Silvestrovský Vildštejn a výšlap na novou rozhlednu Halaška

Že je vše relativní ukázala slova Ireny: "Konečně pěkné počasí." Pro nás však bylo špatné, protože jsme z domu vyjížděli se sluníčkem, které nás provázelo až někam mezi Jakubčovice a Vítkov. Ale mraky byly vysoko a během dne nám nakonec to sluníčka posvítilo. Sice jen pár minut, ale svítilo. Oni naopak vyjížděli z husté mlhy a zdejší počasí se jim zdálo krásné…

Vyrážíme od nádraží v Budišově nad Budišovkou (510 m). Přímou cestou k rozhledně Halaška, která stojí na vrchu Kopřivná (641 m) a je pojmenována po nejvýznamnějším rodákovi města. Byl jim František Ignác Kassián Halaška (1780 - 1847), římskokatolický kněz a přírodovědec, který byl, mimo jiné, v letech 1833 - 1834 rektorem Vídeňské univerzity. Halaška je nová rozhledna, která byla otevřena teprve v létě toho roku.

Výhledy jsou dnes slabé. Je vidět sice blízký Budišov nad Budišovkou, ale ani blízká Červená hora (748 m), Velký Roudný (780 m) a další sopky Nízkého Jeseníku se nám již schovaly. A to nemluvím o hřebenech Moravskoslezských Beskyd a Hrubého Jeseníku. Na rozhledně strašně profukuje, je zima, učiněné vlezlé počasí, přesto je tu spousta lidí. Stejný úmysl jako my pojal i turistický oddíl, se kterým se budeme ještě párkrát míjet.

Když jsme již dole pod rozhlednou, dávám společníkům na výběr - buď půjdeme oklikou po značce a nebo to vezmeme neznačeně a zkratkou. Vyhrává druhá varianta. Po prudkých a kamenitých cestách sestupujeme a vycházíme jen kousek od rozcestí pod hradem, přímo naproti hradní stráni. Na hrad Vildštejn (525 m) je to již jen kousek. To krátké stoupání opravdu nestojí ani za řeč.

Na zřícenině hradu Vildštejn, ze kterého nám toho dnes mnoho nezůstalo, potkáváme staré známé z rozhledny. Nad ohýnkem již opékají špekáčky. No, škoda, že jsme si nějaké také nevzali, docela by přišly vhod. Nu což, tak někdy jindy. Procházíme rozsáhlý areál hradu Vildštejn, ze kterého zbyly jen nepatrné zídky a hradní příkopy s půdním valem, na kterém zřejmě stávala palisádová hradba. Hezké místo, ale milovníky hradní architektury by asi neuspokojilo.

První známá písemná zmínka o Vildštejně pochází z roku 1316, kdy jeho vlastníky byli Dětřích a Jindřich z Fulštejna. V roce 1323 přešlo panství i s hradem do trvalého vlastnictví olomouckého biskupa. Avšak již koncem 14. století, za bojů mezi moravskými markrabaty Joštem a Prokopem a olomouckým biskupem Janem XI., byl hrad zřejmě vypálen. Některé zdroje ale kladou zánik hradu až do 15. století do období bojů mezí Jiřím z Poděbrad a Matyášem Korvínem.

Opouštíme hrad a po krátkém sestupu nás čeká poměrně dlouhé a prudké stoupání po široké lesní cestě plné kluzkých kamenů a mokrého listí. Oddechneme si až na rozcestí U Křížku (603 m), ze kterého to máme do Budišova nad Budišovkou již jen necelé tři kilometry po nezpevněné cestě. Tento asi 10kilometrový okruh zvládne určitě každý, komu není pohyb v přírodě cizí. A nejen na Silvestra.

V Budišově se každý rozjíždíme po svých. Podkrkonošská skupina spěchá za silvestrovským veselím, my s Michalkou se ještě zastavujeme v Jakubčovicích na druhé rozhledně, která se jmenuje Šance (522 m). To proto, že stojí v místě tzv. šance, protipruských zemních opevnění z období rakousko-pruských válek za vlády Marie Terezie a Josefa II. Na kontrolu opevnění v Jakubčovicích přijel i známý generál Laudon (28.6.1790). Výhledy jsou sice omezené, ale v dalekohledu nacházíme rozhlednu Halaška, od které právě jedeme.

Po příjezdu domů se mraky na chvíli roztrhají, abychom si užili fantastické pozápadové oblohy a zakončili tak skvělý den plný nevšedních zážitků.

Pokud přemýšlíte, kde se na svých cestách ubytovat a chcete mít pro sebe, pro rodinu nebo své přátele dostatek soukromí, pak pro vás máme možnost pronájmů chat a chalup přímo od majitele. Na další stránce si vyberte preferovanou oblast a nebo konkrétní objekt, který vás zajímá.