Poprázdninové Kysucké Beskydy, okruh ze Staré Bystrice

Dvoudenní putování na pomezí Oravy a Kysuc (2)

Sotva člověk zavře oči, tak už je ráno. Nemohu uvěřit, že je už před sedmou ráno. Naštěstí ráno bylo slunečné. Příjemné posezení před chatou u ranní kávy také nemá chybu. Ještě startovní pivko na cestu, protože dehydratace je prevít, a můžeme vyrazit na další cestu. Sice by se u chaty dalo vydržet třeba celé dopoledne, ale dny jsou krátké. Loučíme se s chatou PTTK na Rycierovej (1 140 m) i s novými známými a můžeme vyrazit nazpět k hlavnímu hřebeni.

Wielka Rycerzowa, sedlo Príslop a Świtkowa

Hned na úvod nás čeká táhlé stoupání. Na zahřátí a rozdýchání. Míjíme zbytky strojovny, patrně starého lyžařského vleku, a již je tady vrchol, bez výhledů, Wielka Rycerzowa (1 226 m). Jsme nazpět na hlavním hřebeni, po kterém budeme ještě kousek pokračovat východním směrem. Sešup do sedla Príslop (942 m) nám zabere asi půlhodinku. Až sem jsme měli včera dojít. V sedle Príslop stojí hezký přístřešek, který jsem plánoval využít k bivaku. Ale parťák řešil otlaky, které se navíc ještě zhoršují, tak nač to hrotit.

Zastavíme se tak alespoň ke krátkému odpočinku a bivaku snad využijeme při jiné akci. Na protější straně louky stávaly dříve sruby, bývalé "celnice" z doby před Schengenem, ale ty již odvál čas. Nakonec dost bylo buzerace na hranicích. Ty uvnitř Evropy stejně nemají smysl, když přes tu vnější hranici k nám nezadržitelně proudí davy raketových inženýrů z Afriky a kardiochirurgů z Blízkého Východu. Právě sedlem Príslop (tedy kousek nad ním západním směrem) prochází hranice mezi Kysuckými beskydami a Oravskými Beskydami. Vstupujeme tak do dalšího pohoří.

Za sedlem Príslop nás čeká opravdu vyčerpávají a prudké stoupání na vrch Świtkowa (1 082 m), slovensky Svítková. Tak na toto stoupáníčko jsem se vůbec netěšil. Je to taková předehra před vrchem Úšust, který nás však nečeká, ještě před ním odbočíme z hřebene (nyní již) Oravských Beskyd. Kdož to tady znáte, tak mi možná dáte za pravdu.

Talapkov Beskyd, sedla Beskyd a Demänová, Oravská Lesná

Další cesta po hřebeni je docela příjemná, bez větších výškových rozdílů. Táhne se hezky lesem, jen za občasných výhledů na Kysuce. Asi za hodinu jsme na rozcestí Talapkov Beskyd (1 077 m). Tady opouštíme hřebenovku a po modré turistické značce scházíme na slovenské území. Lesní cesta nás přivádí ke staničce oravské a kysucké lesní dráhy v sedle Beskyd (935 m), tedy těch vláčků od Tanečníku a úvraťová z Vychylovky. Více o nich si můžete přečíst v samostatných článcích, viz vyznačené aktivní odkazy.

Právě tady stojí mašinky obou tratí, z vláčků se hrnou davy, proto jsme jen minuli vyhlídkovou věž nad sedlem. Zdržíme se jen krátce a míříme dále. Přes sedlo Demänová (930 m) míříme po staré silničce do Oravské Lesné potkávaje cestou jen pár cyklistů a motorkářů. Je docela teplo, takže se již těšíme na pivko v Oravské Lesné. Kousek od náměstí naproti známému a docela hezkému kostelu.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Do obce scházíme za skvělých výhledů k Malé Fatře s nepřehlédnutelným Velkým Rozsutcem s typickou rozčepýřenou skalní kšticí. Přes rozcestí Kopanice, pod Korčuľou (896 m), Oravská Lesná, Kubínska (869 m) a Oravská Lesná, Brišovka (806 m). Do centra obce, Oravská Lesná, ústredie (782 m) musíme kus podél cesty, naštěstí provoz není velký.

Konečně jsme tady. Parťák Aleš chce tady skončit, protože krvavé otlaky mu již nějakou delší štreku neumožní. Spekuluje, že by tady přespal a zítra se přesunul do Staré Bystrice. Já že bych pokračoval přes Terchovou na pomezí Malé Fatry a Kysucké vrchoviny. Vymýšlíme řadu variant až asi ta 10. bude správná. Aleš sjede do Staré Bystrice, autem přejede do Nové Bystrice, kde na mě počká u piva. Já si zatím dám procházku kolem vodní nádrže Nová Bystrica a dorazím večer, kdy se ještě vydáme k domovu. Hora Púpov a další počkají na nějakou příští akci.

