Alcedo atthis (ledňáček říční). Ptáci v ČR

Ledňáčka říčního si s žádným jiným ptáčkem v Česku rozhodně nespleteme. Jednak díky již zmíněnému zbarvení, ale také díky tělu, které má dokonale hydrodynamický tvar. Ten se mu docela šikne, protože se za svou kořistí pouští hluboko pod vodní hladinu. Dalším výrazným znakem jsou krátká, ale silná deltovitá křídla. Vždyť dokáže létat rychlostí až 45 kilometrů v hodině. A v neposlední řadě k nápadným znakům patří dlouhý a silný zašpičatělý zobák, velká hlava na poměrně drobném tělíčku a jen krátké nožky s dlouhými drápky.

Zcela právem je ledňáček nazýván létající drahokam. Zejména na slunci se jeho peří kovově leskne a přestože létá nad vodní hladinou rychle jako blesk, nikoho nenechá na pochybách, s kýmpak že jsme to měli právě do činění. Jistě bychom našli v literatuře i spoustu dalších přívlastků, které vtipně vystihují vzhled jediného našeho zástupce čeledi ledňáčkovití (Alcedinidae). Celkově čeleď zahrnuje celosvětově jen asi 90 druhů, většinou v tropech a subtropech.

Ledňáček říční (Alcedo atthis) dorůstá délky asi 16 až 17 cm, rozpětí křídel činí 24 a 26 cm a hmotnost dospělého jedince se obvykle pohybuje v rozmezí 40 až 45 gramů. Za letu se ozývá ostrým a hlasitým "vid-vid" či snad "tyt-tyt"? Osobně říkávám, že opět nad vodou letí Sputník… Ten také ostře pípal… Jeho "zpěv" snadno naposloucháme a s žádným jiným naším ptákem jej určitě nezaměníme. Je zajímavé, že se ostrými tóny ozývá svému potomstvu i při pouhých přeletech kolem hnízda, přestože potravu nenese. Asi chce drobotinu ubezpečit, že na ně nezapomněl a že svačinka se chystá…

A co že za svačinku si ledňáčci dávají? Zpravidla jsou to drobné plevelné rybky, které představují asi dvě třetiny jejich jídelníčku. Zbývající třetinu tvoří hmyz, korýši, ale i drobní obojživelníci a nebo plazi. Na svou kořist ledňáčci číhají nepohnutě na větvi nad vodní hladinou. Za kořistí se pouštějí střemhlav s křídly těsně přimknutými k tělu, aby se s úlovkem opět rychle vynořili a spočinuli zpátky na větvi. Tam rybku usmrtí a nacpou si ji do zobáku hlavou dovnitř.

Jestliže spatříme ledňáčka, jak nese v zobáku rybku hlavou napřed, tak si můžeme být jistí, že je někde v blízkosti hnízda a připravuje se nakrmit drobotinu. Úspěšný lovec ale ledňáček moc není, lov mu vyjde jen v asi 10 % případů. Dokáže se potopit i více než metr hluboko. Není tedy jen dobrý letec, ale také plavec. Někdy, ale to spíše výjimečně, loví z třepotavého letu. Podobně jako například poštolka.

Ledňáček říční má jednu až dvě snůšky do roka, za ideálních podmínek i tři. Hnízdo si hloubí v hlinitých a nebo písčitých březích. Délka horizontální chodby, která je zakončena hnízdní komůrkou, je obvykle půl metru až metr. Vletový otvor se nachází vysoko nad vodou, aby mláďata neohrozila případná zátopa, ale dostatečně daleko od horní hrany břehu, aby hnízdní nora byla chráněna před lasičkami či plazy, kteří by si rádi smlsli na vajíčkách a nebo bezbranných mláďatech.

Ledňáččí rodiče se mají co ohánět, protože ve snůšce bývá 5 až 7 bílých vajíček a mláďata denně spotřebují potravu, jejíž hmotnost odpovídá asi třetině hmotnosti mláděte. Inkubační doba trvá asi tři týdny, mláďata hnízdo opouštějí po třech až čtyřech týdnech. Pohlavní dospělosti dosahují v jednom roce. Bohužel dospělosti se dožije jen asi polovina mláďat. Část nešikovných mláďat se utopí při lovu, část padne za oběť predátorům. Velké ztráty ledňáčci zaznamenávají během tuhé zimy, kdy vodní toky zamrzají a ptáci se nedostanou dlouho ke kořisti. Pak hynou hlady. Ve volné přírodě se ledňáček v průměru dožívá sedmi až deseti let.

Po většinu roku žije ledňáček samotářsky, jen v době hnízdění se zdržuje v párech. Tento krasavec je silně teritoriální, svou část řeky bedlivě střeží a odhání případnou konkurenci. U dvou párů, které jsem toto jaro sledoval, šlo o úseky říčky dlouhé něco mezi půl kilometrem a necelým kilometrem. V odborné literatuře bohužel není velikost teritorií uváděna, takže výše uvedený údaj berte jen s rezervou. Z pozorování dvou hnízdních párů se nedají vyvozovat kategorické soudy.

A kde všude se s naším ledňáčkem říčním můžeme setkat? Obývá téměř celou Evropu, s výjimkou nejsevernějších oblastí, ale také severní Afriku a velkou část Asie. Nejsevernější populace ledňáčků jsou tažné, v teplejších oblastech zůstávají ledňáčci ve svých teritoriích celoročně. Žije v nížinných oblastech a pahorkatinách v místech s pomalu tekoucími vodami. Obývá ale i břehy jezer a rybníků.

Ledňáček říční patří k spíše zřídkavým a silně ohroženým druhům, který je zapsán v Červené knize. Negativní vliv na jeho stavy má vedle klimatických činitelů i člověk. Především napřimování toků řek a znečišťování vod. Měli bychom si vážit tohoto drahokamu a nedopustit další ničení jeho přirozeného prostředí.