30. výročí vypuštění Hubble, Hubble Space Telescope

Ikonické fotografie z Hubbleova kosmického teleskopu v mnohém změnily nás pohled na vesmír. Na památku tří desetiletí neutuchající činnosti byla pořízena i tato úžasná fotografie, jeden z nejvíce fotogenických příkladů turbulentních hvězdných školek, které HST pozoroval během své činnosti.

Portrét zachycuje obří mlhovinu NGC 2014 se sousedkou NGC 2020, které představují část rozsáhlé oblasti s bouřlivou hvězdotvorbou. Nachází se ve Velkém Magellanově oblaku, satelitní galaxii Mléčné dráhy, vzdálené od nás asi 163 000 světelných let. Obraz je přezdíván "Kosmický útes", protože se podobá podmořskému světu.

HST nebyl revolučním jen pro astronomii a astronomy, ale také tím, že i veřejnost zve na cestu objevování. Úžasné snímky z HST představují vizuální zkratku pro jeho skvělé vědecké úspěchy. Na rozdíl od jakéhokoliv jiného dalekohledu před ním učinil Hubble astronomii poutavou a dostupnou pro všechny lidi všech věkových kategorií.

Mise HST dosud provedla asi 1,4 miliónu pozorování a poskytla data, které astronomové použili k napsání více než 17 000 recenzovaných vědeckých publikací. HST každoročně věnuje při významných výročích malou část svého drahocenného pozorovacího času fotografování zvláště krásných a zajímavých objektů. Tyto portréty jsou pozdravem vědcům a zdrojem fascinace laické veřejnosti.

Letos oslavil Hubble svůj nový milník portrétem dvou barevných mlhovin, který odhaluje, jak mohutné a svítivé hvězdy zbavují své kolébky plynu a prachu. Přestože se na tomto snímku jeví, že mlhoviny NGC 2014 a NGC 2020 jsou oddělené, ve skutečnosti jsou součástí jednoho obřího komplexu. Jasné hvězdy na snímku jsou nejméně 10× těžší než naše Slunce. Délka života těchto mimořádně svítivých hvězd, dosahující jen několika miliónů let, je jen krátkou epizodou ve srovnání s životností našeho Slunce, která činí asi 10 miliard let.

Nejjasnější částí NGC 2014 je seskupení mladých hvězd poblíž středu snímku. Hvězdy již odfoukly svůj mateřský kokon vodíku (je zbarvený červeně) a prachu. Okolí hvězd rozsvěcuje krátkvlnné ultrafialové záření této hvězdokupy. Hvězdy produkují také prudké hvězdné větry, které dále erodují mlhovinu nad nimi a napravo od nich. Plyn v těchto místech je méně hustý a vytváří obří bubliny připomínající mozkové závity.

Naproti tomu modrá mlhovina NGC 2014 v levé dolní části fotografie byla zformována jedinou mamutí hvězdou, jejíž svítivost převyšuje svítivost našeho Slunce asi 200 000×! Jedná se o příklad hvězdy ze vzácné třídy zvané Wolf-Rayetovy hvězdy. Jedná se o nejmasivnější a nejsvítivější velice horké hvězdy, které skrze mimořádně divoké hvězdné větry rychle ztrácejí na hmotnosti.

Hvězda na tomto portrétu je asi 15× těžší než naše Slunce. Svým zářením vyčistila okolo sebe rozsáhlou oblast. Odvrhla své vnější vrstvy, které vymetla do tvaru kužele. Odvržení obálky mělo za následek odhalení horkého jádra. Během pár miliónů let by tato extrémně svítivá hvězda mohlo předvést další mimořádné kosmické divadlo - stát se supernovou. Úžasnou modrou barvu dodává mlhovině plynný kyslík, který je ohříván na teplotu zhruba 11 000 °C. Je tak mnohem teplejší než plynný vodík, který kyslíkový oblak obklopuje.

Hvězdy, velké i malé, se rodí v důsledku gravitačního kolapsu mraku prachu a plynu. Jak více a více materiálu padá na formující se hvězdu, zvyšuje se hustota a teplota v jejím středu. Když dosáhne kritické hranice, dojde k zažehnutí termonukleární reakce. Díky nim hvězdy, včetně našeho Slunce, svítí. Masivní hvězdy tvoří jen několik málo procent z miliard hvězd v našem vesmíru. Přesto při jeho utváření hrají klíčovou roli, neboť své okolí obohacují o těžší prvky. Ať již prostřednictvím silných hvězdných větrů a nebo na sklonku svého života, kdy explodují jako supernovy.

Více o oslavách HST naleznete na stránce www.spacetelescope.org.

Zdroj

• Hubble Celebrates its 30th Anniversary with a Tapestry of Blazing Starbirth