Směr Nová Bystrica

Dojednáno, vyrážíme každý za svým. Vracím se na rozcestí Oravská Lesná, Brišovka (806 m) a pak stále dále podél cesty až na horní konec obce. Na rozcestí Oravská Lesná, Beskyd (846 m) opouštím cestu vedoucí z Oravy na Kysuce a zamířím si to po neznačených cestách do cíle. Mám před sebou posledních asi 15 kilometrů, to bych do tmy mohl dát. V září jsou již dny holt o poznání kratší než počátkem letních prázdnin.

Překračuji hranice CHKO Kysuce a sestupuji do údolí. Mám rád takovéto zastrčené kouty, kouty bez lidí, kde vás obklopuje jen šumící les a hlasy jeho přirozených obyvatel. Jedinou vadou na kráse je, že pod nohama "křupe" tvrdý asfalt, který není pro chůzi tak úplně ideální. Ale co už. Nohy zatím nebolí a kilometry svižně naskakují.

Z rozjímání mě vytrhne čepice rozhledny. Ale podívejme, další vyhlídka? Beru to rovnou do kopce, musím však přelézt elektrický ohradník. Zdejší louky slouží jako pastviny pro kravky. Vyhlídka je to hezká, robustní. Pod schodištěm mě vítá cedulka Protipožiarna monitorovacia veža. Zákaz vstupu! No jo, no, co už s vámi mám dělat. Tak tedy zákaz. Schodiště, spíš více žebřík než schodiště, je hodně prudké, ale výhledy z vyhlídkového ochozu jsou opravdu hezké. Na jedné straně sice stíněné blízkým hřebenem, na druhou stranu jde ale dohlédnout docela daleko. Krajina na Kysucích je vskutku malebná.

Loučím se s vyhlídkou a kolem zaniklého rodného domu Rudolfa Judáka a ovocného sadu v Hervelke mířím kolem řady Božích muk dále dolinou. Stíny se prodlužují, světlo měkne, budu muset přidat do kroku! Kolem dalšího zaniklého domu rodiny Maruniakových se dostávám na rozcestí před vodní nádrží. Do cíle to mám ještě 10 kilometrů, mám tedy co dělat, abych příliš nezatměl. Nahánět se s medvědy v setmělém lese by mohlo být zajímavé, ale za daných světelných podmínek bych již stejně prd nafotil…

Následuje stoupání a doslova letecký pohled na vodní nádrž Nová Bystrica s rozlohou 5,9 km² a objemem okolo 30 miliónů m³, která zaplavila starou cestu z Kysuc na Oravu. Ještě si pamatuji, jak jsme po ní s dědou jezdívali jeho starou oktávkou na houby na Oravu. Děda jezdíval opatrně, rozvážně. Asi tak šedesátkou! Sedmdesát, tak to již byla páni jízda. Z prudkého kopce. Cesta nám tak zabrala půl dne… Ale zůstaly krásné vzpomínky. Jak na houby, kterých na Oravě rostlo (a roste) spousta, tak i na neobyčejně bohaté rozkvetlé louky plné motýlů, které jsem jako dítě nedokázal pojmenovat. Asi ty úžasné, byť pomalé, cesty ve mně vzbudily takový zájem o přírodní vědy.

Prašná cesta se kolem přehrady vine téměř po vrstevnici. Což je na jednu stranu fajn, na druhou ale kopíruje každý "záliv" a trasu to řádně prodlužuje. A sluníčko již zapadlo za obzor… Ale nebojme se vlka nic, ani medvěda, již se objevuje 55 metrů vysoká hráz přehrady. I nádherná pozápadová obloha. A po levé ruce výhled na Malou Fatru, vidím téměř celý hřeben. Od Velkého Rozsutce až po Kriváně.

Západní obzor doslova plane, soumrak začíná svírat krajinu. Tam dole, v dáli, vidím cíl - obec Nová Bystrica. Zvažuji, že to šlehnu po lesní cestě, která míří dolů po spádnici, ale kdo ví, zda-li bych neskončil někde v nějakém neprostupném roští. A jak pak přejít říčku, že. Takže pokračuji hezky poctivě po cyklotrase a pořizuji fotky fantastické večerní oblohy.

Konečně jsem v cíli. Parťák i auto jsou tady, ten první se již asi trochu nudí. Já mu to sice "nepočítal", ale měl už asi čtvrté pivko, tak není divu… Já si dám před cestou kofolu, snad si ji zasloužím. Dnes našlapáno poctivých 31 km, což ujde, převýšení bylo slabší. Nahoru jen asi 700 metrů, zato sešupy měly přes výškový kilometr. Celkově za oba dva dny našlapáno přes 52 km s převýšením necelé dva kilometry.

• Předchozí (1.) část článku
• Trasa treku na turistické mapě

Fotogalerie, prohlédněte si fotografie