Hlučínská pahorkatina, turistika a příroda

Bývalá turistická léčka v lesích Hlučínské pahorkatiny

Hlučínsko, ležící v okrese Opava, má pohnutou historii. Již za vládnutí Marie Terezie bylo odtrženo od České koruny a připojeno v roce 1742 k Prusku, aby mohlo být v roce 1920 zase následně navráceno k nově vzniklé Československé republice.

Leč padouch Adolf Hitler měl pak v roce 1939 jiný názor, Hlučínsko bylo začleněno přímo do německé říše - Altreichu a jeho obyvatelé mužského pohlaví museli ve druhé světové válce nedobrovolně bojovat na straně Německa již jako příslušníci wehrmachtu, což jim po osvobození naší vlasti v roce 1945 logicky příliš nesloužilo ke cti. Řada z nich proto stále pobírá od Němců rentu, dříve v markách, nyní v eurech.

Ale dnes již černobílé fotografie této podivné a nešťastné historické doby zdobí odvážně např. zdi útulné restaurace U Komárků v Rohově, kde podávají vynikajícího krocana, pečeného v obří peci Golem. Jak návštěva lokálu, výstavka dobových fotografií, tak i konzumace šťavnatého, do zlatova upečeného, krocana stojí za to. Ale to jen na okraj!

Čtěte také: Almín kopec (315 m) - nejvyšší bod Hlučínské pahorkatiny

Je pravda, že se samotné Hlučínsko (Hlučínská pahorkatina) dříve příliš netěšilo velkému turistickému zájmu vzhledem ke své nízké nadmořské výšce v provincii Středoevropské nížiny, vždyť nedaleko jsou Moravskoslezské Beskydy a Jeseníky, ale dnes již může pocestným i cyklistům mnohé nabídnout.

Mezi Hlučínem (241 m n. m.) a Děhylovem (263 m n. m.) je velký vodní sportovní areál s plochou sto čtyřiceti hektarů s možností rybaření, koupání, vodního lyžování, jachtingu i windsurfingu. Vybudovali zde hřiště na plážový volejbal, tenisové kurty i minigolf. Také "Dětský ranč", kde se ratolesti mohou projíždět za dozoru znalců na přátelských koních, což jsem s vnoučaty již několikrát ocenil. Turisty potěší i hospůdka U Čochtana, téměř na břehu vodní nádrže "Štěrkovny", k níž se váže dosti drsný vtip proti lidskosti z doby povodní v roce 1997.

Sedí dva borci u piva u Čochtana a ten jeden říká tomu druhém - "Podívej, voda ti odnáší chatu". Ten jen klidně odtuší: "Nevadí, já mám ještě barák v Troubkách!" Nebo inzerát: "Prodám chatu v Děhylově, toho času v Bohumíně".

I já jsem pocítil paradoxně povodně na své kůži, ale nám zcela shořela stará dřevěná chalupa v Krasově u Krnova v Nízkém Jeseníku, protože vlivem intenzivních dešťů došlo k podmáčení hnědého uhlí v šopě a následnému nečekanému požáru. Proběhlo samovznícení! Takže jsem byl netypická povodňová oběť, v sousední Široké Nivě rozvodněná řeka Opava udělala spoušť zcela jinou. Bylo mi těch lidí tehdy strašně líto. A nejen jich!

Dalšími zajímavostmi regionu Hlučínska jsou udržované areály vojensko - technických opevnění v Darkovičkách (252 m n. m.) a ve Velkých Hošticích (252 m n. m.), o těchto vojenských stavbách z minulého století na Hlučínsku a Opavsku existuje celá řada zajímavé literatury. V Kravařích (240 m n. m.), bydlišti bývalé známé české "missky" Moniky Žídkové, je hezký barokní čtyřkřídlý zámek se starým anglickým parkem.

Snad nejznámější turistický klenot celého Hlučínska je však asi přece jen krásný zámek v Šilheřovicích (221 m n. m.), již nedaleko státní hranice s Polskem. Tento klasicistický klenot vybudovali na počátku devatenáctého století Eichendorfové, je zde velký zámecký park s proslulým golfovým hřištěm a v něm u jezírka lovecký zámeček. Taky sympatická stylová hospůdka. S téměř poetickým názvem Mléčnice. Dříve se tady vesele dojilo. Ale sýr značky Veselá kráva tehdy asi ještě neznali. Přes nádherný park vedou také turistické značky z Bohumína a z Petřkovic (leží pod Landekem) přes Černý les, což je velmi příjemná procházka. Roste tady také překvapivě plno hub.

