Planetární mlhovina Malá činka (M76) v Perseu

M76 je klasifikována jako planetární mlhovina, rozpínající se obal zářících plynů, které byly vyvrženy z umírající hvězdy - rudého obra. Hvězda se ve finále zhroutí do podoby ultra hustého a horkého bílého trpaslíka. Planetární mlhoviny nijak nesouvisí s planetami. Tento (dnes) poněkud zavádějící název dostaly v době, kdy astronomové používali nepříliš výkonné dalekohledy, ve kterých tento typ objektu připomínal planetu.

Planetární mlhovina M76 se skládá z prstence a dvou laloků. Než hvězda vyhořela, vyvrhla množství plynu a prachu. Prstenec byl pravděpodobně vytvarován působením hvězdy. Tento vyvržený materiál vytvořil silný disk prachu a plynu podél roviny oběžné dráhy hvězdného společníka. Hypotetická doprovodná hvězda není na snímku z HST vidět. Je možné, že ji mohla "spolknout" centrální hvězda, že došlo ke sloučení původní dvojhvězdy. Disk by byl forenzním důkazem toho možného hvězdného kanibalismu.

Primární hvězda se hroutí a mění se do podoby horkého bílého trpaslíka. Je to jeden z nejžhavějších známých pozůstatků hvězd, má spalujících 120 000 stupňů Celsia. To je 24násobek povrchové teploty našeho Slunce. Bílého trpaslíka lze vidět jako bod uprostřed mlhoviny. Hvězda viditelná v projekci pod ní není součástí této mlhoviny.

Dva laloky horkého plynu, které jsou sevřeny diskem, unikají z horní a spodní části "pásu" podél rotační osy hvězdy. Jsou zásobovány "hurikánovým" odtokem materiálu z umírající hvězdy, která se řítí vesmírem rychlostí hodně přes tři milióny kilometrů za hodinu. To je dost rychlé na to, abyste se ze Země na Měsíc dostali za asi sedm minut!

Tento silný "hvězdný vítr" se zarývá do chladnějšího, pomaleji se pohybujícího plynu, který byl vyvržen v dřívější fázi života hvězdy, když byla ještě ve stádiu rudého obra. Silné ultrafialové záření super horké hvězdy způsobuje, že ionizované plyny mlhoviny září. Červená barva je excitována atomy dusíku a modrá atomy kyslíku. Mlhovina Malá činka se rozplyne asi za 15 000 let.

34 let vědy a zobrazování

Od svého startu v roce 1990 HST provedl 1,6 milionu pozorování více než 53 000 astronomických objektů. K dnešnímu dni Archive for Space Telescopes ve Space Telescope Science Institute v Baltimoru v Marylandu uchovává na 184 terabajtů dat, která jsou připravena pro použití astronomy z celého světa pro další výzkum a analýzu.

Od roku 1990 bylo publikováno 44 000 vědeckých prací z pozorování HST. To zahrnuje rekordních 1 056 prací publikovaných v roce 2023, z nichž 409 bylo vedeno autory v členských státech ESA.

Během uplynulého roku přibyly nové objevy, včetně nalezení vody v atmosféře dosud nejmenší exoplanety, pozorování bizarní kosmické exploze daleko od jakékoli hostitelské galaxie, sledování paprsků na prstencích Saturnu, dosud nejvzdálenější a nejvýkonnější rychlý rádiový výboj. Hubbleovy studie asteroidu Dimorphos, který byl cílem záměrné kolize kosmické lodi NASA v září 2022 s cílem změnit jeho trajektorii, pokračovaly detekcí balvanů uvolněných tímto nárazem.

Hubble také pokračoval v poskytování velkolepých snímků nebeských cílů včetně spirálních galaxií, kulových hvězdokup a mlhovin tvořících hvězdy. Nově se tvořící hvězda byla zdrojem kosmické světelné show. Snímky z HST byly také zkombinovány s infračervenými pozorováními z kosmického dalekohledu NASA/ESA/CSA Jamese Webba, aby se vytvořil jeden z nejkomplexnějších pohledů na vesmír vůbec, snímek kupy galaxií MACS 0416.

Hubbleův vesmírný teleskop funguje již více než tři desetiletí a nadále přináší převratné objevy, které zásadně formují naše chápání vesmíru.

• Zdroj: Hubble celebrates 34th anniversary with a look at the Little Dumbbell Nebula