla v minulosti díky vhodnému vzdušnému proudění oblastí s velkým množstvím větrných mlýnů, které se říkalo Moravské Holandsko. Nezmínit nelze ani Potštátské skalní město s četnými skalisky jako Čertova kazatelna, Trpasličí domek, Kamenná vrata, Jelení skok či Svatební kámen.

Nízký Jeseník, turistická mapa

Nízký Jeseník na turistické mapě

Opavská pahorkatina

Opavská pahorkatina je jediným celkem Slezské nížiny (Nizina Śląska) na našem území. Slezská nížina (dříve Oderská nížina) zasahuje na Opavsko a Hlučínsko od našich severních sousedů. Opavská pahorkatina se dělí na na dva podcelky - Poopavskou nížinu a Hlučínskou pahorkatinou.

Opavská pahorkatina je na východě ohraničena Ostravskou pánví a na jihu a západě Nízkým Jeseníkem. Severní hranici tvoří státní hranice s Polskem. Nejvyšším vrcholem Opavské pahorkatiny, jejíž výška se pohybuje v rozpětí 100 - 315 m, je Almín kopec, nejvyšší vrchol Hlučínské pahorkatiny. Některé zdroje uvádějí nejvyšším bodem Opavské pahorkatiny Přední Cvilínský kopec (340 m), jenž však podle mapy "Vyšší geomorfologické jednotky České republiky" s doprovodou publikací (na straně 37) jednoznačně patří do geomorfologického celku Nízkého Jeseníku.