Našim dalším cílem při putování Nízkým Jeseníkem je zřícenina hradu Vildštejn (525 m). Respektive torzo hradu v podobě rozeznatelných hradních příkopů a základů staveb hradu, které jsou zarostlé hustou vegetací. Hrad Vildštejn, stojící na výrazném ostrohu v jednom z výběžků vrchu Kopřivná (641 m), byl pravděpodobně založen někdy v první polovině 13. století za panování Přemysla Otakara II.
Čtěte také: Předchozí část článku Bruntálské sopky a údolí Moravice
V případě Vildštejna není znám dokonce ani letopočet zániku. Jedna z teorií hovoří o roku 1399, kdy byl vypálen Budišov stoupenci markraběte Prokopa, jiná zase dává zánik hradu do souvislosti s česko-uherskými válkami mezi Jiříkem z Poděbrad a Matyášem Korvínem. Buď jak buď, Vildštejn 15. století nepřečkal a později již nikdy nebyl obnoven.
Kružberk
Z hradu Vildštejn nepokračujeme dále po červené značce, která směřuje do Budišova nad Budišovkou. Máme namířeno opačným směrem. Budišov by byl příliš velkou zacházkou. Po lesní cestě (neznačeno) sestupujeme do údolí říčky Lobník, kde se dostáváme na zpevněnou cestu. Po ní pokračujeme vpravo k vodní nádrži Kružberk (Lobník) k jedné z jejich bočních sypaných hrází.
Fotogalerie
Zarostlou lesní stezkou pak po břehu Kružberku, jehož hladinu stále pokrývá vrstva ledu, pokračujeme až k hrázi, na které se nyní usilovně pracuje. Dokonce je v této oblasti zastavena i doprava. Na staveniště na hrázi, po které prochází červená TZ) je také zákaz vstupu. Oplocení nás rovněž nechce pustit k místní výletní hospůdce Velké Sedlo. Toho již však nedbáme, protože nějak dál pokračovat musíme…
Velké Sedlo má však zavřeno. Přecházíme po lávce Moravici, koukneme na známé Kružberské skály, na kterých je docela plno. Lezci využili sluníčka a přijeli provětrat svá lana a další lezecké nádobíčko. Nakonec na Kružberských skalách je plno pokaždé, co jsem se tudy mihl.
Po Čermákově stezce pokračujeme podél řeky Moravice, která se tady začíná kroutit v četných meandrech. Podle informační tabule má těch meandrů být na dalších 15,5 kilometrech, kde se Moravice zahloubila místy až 150 metrů, celkem 36. Podle mapy si je můžete snadno přepočítat. Údolí Moravice je evropsky významná lokalita s výskytem četných chráněných živočišných a rostlinných druhů.
Jánské Koupele
Kolem známého Kostela sv. apoštolů Petra a Pavla, jehož původ je doložen až v 16. století, zřejmě je ale staršího data, míříme do centra obce Kružberk (405 m). Dáváme krátkou pauzu na jedno orosené a po červené značce pokračujeme dále. Do bývalých lázní Jánské Koupele (390 m). Ty dnes ale nefungují a chátrají. Ještě pár let a bývalé lázeňské budovy začnou samy padat. Pohled plný zmaru a beznaděje…
Nyní na chvíli opouštíme červenou značku a pokračujeme dále po značce zelené. Až k rozcestí U Mokřinek (398 m), kde pro dnešní den bivakujeme. Nachází se tady chatová osada a restaurace, ty však mimo sezónu nefungují.
V noci je poměrně zima. Je chladněji než předchozí noci. Navíc burácí silný severák, který stačí zpřerážet poměrně velké množství stromů. Ty nám pak dalšího rána komplikují přechod některých úseků kolem meandrující Moravice.
Hrad Vikštejn
První zastávkou posledního dne našeho putování je kaple 14 pomocníků v nouzi, která je pěkně opravena. Při minulé návštěvě byla v horším stavu. Následně se vychutnáváme hald po těžbě břidlice a navštěvujeme zamřížovaný vstup do jedné z břidlicových štol. Dobývka v Zálužném (378 m) z roku 1906 byla zajištěna v roce 2007.
Za Zálužným se se naše stezka zakusuje do strmé skalní stráně. Přes rozcestí U Lhotky nad jeskyní (405 m) se dostáváme k nejstrmějším místům naší trasy. Být tady namrzlo, bez maček bych určitě nešel. A to jsme v Nízkém Jeseníku… Stále nahoru a dolů, dolů a nahoru. Strmé stezka a "schody" nás přivádějí k další z kaveren po těžbě břidlice, za níž nám cestu překřížily popadané stromy. Chuťovka. Satisfakcí je nám ale příjemný lesní chodník podél Moravice za touto přírodní překážkou.
Kolem AC Podhradí (360 m) a MVE Kružberk se dostáváme do Podhradí (350 m), kde nás opouští další člen výpravy. Aljoša. Již jen s Kamilem se vyškrábeme na hrad Vikštejn (475 m), na kterém jsme před léty dokonce pořádali setkání na vrcholech. Jak ten čas letí. Krátká pauza, foto. Následuje sestup zpět k Moravici po "naučné stezce" poměrně hlubokou a zarostlou roklí, kterou očividně nikdo nechodí.
Papírenský splav, Hradec nad Moravicí
Do cíle nám zbývá posledních asi 17 kilometrů. Pohodička. Nyní již stále podél Moravice pokračujeme kolem chaty Traperka, přes rozcestí Nad Rybářskou chatou (328 m) a nad Melčským údolím (396 m) k Papírenskému splavu (325 m). Sluníčko příjemně hřeje, les krásně voní jarem. I upovídaní opeřenci to cítí a dávají to najevo pěkně nahlas.
Kolem vodního kanálu s akvadukty,
jenž nese jméno Karla Weisshuna (1837 - 1919) míříme vstříc Žimrovicím (285 m) a pak
především Bílému
a Červenému zámku
v Hradci nad Moravicí. To již ukusujeme poslední kilometry i výškové metry. Udělat
pár záběrů sluníčkem nasvíceného zámku a pak již jen hybaj na vlak, který nám jede za
čtvrt hodiny. I v Opavě máme hned přípoj, takže v Ostravě jsme již ve čtyři hodiny
odpoledne.
Trasa: Bruntál - Uhlířský vrch (4,2 km, 150 m) - Venušina sopka (9,8 km, 270 m) - Nová Pláň (16,5 km, 400 m) - Velký Roudný (24,8 km, 760 m) - Dvorce (34 km, 890 m) - Vildštejn (39,5 km, 1 050 m) - Kružberk (47,3 km, 1 200 m) - Jánské Koupele (51 km, 1 320 m) - Vikštejn (62 km, 1 670 m) - Papírenský splav (69 km, 1 900 m) - zámek Hradec nad Moravicí (76 km, 2 090 m) - Hradec nad Moravicí, ŽST (77,5 km, 2 090 m)
Pokud přemýšlíte, kde se na svých cestách ubytovat a chcete mít pro sebe,
pro rodinu nebo své přátele dostatek soukromí, pak pro vás máme možnost pronájmů chat
a chalup přímo od majitele. Na další stránce si vyberte
preferovanou oblast a nebo konkrétní objekt, který vás zajímá.