Motýli (Lepidoptera), největší druhy motýlů v Česku

Řád motýli se dělí na dva (resp. čtyři, viz poznámka níže) podřády - na motýly uzdokřídlé (Jugata) a motýly hřebenokřídlé (Frenata). Dnešní věda zná na 180 000 druhů motýlů a další druhy do seznamu neustále přibývají. Motýli jsou velice úspěšným řádem, neboť vyjma Antarktidy osídlili všechny kontinenty naší planety Země.

I laika určitě uchvátí krása motýlích křídel. Řada druhů motýlů má nejen velká, ale rovněž zvláštně tvarovaná a nebo neobyčejně krásně zbarvená křídla. Ta jsou pokryta drobnými a navzájem se střechovitě překrývajícími šupinkami, které jsou zbarveny různými pigmenty. Ty dodávají křídlům nejen charakteristické zabarvení, ale také lesk a zároveň slouží (tmavé pigmenty) k termoregulaci jako sluneční tepelné kolektory pomáhající regulovat teplotu těla.

Běžné i kriticky ohrožené druhy motýlů v ČR

Některé druhy motýlů jsou běžné, jiné druhy jsou naopak vzácné a některé druhy dokonce ohrožené a nebo kriticky ohrožené. U nás patří ke kriticky ohroženým a velice vzácným druhům motýlů např. jasoň červenooký (Parnassius apollo), jasoň dymnivkový (Parnassius mnemosyne), pestrokřídlec podražcový (Zerynthea polyxena), modrásek hořcový (Maculinea alcon) a modrásek černoskvrnný (Maculinea arion).

Mezi silně ohrožené druhy patří žluťásek borůvkový (Colias palaeno), martináč hrušňový (Saturnia pyri), stužkonoska vrbová (Catocala electa), okáč skalní (Chazara briseis), hnědásek osikový (Hypodryas maturna), přástevník svízelový (Chelis maculosa) či přástevník mařinkový (Eucharia casta) a lišaj dubový (Marumba quercus).

K ohroženým druhům patří batolec duhový (Apatura iris), batolec červený (Apatura ilia), otakárek fenyklový (Papilio machaon), otakárek ovocný (Iphliclides podalirius), lišaj pryšcový (Hyles euphorbiae), perleťovec mokřadní (Clossiana eunomia), rákosnice ostřicová (Phragmitiphila nexa), bělopásek topolový (Limenitis populi), bělopásek jednořadý (Limenitis reducta), bělopásek tavolníkový (Limenitis rivularis), bělopásek dvouřadý (Limenitis camilla), bělopásek hrachorový (Neptis sappho) aj.

Kolik druhů motýlů žije v České republice a na Slovensku?

Na tuto otázku vám dnes asi nikdo nedokáže naprosto přesně odpovědět. Jednak evidence motýlů není zcela uzavřena ani na našem území a jednak některé druhy motýlů se v posledních letech k nám rozšířily z jižních oblastí a naopak některé druhy motýlů vymizely po té, co byla zničena jejich přirozená stanoviště. Ať již v důsledku klimatických změn a nebo neuváženými zásahy člověka. Některé druhy motýlů mohou být také náhodně k nám zalétlé a nebo také, výjimečně, zavlečené.

Obvykle se v literatuře uvádí, že v České republice a na Slovensku žije okolo 2 700 druhů motýlů. Z toho jen 168 druhů patří mezi denní motýly, zbytek pak mezi motýly noční. Denní motýli tak tvoří jen asi 6,2 % z celkové druhové mozaiky motýlů u nás.

Pozn.: Dělení motýlů na denní (Rhopalocera) a noční (Heterocera) je dnes entomology považováno za zastaralé a používá se obvykle jen v populárně naučné literatuře. Dnešní třídění motýlů do čtyř podřádů je založeno na stavbě ústních orgánů. Podřád Zeugloptera má plně funkční kusadla. Např. u nás žijící chrostíkovníkovití (Micropterigidae). U podřádu Aglossata jsou kusadly opatřeny kukly, líhnoucí se motýl se totiž musí prokousat z tvrdých plodů.

Podřád Heterobathmiina má kusadla utvářena podobně jako chrostíkovníkovití. Posledním podřádem je podřád Glossata. Jedná se nejpočetnější podřád zahrnující asi 97 % známých druhů motýlů. Pro druhy motýlů z podřádu Glossata je charakteristický sosák a zakrnělá a nebo zcela chybějící kusadla. Druhy se zakrnělým sosákem nepřijímají potravu. Energii čerpají výhradně z rezerv vytvořených během larválního vývoje.

Největší denní motýli v ČR

Mezi denní motýly patří zástupci čeledi babočkovití, běláskovití, modráskovití, okáčovití, otakárkovití a soumračníkovití. Asi největším denním druhem motýla, se kterým se můžeme v ČR či na Slovensku setkat je bělopásek topolový (Limenitis populi). Tento ohrožený druh motýla dosahuje úctyhodného rozpětí křídel 65 - 80 mm.

V těsném závěsu za bělopáskem topolovým následují hned tři druhy motýlů. Jsou to kriticky ohrožený jasoň červenooký (Parnassius apollo) s rozpětím křídel 65 - 75 mm, babočka osiková (Nymphalis antiopa) s rozpětím křídel 55 - 75 mm a ohrožený druh otakárek fenyklový s křídly o rozpětí 50 - 75 mm.

Až 70 milimetrů dosahují křídla dalších druhů denních motýlů. Jsou to okáč medyňkový (Hipparchia fagi) s křídly o rozpětí 60 - 70 mm. Následuje perleťovec červený (Pandoriana pandora) s rozpětím křídel rovněž 60 - 70 mm. Posledním druhem s rozpětím křídel až 70 mm je otakárek ovocný, ohrožený druh (50 - 70 mm).

