Oblast Oderské vrchy, za vodopády do nitra Oderských vrchů

Za vodopády Oderských vrchů, Žabnický vodopád a Loučská kaskáda

Oderské vrchy (podcelek Nízkého Jeseníku, pozn. red.) nepatří ke klasickým vodopádovým oblastem, přesto zde najdeme několik menších vodopádů. A právě ke dvěma z nich nás zavede dnešní výlet.

První zajímavost dnešní trasy na mně čeká hned po výstupu z autobusu na zastávce Uhřínov, hájenka. Stačí jít jen kousek proti proudu potoka a nad mostkem vidím Žabnický vodopád. Je sice vysoký jen asi dva metry, ale mívá většinou dostatek vody. Teď je potůček ještě posílený vodou z tajícího sněhu. Asi o sto metrů výše je pak ještě jeden menší vodopádek.

Půjdeme-li po lesní cestě ještě kousek výše, objevíme studánku Juřacka a lavičku lákající k odpočinku. Voda ze studánky však momentálně neteče a taky na sezení je zima, takže jdu zpátky k autobusové zastávce.

Po silnici kolem chatek s výhledem na hrad Helfštýn jdu až do vesničky Podhoří. Nad domky se nese zvuk kostelních zvonů svolávajících své ovečky na nedělní mši. Filiální kostel sv. Havla se hřbitovní zdí je Národní kulturní památkou. Na zdi kostela jsou hezké sluneční hodiny.

Projdu kolem kostela a strmě stoupám lesní pěšinou vzhůru. Přejdu přes starý kamenný mostek a pokračuji na hrad Drahotuš. Hrad vznikl pravděpodobně v letech 1256 - 1266. V roce 1476 když Ctibor Tovačovský z Cimburka hrad prodal Vilémovi z Pernštějna byl již opuštěn.

V roce 1543 je již vysloveně uváděn jako pustý a tak se není čemu divit, že z něj zbyla jen ruina. Loni jsem zde na kmeni našel výzvu shánějící dobrovolníky ochotné pomoci při záchraně hradu. Práce se ale ještě zřejmě nerozjely.

Přes stromy je sice poněkud omezený, ale pěkný výhled do Moravské brány a také do údolí říčky Jezernice, kterému se zde říká Peklo. Jen sejdu dolů, projdu vesnicí a už mě do něj vede zelená značka. Hned na jeho okraji mě vítá nápis, který hlásá, že do vojenského újezdu je vstup zakázán. Vím však, že o víkendech a svátcích je zde po turistických trasách vstup dovolen, a tak pokračuji dál.

U bývalé hájenky Peklo, kde bych si dovedl představit útulnou hospůdku, značka odbočuje vlevo podél potoka. Tak ji tedy následuji, i když mě mrzí, že neuvidím skalní útvar Čertovy kazatelny, který se má nacházet v horní části údolí. Lze tam údajně pozorovat ukázky geologických pochodů zvaných vrásnění.

Asfaltová cesta mě vede asi dva kilometry stále vzhůru, navíc vylézá slunko a tak není divu, že je mi za chvíli docela horko. Chvíli odpočívám na lavičce u Skokovy boudy a pak jdu po chodníčku dále. Zrovna když chvíli zastavím a rozhlížím se po okolních bukových lesích ozářených sluncem, padá nedaleko ode mně z jednoho stromu veliká větev. Být to kousek blíže asi by to se mnou dopadlo špatně.

Na stromě u silnice je kreslené varování před jedoucími auty a již jsem na rozcestí Rozsoší. Zelená pokračuje dále do Slavkova, ale já ji opustím a dávám se po silnici směrem dolů na Loučku. Na potoce Trnávka, který mě cestou doprovází, se totiž nachází další vodopád. Říká se mu Loučská kaskáda a můžeme jej spíše označit za vodopádovou skluzavku.

Po hladké stěně tvořené drobou se zde momentálně řítí každou vteřinu asi 100 litrů vody a tak dělá značný rámus. Skluzavka má sklon asi 25° a překonává výšku asi 3,5 metru. Běžně zde ale teče sotva čtvrtinové množství vody, ale i tak tento vodopád stojí zato vidět.

U Lipnické myslivny opouštím vojenský prostor a když mě asi po kilometru omrzí cesta po silnici, odbočím vlevo do luk. Vidím zde totiž nějaké rybníčky. Ty vznikly v rámci projektu revitalizace Hejnice-Loučka a pokud nás toto téma zaujme, můžeme se o něm dozvědět více na naučných tabulích, rozmístěných kolem rybníčků. Z nich si též můžeme přečíst jaké rostliny a živočichové se zde vyskytují.

Po louce, která je ovšem momentálně dost podmáčená, přicházím do Loučky, kterou střeží sv. Antonín. Ten je uctíván v kapličce na okraji vesnice. Pod hřištěm pak nacházím vydatný pramen vody, který bude zřejmě pitný, neboť od něj odchází děda s kanystrem.

Cestou do Lipníku jdu po silnici a potkávám první letošní sportovce, které pěkné počasí zlákalo k projížďce na kolech. Cesta do Lipníku je dlouhá a tak mi k prohlídce města nezbývá už moc času. Je to škoda, protože tohle město má toho mnoho co nabídnout. Můžeme zde obdivovat zámek se zámeckým parkem, náměstí obklopené hradbami, řadu kostelů, kaplí a dalších kulturních památek. Ne nadarmo bylo město v roce 1989 prohlášeno městskou památkovou rezervací. Teď mi už ale jede vlak a tak si město prohlédnu třeba někdy příště.

Oderské vrchy, turistická mapa