Vysoké Tatry

Vysoké Tatry - nejvyšší hory na Slovensku, turistické trasy, túry a výstupy na tatranské vrcholy, počasí, levné ubytování a horské chaty ve Vysokých Tatrách

Vysoké Tatry jsou jediným pohořím (okrskem) Slovenska, které má velehorský charakter. Vysoké Tatry mají všechny znaky vysokohorské krajiny - velkou nadmořskou výšku, vysokou členitost a bohatství různých skalních forem - štítů, skalních stěn, věží…

• rozloha Vysokých Tater - 341 km² (Slovensko 260 km², Polsko 81 km²)
• nejvyšší hora Vysokých Tater - Gerlachovský štít (2 655 m)
• střední vertikální členitost hlavního hřebene Vysokých Tater - 159 m
• délka hlavního hřebene Vysokých Tater - 26 km
• rok vyhlášení TANAPu - 1949

Vysoké Tatry, vymezení pohoří

Vysoké Tatry se rozkládají na území o ploše 341 km², z čehož 260 km² připadlo Slovensku. Délka hlavního hřebene Vysokých Tater činí asi 26 km.

Vysoké Tatry (pol. Tatry Wysokie) jsou podcelkem (okrskem) Východních Tater. Ty jsou však pouze podcelkem nadřazeného geomorfologického celku Tatry, který vedle Východních Tater zahrnuje i Západní Tatry, které jsou často nesprávně jmenovány jako Roháče.

Výška pohoří

Vysoké Tatry dosahují průměrné výšky asi 1 700 metrů, přičemž průměrná nadmořská výška štítů dosahuje hodnoty 2 357 m, střední výška jejich hlavního hřebene činí 2 279 m, přičemž střední výška sedel tohoto hřebene je 2 198 m. Střední vertikální členitost hřebene tak dosahuje pouhých 159 m.

Hřeben okrsku Vysoké Tatry začíná na západě vrcholem Svinica, na východě pak končí vrcholem Jahňací štít, jehož hřeben se sklání do Kopského sedla - hranice mezi Vysokými Tatrami a Belianskými Tatrami.

Nejvyšší vrchol Vysokých Tater

Nejvyšším vrcholem hlavního hřebene Vysokých Tater je se 2 630 metry Ľadový štít. Nejvyšším vrcholem Vysokých Tater a celých Karpat je známý Gerlachovský štít (2 655 m), ležící v jedné z pěti velkých jižních rozsoch hlavního hřebene Vysokých Tater.

Výška hlavního tatranského hřebene

Průměrná nadmořská výška sedel hlavního hřebene Vysokých Tater činí přibližně 2 200 metrů. Největší šířka tatranského masívu dosahuje 17 kilometrů. Východní Tatry patří z hlediska geomorfologického členění do provincie Karpaty, subprovincie Západní Karpaty a do oblasti Tatransko - fatranské.

Vymezení pohoří

Na jihu jsou Vysoké Tatry ohraničeny Podtatranskou kotlinou, která je odděluje od Nízkých Tater. Na severu Podtatranskou brázdou a Spišskou Magurou, na východě sousedí s Belianskými Tatrami a na západě s Tatrami Západními. Od nich jsou odděleny Kôprovou dolinou, která se hluboce vkliňuje mezi masívy Kriváně a Liptovských kop.

Kôprovská dolina je spolu s Bielovodskou dolinou nejdelší dolinou Vysokých Tater (11 km). Od Západních Tater jsou Vysoké Tatry odděleny zhruba spojnicí Ľaliové sedlo, Sedlo Závory, Kobylia dolina a Kôprova dolina. Toto vymezení však není přijímáno všeobecně. Občas je jako hraniční čára brána Tichá dolina, takže Liptovské kopy, rozložitý travnatý horský masív, by pak patřil k Vysokým Tatrám. To se však týká neodborné literatury.

Problematika Liptovských kop

V našich turistických průvodcích však bereme Liptovské kopy jako součást Tater Západních (dříve zvaných Liptovské hole), přesně podle oficiálního geomorfologického členění Slovenska přijatého dělení z publikace Vyšší geomorfologické jednotky Slovenska.

Diskuse o přesném předělu Vysoké Tatry - Západní Tatry jsou však staré jako zájem o tato horstva. Již v knize "Naše Tatry" od K. Domina a V. Mladějovského (1931) je věnováno mnoho prostoru diskusi o průběhu této hranice.

Geomorfologické členění Tater

Vysoké Tatry na mapě s body zájmu

• Vysoké Tatry na větší mapě

Kras a jeskyně

Na území Vysokých Tater se můžeme setkat s četnými krasovými jevy jako jsou škrapy, krasové jámy a jeskyně s propastmi. Objevují se i vyvěračky a ponory, kaňony s vodopády. Přesto je ale nutno podotknout, že tyto útvary nalezneme jen ve vápencové složce obalové série Vysokých Tater, neboť jádro tohoto pohoří je tvořeno především žulami, tedy krystalickými horninami. Z těchto důvodů byl TANAP v únoru 1993 zařazen do sítě biosférických rezervací v rámci programu UNESCO - člověk a biosféra (MAB).