Posledních pět druhů denních motýlů, které si v tomto výčtu uvedeme dosahuje rozpětí křídel až 65 mm. Jsou to batolec duhový (Apatura iris), okáč voňavkový (Brintesia circe) a perleťovec stříbropásek (Argynnis paphia). Všechny tyto tři druhy dosahují shodně rozpětí křídel 55 - 65 mm. Zbývající dva druhy - bělásek ovocný (Aporia crataegi) a bělásek zelný (Pieris brassicae) dosahují rozpětí křídel 50 - 65 mm.

Největší noční motýli v ČR

Noční motýli se nejen mnohem početnější než motýli denní, ale jsou také mnohem větší. Absolutním rekordmanem co se velikosti týče je v České republice nádherný noční motýl martináč hrušňový (Saturnia pyri). Tento kriticky ohrožený druh motýla dosahuje rozpětí křídel 100 - 160 mm!

Ano, až 16 centimetrů mohou měřit ty největší exempláře martináče hrušňového. Je to dvojnásobek rozpětí křídel, jakého dosahuje náš největší denní druh - bělopásek topolový. Martináč hrušňový však drží prvenství nejen v ČR, nýbrž v celé Evropě. Jedná se o největší evropský druh a směle se může poměřovat s velkými tropickými druhy motýlů.

Pomyslnou druhou příčku obsadil lišaj oleandrový (Daphnis nerii). Lišaj oleandrový může dosahovat rozpětí křídel až 130 mm. Obvykle se ale pohybuje rozpětí v rozmezí 90 - 130 mm. Vývoj tohoto motýla není v našich krajích doložen, předpokládá se, že u nás zjištěné kusy představují z jihu zalétlé dospělce.

Pouhých 10 mm za lišajem oleandrovým zaostává lišaj smrtihlav (Acherontia atropos), který je nápadný skvrnou připomínající lidskou lebku s hnáty. Pověrčiví lidé věří, že lišaj smrtihlav zvěstuje neštěstí. Podobných rozměrů dorůstají i lišaj svlačcový (Agrius convonvuli) a lišaj šeříkový (Sphinx ligustri) s rozpětími křídel 84 - 115 mm.

Pokračujme ale po pomyslném žebříčků velikosti motýlů o kousek níže. Lišaj dubový (Marumba quercus) sice není největším nočním druhem, ale i tak svými rozměry 80 - 110 mm dokáže spolehlivě zaujmout. Podobně jako stužkonoska modrá (Catocala fraxini) z čeledi můrovitých (Noctuidae), která může dosahovat velikosti 75 - 95 mm.

Jen o něco menší je bourovec ovocný (Gastropacha quercifolia). Křídla bourovce ovocného mohou dosáhnout rozpětí 50 - 90 mm. Zapomenout nesmíme ani na lišaje topolového (Laothoe populi) s rozpětím křídel 60 - 90 mm a bourovce osikového (Gastropacha populifolia) s křídly o rozpětí 58 - 86 mm.

Následuje přástevník střemchový (Pericallia matronula) z čeledi přástevníkovití (Arctiidae), který může dorůstat velikosti 72 - 86 mm. Další dva druhy nočních motýlů dosahují podobného maximálního rozpětí křídel jako náš největší denní motýl - bělopásek topolový. Jsou to drvopleň obecný (Cossus cossus) z čeledi drvopleňovití (Cossidae) a stužkonoska topolová (Catocala elocata) s rozpětím křídel až 90 mm.

Podobné velikosti dosahuje martináč bukový (Aglia tau), kde větší samice dosahují rozpětí křídel 57 - 80 mm a stužkonoska olšová (Catocala nupta) s rozpětím křídel až 84 mm.

Mezi další velké druhy nočních motýlů patří se 65 - 90 mm lišaj borový (Sphinx pinastri), 65 - 90 mm lišaj paví oko (Smerinthus ocellatus), 60 - 80 mm lišaj lipový (Mimas tilliae), 54 - 76 mm drvopleň osikový (Lamellocossus terebra), 70 - 74 mm lišaj révový (Hippotion celerio), 56 - 71 mm lišaj svízelový (Hyles galii), 74 - 82 mm lišaj vinný (Hyles livornica) a přástevník medvědí (Artica caja) s rozpětím 52 - 74 mm.

S rozpětím křídel 56 - 72 mm příliš nezaostává ani hranostajník vrbový (Cerura vinula), hřetozubec plachý (Peridea anceps) či se 60 - 70 mm lišaj netopýří (Hyles vespertilio), který k nám pravděpodobně pouze zalétá z Dolního Rakouska.

Ve výčtu velkých nočních motýlů nesmí chybět se 45 - 75 mm strakáč březový (Endromis versicolora) nebo bourovec dubový (Lasiocampa quercus) shodné velikosti. Do výčtu patří i stužkonoska dubová (Catocala sponsa) s rozpětím křídel 65 - 74 mm. Až 70 mm může dorůst i drvopleň hrušňový (Zeuzera pyrina) nebo hrotnokřídlec chmelový (Hepialus humuli), který náš výčet uzavírá.

Použitá literatura

• Naši denní motýli, Josef Moucha a Vlastimil Choc; Albatros 1972
• Noční motýli I., J. Macek, J. Dvořák, L. Traxler, V. Červenka; Academia 2007
• Noční motýli II., J. Macek, J. Dvořák, L. Traxler, V. Červenka; Academia 2008
• Motýli, Josef Moucha, František Procházka; Státní nakladatelství dětské knihy 1962