Hlíva ústřičná (Pleurotus ostreatus), slovensky hliva ustricovitáVynikající jedlá houba s čeledi hlívovité (Pleurotaceae) s léčivými účinky14.4.2024 | Otakar Brandos
Hlíva ústřičná (Pleurotus ostreatus), slovensky hliva ustricovitá, je vynikající jedlá houba s čeledi hlívovité (Pleurotaceae) s příznivými léčivými účinky na řadu neduhů. Hlíva ústřičná je zaměnitelná za některé podobné druhy hub, např. za hlívu plicní (Pleurotus pulmonarius), hlívu holubí (Pleurotus columbinus), která byla dříve považována za poddruh, hlívu miskovitou (Pleurotus cornucopiae) či vzácnou hlívu dubovou (Pleurotus dryinus), s odlišnou ekologií. Při záměně za tyto houby se ale bát nemusíte, protože všechny uvedené hlívy jsou jedlé a více či méně chutné. Hlívu lze zaměnit i za pařezník pozdní (Sarcomyxa serotina), který má ale jasně oddělené lupeny a nepříliš dobrou, nahořklou chuť. |
|
Plodnice svým vzhledem připomínají ústřice, za což patrně vděčí svému druhové jménu. Klobouk o průměru 50 až 200 mm, někdy až 250 či 300 mm, je zpočátku sklenutý s lehce podvinutým okrajem, později polokruhovitě rozevřený až vějířovitý, jazykovitý až lehce nálevkovitý, asymetrický, měkký a pružně masitý. Barevně je hlíva ústřičná velice variabilní, zbarvení se může měnit od téměř bělavé až krémové, přes šedé, šedomodré, až po ocelově modré či hnědočerné. Zbarvení této jedlé a chutné houby bude patrně záviset nejen na substrátu, ale i teplotě. Z literatury to sice nemám podložené, ale podle mých zkušeností tmavší formy nacházíme spíše v zimním období, kdy je lehce zaměnitelná s hlívou holubí, kdežto světlejší formy najdeme spíše v teplejším období růstu této houby, kdy může připomínat třeba hlívu plicní aj. Dosti často je problémem houby jasně odlišit a je nutné mikroskopování. Plodnice rostou obvykle ve skupinách, střechovitě nad sebou, spodní houby mohou být poprášeny bílém výtrusným prachem. To je dobře patrné zejména u tmavších forem. Pokožka klobouku je hladká a lysá, v blízkosti třeně až jemně vločkatá či bělavě plstnatá, někdy jemně žíhaná, ve stáří a nebo po zamrznutí hnědnoucí. 5 až 8 mm vysoké, středně husté lupeny sbíhající na třeň jsou bělavé až šedavé, u starších plodnic s nafialovělým odstínem. 20 až 60 mm dlouhý třeň má v průměru 10 až 30 mm, je buď výstředný a nebo postranní, na bázi krátce plstnatý až štětinkatý, bělavé barvy nebo s šedavým odstínem. Někdy může zdánlivě zcela chybět. Prosvítavá dužnina hlívy ústřičné je zprvu měkká a pružná, masitá, u starších plodnice tužší. Dužnina třeně je tuhá a pružná, proto sbíráme jen klobouky mladších plodnic, starší plodnice a třeně (vždy) ponecháváme na místě. Dužnina bělavá, na řezu neměnná, má příjemnou houbovou vůni a lehce nakyslou chuť. Elipsoidní až válcovité výtrusy mají rozměry 7 až 15 × 2,5 až 5,5 µm, výtrusný prach je bílý. Hlíva ústřičná může růst za vhodných podmínek téměř po celý rok, hojně ale jen v chladnějším období roku, obvykle od října do prosince, za mírné zimy až do března / dubna, od nížin až po horské polohy. Houbě vyhovuje, když noční teploty klesnou pod 10 °C, mycelium se obvykle restartuje po prvním zámrazu, naopak nesnáší teploty nad 20 až 25 °C. V létě tak hlívu ústřičnou prakticky nenajdeme. Tato dřevokazná houba roste na dřevě mrtvých a nebo nemocných listnáčů, především buků, habrů a ořešáků, méně často na jasanech, topolech, lípách, břízách, jabloních, posledně jsem ji našel na dřevě vrabčinky, tedy třešně ptačí (Prunus avium). Vzácně roste i na jehličnanech. Hlíva ústřičná je jedna z nejchutnějších a v kuchyni nejvyužívanějších hub. Lze ji použít v jakékoliv kuchyňské úpravě, v kuchařkách a nebo na internetu lze nalézt přehršel receptů, fantazii se meze nekladou. Houbu lze dokonce usušit a po rozdrcení použít jako koření. Houba je hojně využívána v lidovém léčitelství, její mimořádné léčivé účinky byly prokázány i laboratorně. Z hlívy byly izolovány četné bioaktivní látky s antioxidačními, imunomodulačními a protizánětlivými účinky (glukany). U houby byly rovněž prokázány protirakovinné účinky (ergosterol, terpen pleurotin, lektiny). Houba také obsahuje různé aminokyseliny, proteiny, tuky, 18 mastných kyselin včetně kyseliny linoleové nebo olejové, vitamíny C, K a P, ve větším množství pak vitamíny ze skupiny B, z minerálních látek jsou zastoupeny draslík (K), železo (Fe), fosfor (P), ze stopových prvků pak především selen (Se), zinek (Zn), bor (B), jod (I), měď (Cu), kobalt (Co) a nebo molybden (Mo). Hlíva ústřičná má dnes bohaté využití i v různých biotechnologiích. Patří mezi houby, které si dokonce dokáží poradit s různými odpady. V knize Merlina Sheldrakea "Propletený život" uvádí experimenty s hlívou, kdy ji za "potravu" byly dávány takové nevábnosti jako dehtem prosycené oharky z cigaret a nebo těžko recyklovatelné dětské pleny. To vše dokázala tato vskutku mimořádná a výjimečná houba strávit! Použitá literatura[1] Aurel Dermek, Atlas našich húb; Obzor 1979 |