Zajímavá je také obec Štěpánkovice, nedaleko větších Kravař, které se zde na Prajzské neřekne jinak než "Palestina". Čert ví proč! I samotné hlučínské nářečí je specifické - obsahuje řadu německých názvů. Není se čemu divit. Krajinu lze plně doporučit cyklistům, ve zvlněném terénu si zde přijdou na svoje, řada cyklostezek vede přes místní lesy a pole.

Samotná Hlučínská pahorkatina je geomorfologický podcelek v jihovýchodní části celku Opavské pahorkatiny (její okrsky se nazývají Kobeřická pahorkatina a Vřesinská pahorkatina) s nejvyšší "horou" Almín kopec (315 m n. m.), který se nachází asi tři kilometry západně Hněvošic a je zde zřízena Státní přírodní rezervace Hněvošický háj s dubohabrovým porostem. Jsou odtud bohužel jen omezené výhledy a polem se dá projít po necelém kilometru k hranici s Polskem. Místo rozhledny poslouží myslivecký posed. I maličkost potěší!

Turistická značka těmito místy nevede. Na "Hlučínský Mont Blanc" je možno vystoupit také i z Oldřišova. Trasu z Hněvošic do Oldřišova můžeme projet rovněž i na kole či autem po zpevněné polní cestě, jak to dělají převážně místní zemědělci a myslivci.

A kdeže se tedy nalézala ona "hlučínská turistická past"? Není to zase tak úplně jednoduché. Na území Hlučínska se dnes nachází okolo třiceti obcí a vesnic, lesnatými zvlněnými terény vede řada turistických značek.

A nyní pozor! Mezi vesnicemi Chuchelná (rehabilitační ústav), Borová, Bělá, Závada a Bohuslavice se rozprostírá Chuchelenský les, Bělský les a Panský les - zalesněnou oblast můžeme projít buď po zelené značce z Borové do Bělé nebo z Chuchelné do Bohuslavic po značce modré.

Obě značky se směle protínají u rozcestníku "U vodárny", kde byl však směr značek tehdy vyznačen naopak. Pro toho, kdo to tady neznal a přifuněl k rozcestníku po zeleném značení bez mapy, bylo zde připraveno malé překvapení - místo do Chuchelné dorazil poutník posléze pravděpodobně do Bohuslavic a naopak. Vždyť takový malý kufr nikoho nezabije a naopak posílí! Našince však uklidní, že ve všech čtyřech vesnicích jsou hospody, které se však otevírají bohužel až v pozdní odpoledne.

Křižovatka turistických značek s rozcestníkem "U vodárny" byla zkrátka takový malý apríl, který jsem bohužel absolvoval v prosinci roku 2006 a ne prvního dubna! Naštěstí jsem měl sebou mapu a trochu jsem to tam znal - nenechal jsem se nachytat.

Volné pokračování příběhu

Když jsem tehdy tuto skutečnost v podobě tohoto žalujícího článku zaslal šéfredaktorce paní Pátkové do redakce časopisu Turista, bylo mi následně sděleno, že se povídání do časopisu nehodí vzhledem ke svému obsahu, a že značkaři Klubu českých turistů budou na uvedený problém co nejdříve upozorněni s tím, že závada bude brzy odstraněna. Odpověděl jsem jí tehdy poněkud skepticky, že nevěřím, že to stihnou do Velikonoc roku 2007. Na chybu jsem přišel okolo Vánoc roku 2006. Po svátcích jara jsem tedy do zrádných hlučínských lesů vyrazil opět (auto jsem parkoval v Bohuslavicích u hospody) a hle - náš směrovník turistických značek byl již v pořádku. Hurá!

Tak jsem se paní Pátkové ihned slušně omluvil za nedůvěru ke Klubu českých turistů a poděkoval jsem rovněž zdvořile za zdařilý zásah pilných značkařů. Jejich práce si mimochodem velmi vážím a jsem pyšný na to, že jedni z nich, moji přátelé Venca Žák alias Obuch (1945) - bývalý tavič a Milča Fojtíková (1945) - vysloužilá ekonomka odbytu materiálu, pocházejí právě z mých rodných hutí. Ale ti se pohybují se svými kyblíky s barvami i štětci v oblasti Moravskoslezských Beskyd, Podbeskydské pahorkatiny a Slezských Beskyd. To je od Hlučínska kousek vedle.

Takže nyní je možno v okolí Chuchelné, Bělé, Borové i Bohuslavic putovat přes lesy a doly okolo vodárny zcela bezpečně! Proto tuto malou turistickou lest ve Slezské nížině berme pouze jako lehce humornou vzpomínku na doby minulé…!

Hlučínská pahorkatina, turistická mapa