Na horu Jakubiná (2 194 m): Babí léto v Západních Tatrách
Výstup na vrcholy Jakubiná a Klin
4.12.2017 | Aleš Neulinger
Do kompletní sbírky turisticky dostupných vrcholů
Západních Tater mi chybí už jen dva
ve východní části těchto nádherných kopců - Jakubiná
a Klin. Výhled počasí na poslední víkend
v září nemá chybu, takže jsem parťáka nemusel dvakrát přemlouvat. Túru jsme z důvodu fotografování
časově naplánovali tak, aby nás večerní slunko zastihlo na hřebeni… a vyplatilo se…
Auto necháváme s jistou dávkou rizika v opuštěném kempu v Račkove dolině a vydáváme
se Úzkou dolinou po modré značce. Po dvaceti minutách jsme u rozcestníku, kde začíná
pořádně strmý chodník na hřeben Otrhanců v podobě zelené turistické značky. Překonáváme
asi nejvydatnější stoupání, tatranský les pozvolna přechází v kleč a před námi se objevuje
první skalnatý vrcholek - Nižná Magura.
Cesta po hřebeni stále stoupá. Přecházíme Ostredok, Vyšnou Maguru a před sebou už máme
první dnešní metu - Jakubinou (2 194 m). Po celou dobu nás provází parádní výhledy na
vedlejší hřeben, kterému vévodí Baranec
(2 184 m). Potkáváme jen pár turistů, tato část Roháčů přece jenom není tolik
frekventovaná, jako třeba Ostrý Roháč nebo Tri kopy.
Na Jakubiné taháme z batohů bundy, je konec září a začíná dost foukat. Viditelnost
nemá chybu. Na jedné straně máme jako na dlani panorama Západních Tater, zatímco na
druhé o sobě dávají vědět Vysoké
Tatry v popředí se svým prvním velikánem - Kriváněm.
Máme před sebou ještě notný kus cesty a tak scházíme přes Hrubý
vrch do Račkova sedla, kde využíváme závětří a navlékáme na sebe další vrstvy.
Na náš poslední dnešní vrchol to ze sedla není daleko a za půl hodiny stojíme na
Klinu ve výšce 2 173 metrů. Načasování na večerní světlo nám vyšlo, jenže je zde takový
vítr, že na použití stativů můžeme zapomenout. Vše fotíme "z ruky", ale i tak to stojí
za to. Mám moc rád tyto podzimní výhledy na hnědožlutě zbarvené hory, v nižších polohách
ozdobené zelenou klečí. Hřeben Západních Tater před námi pozvolna přechází do masivu
Červených vrchů a dále se pak
na východ zvedají Vysoké Tatry. Na severozápadě rozeznáváme nejvyšší beskydský vrchol
- Babiu horu (1 725 m).
Den pokročil a my musíme pomalu myslet na zpáteční cestu, k autu to máme ještě dobré
tři hodiny chůze. Sestup do Gáborova sedla je poměrně prudký. Zde pořizujeme ještě poslední
večerní záběry na nejvyšší horu Západních Tater - Bystrou
(2 248 m) a pokračujeme po "zelené" dál do Gáborove doliny.
Ještě krátká zastávka u koliby Pod Klinom,
kterou jsme v minulosti využili k noclehu při třídenním přechodu Tater, dále už jdeme
Račkovou dolinou za pomoci čelovek.
Po dvou hodinách přicházíme k autu, které je naštěstí bez známek vloupání, takže se
můžeme v pohodě vydat na cestu domů.
Fotogalerie
