Bukovské vrchy, geomorfologické členění

Bukovské vrchy se dělí na dva samostatné geomorfologické podcelky - Bukovce a Nastaz, přitom Bukovce se dělí ještě dále na Ruskou, Runinskou, Sedlickou a Uličskou kotlinu.

celek podcelek okrsek
Bukovské vrchy Bukovce Ruská kotlina
Runinská kotlina
Sedlická kotlina
Uličská kotlina
Nastaz -

Bukovské vrchy, přírodní poměry

Bukovské vrchy jsou skoro nedotčeným koutem slovenské přírody, kde můžeme potkat ještě i dnes původní obyvatele slovenské přírody. To byly hlavní důvody vyhlášení CHKO v roce 1977, později biosférické rezervace (1993) a NP Východní Karpaty v roce 1997 na rozloze 29 085 ha. Spolu s přiléhajícími biossférickými rezervacemi v polských Bieszczadech a na Ukrajině (Užanský NP) vznikla trilaterální biosférická rezrevace. Podle dostupných pramenů dokonce první svého druhu na světě.

Kremenec, trojmezí

Setkání s medvědem, rysem či vlkem je i v těchto končinách opravdu jen náhodné. Podobně jako se zubrem, který se sem občas zatoulá ze sousedního Polska. Bodejť by si tato zvířata zdejší kraj neoblíbila - jedná se totiž o nejméně zalidněný region na Slovensku s pouhými 15 obyvateli na čtvereční kilometr. A to i přesto, že zdejší kraj byl osídlován již od 14. století s nejsilnějším přílivem čerstvé krve v 17. století během valašské kolonizace. Na území biosférické rezervace dnes existuje pouhých 10 obcí s asi 3 800 obyvateli. Dalších 7 obcí bylo zatopenu při napouštění vodní nádrže Starina …

Bukovské vrchy, příroda a památky

Rovněž i rostlinstvo je velice bohaté, dodnes tady bylo popsáno bezmála tisíc druhů cévnatých rostlin. Horské stráně jsou pokryty hustými lesy, v nichž do minuje buk. Stačí zamířit např. do pralesa Stužica, abyste se mohli o této skutečnosti přesvědčit. Buk se objevuje i ve vrcholových partiích této oblasti Východních Karpat. Ovšem v poněkud menším vydání. Buky tady totiž dosahují jen několikametrového vzrůstu.

To dosti omezuje rozhledy, přesto je výhledových míst na hřebeni Bukovských vrchů dostatek. Vždyť právě tady začínají nám tolik známé Poloniny. Návštěvu této oblasti doporučuji zejména na podzim, kdy listnaté lesy září až neskutečnými barvami. Zejména scenérie kolem vodní nádrže Starina jsou fantastické.

Pokud jste milovníky historie a kultury, tak si také přijdete na své, neboť se v této oblasti nachází řada významných památek. Jmenujme si původní pravoslavný dřevěný kostelík ve vesnici Uličské Krivé, Topoli aj. Tyto památky jsou natolik významnými, že se v roce 2008 dostaly na seznam světového přírodního a kulturního dědictví UNESCO. A to jen rok po té, co se na tento prestižní seznam dostaly i karpatské bukové pralesy, z nichž na seznamu je bukovohorský prales Stužica.

Klikatící se hřeben Bukovských vrchů Kremenec s hraničním průsekem

Rozhodně také nebuďte udiveni dvojjazyčnými nápisy - slovensky a v azbuce. Vždyť zdejší obyvatelé jsou převážně Rusíny. Prostě opravdu unikátní kraj s nedozírnými přírodními a kulturními hodnotami …

Bieszczady, polské poloniny

Polské Bieszczady (čti Bieščady) hraničí na jihu se slovenskými Bukovskými vrchy a navazujícími částmi na Ukrajině. Bieszczady leží na území vojvodství Krosnienskioho a jsou zahrnovány do tzv. Východních Beskyd.

Nejvyšším vrcholem celého tohoto rozlehlého pohoří je Tarnica (1 348 m). Největšími bieszczadskými poloninami jsou Polonina Bukowska, Bukowe Berdo, Polonina Caryńska, Dzial, Jeleniowaty a Polonina Wetlińska.

Bieszczady

Pro Bieszczady, podobně jako pro Poloniny na Ukrajině, jsou typické vrcholové a hřebenové louky ve výškách od asi 1 100 metrů nad mořem. Velká část pohoří je zahrnuta do Národního parku Bieszczady (Bieszczadski Park Narodowy).

Geologické podloží této části Karpat tvoří pískovce a břidlice, tedy horniny flyšového pásma. Na hřebenech a ve vrcholových partiích se často objevují kamenná moře, která jsou tady zvána rozsypance.

Více jak 60% povrchu Bieszczad pokrývají lesy, zejména jedlo-bukové a bukové. Zachovaly se dokonce původní staré karpatské bučiny, na které můžeme narazit zejména v oblasti tzv. Puszcza Bieszczadzka nad řekou San, která je hlavní sběrnicí vody v tomto pohoří. Vedle těchto dřevin je ale poměrně hojně rozšířena i olše, javor a také smrk. Z největších šelem si jmenujme medvěda, kterého je tady asi 30 kusů a pak zbra, který byl do této oblasti dovezen z Bělověžského pralesa.

Horní hranice lesa zasahuje do výšky 1 100 až 1 150 metrů. Nad ní jsou již jen horské louky, jejichž flóra je neobyčejně bohaté. V Bieszczadech bylo zaregistrováno více jak 900 vyšších cévnatých rostlin, z toho 30 východokarpatských endemitů. Vedle toho tady roste na 250 druhů mechů. Pokud jde o faunu, bylo tady popsáno na 250 druhů zvířat. Z toho např. 7 druhů hadů a nespočet druhů bezobratlých. V roce 1991 byly Bieszczady zahrnuty do celosvětové sítě biosférických rezervací.

Na dnešním rázu této horské oblasti se ve velké míře podílela i poslední světová válka. Během ní a zejména po ní (v letech 1944 - 1946) se velká část obyvatel (zejména ukrajinského původu) vystěhovala do Sovětského svazu. Nakonec tady zůstalo 84 zcela opuštěných vsí, takže více jak 80% území zůstalo neobýváno. V současnosti je bezesporu jednou z největších turistických atrakcí v této oblasti Bieszczadská lesní dráha. Další zajímavé informace lze nalézt na polském webu www.bieszczady.net.pl.

Bukovské vrchy a Bieszczady, turistika

Chaty Pokud přemýšlíte, kde se na svých cestách ubytovat a chcete mít pro sebe, pro rodinu nebo své přátele dostatek soukromí, pak pro vás máme možnost pronájmů chat a chalup přímo od majitele. Na další stránce si vyberte preferovanou oblast a nebo konkrétní objekt, který vás zajímá.