Vysoké Tatry mají hlavní hřeben ve svém středu obloukovitě prohnut směrem k jihu. Z něj k severu i k jihu vybíhá řada mohutných rozsoch, které ohraničují hluboké a místy členité doliny. Na jejich dnech se lesknou třpytivá oka ples, která jsou dalším svědkem dávného zalednění posledních dob ledových (podrobněji viz strana 15 turistického průvodce Vysoké Tatry a polské Tatry).

Nejvyšší vodopády

V níže uvedené tabulce neleznete nejvyšší vodopády Vysokých Tater. Zahrnuta je jak slovenská, tak polská část Tater. U některých málo známých vodopádů je údaj o výšce jen přibližný, neboť ani odborná literatura neuvádí přesné cifry a ty se v mnoha případech rozcházejí. U kaskád (jako např. Wodgrzmoty Mickiewicza) je uvedena výška nejvyššího stupně vodopádu.

Přehled nejvýznamnějších vrcholů

Baranie rohy, Batizovský štít, Bradavica, Čubrina, Divá veža, Dračí štít, Furkotský štít, Ganok, Gerlachovský štít, Hincova veža, Hrubý vrch, Jahňací štít, Jastrabia veža, Javorový štít, Kačací štít, Kežmarský štít, Kotlový štít, Kôprovský štít, Kriváň, Kvetnicová veža, Lavínový štít, Litvorový štít, Lomnický štít, Ľadový štít, Malý Kežmarský štít, Malý Ľadový štít, Mlynár, Ostrva, Popradský Ľadový štít, Prostredný hrot, Pyšný štít, Rumanov štít, Rysy, Satan, Slavkovský štít, Spišský štít, Svinica, Svišťový štít, Štrbské Solisko, Štrbský štít, Ťažký štít, Velický štít, Veľké Solisko, Veľký Mengusovský štít, Vysoká, Východná Vysoká, Zadný Gerlachovský štít, Zlobivá

Ochrana přírody ve Vysokých Tatrách

Vysoké Tatry jsou součástí Tatranského národního parku (TANAP), který byl vyhlášen v roce 1948 s účinností od 1.1.1949. Jeho dnešní rozloha je 74 111 ha a plocha ochranného pásma činí 36 574 ha. Důvodem jeho vyhlášení byla ochrana jedinečné fauny a flóry. Ale rovněž ochrana výrazně glaciálního reliéfu, který se vyznačuje ostrými vrcholy a hřebeny, kary, skalními stupni a morénami, které daly vzniknout dnešním tatranským plesům.

Vysoké Tatry, podrobný popis pohoří

Vysoké Tatry jsou považovány za jedny z nejmenších velehor na světě. Ve skutečnosti jsou jediným pohořím Karpat, které má takovýto výrazně velehorský charakter. Vždyť jejich nejvyšší vrchol - Gerlachovský štít, je zároveň nejvyšším vrcholem celých Karpat.

Nejtypičtějšími a nejvýraznějšími vrcholy Vysokých Tater jsou Kriváň (2 494 m), Kôprovský štít (2 363 m), Rysy (2 503 m), Vysoká (2 547 m), Gerlachovský štít (2655 m), Slavkovský štít (2 452 m), Lomnický štít (2 634 m), Baranie rohy (2 526 m), Malý Kežmarský štít (2 514 m) a řada dalších.

Počet popsaných vrcholů

Ve Vysokých Tatrách bylo popsáno celkem asi 1 000 štítů, věží a věžiček. Prakticky všechny nejvyšší vrcholy Vysokých Tater leží mimo hlavní hřeben v bočních rozsochách, což je jedna ze zvláštností Vysokých Tater. Jižní srázy Tater jsou o poznání povlovnější než ty severní, které silně obrousily mohutné ledovce. Rovněž dna k severu otočených dolin jsou podstatně níže než dna dolin na jihu.

To je dáno skutečností, že v dobách ledových byly severní ledovce mohutnější, takže se jejich erozní síla mohla projevit mnohem více. I díky tomu jsou všechna nejhlubší jezera na severní straně Vysokých Tater. Největšími tatranskými dolinami jsou Javorová a Bielovodská dolina na severní straně Tater, Malá Studená, Veľká Studená, Velická, Mengusovská, Mlynická, Furkotská a Kôprová na straně jižní.

Turistický průvodce Vysoké Tatry popisuje nejen slovenskou část, ale také polskou část Tater Rozhledové růžice, panoramatické fotografie s popisy vrcholů a sedel, praktické informace …

Boční rozsochy

Z hlavního hřebene vybíhá řada mohutných rozsoch. Ať již jižním nebo severním směrem. K jihu vybíhá pět velkých rozsoch. Jsou to: rozsocha Kriváně, Končisté, Gerlachovského štítu, Slavkovského štítu a Lomnického štítu. K severu vybíhají (ve slovenské části Tater) dvě velké rozsochy: rozsocha Vyšného Žabího štítu a Široké. Vůbec nejmohutnější a nejkošatější rozsochou je hřeben Kriváně, který se od hlavního hřebene odpojuje v masívu vrcholu Čubrina (2 378 m).

V této rozsoše nalezneme vedle Kriváně takové vrcholy jako je Kôprovský štít (2 364 m), Furkotský štít (2 403 m), Satan (2 422 m) a Predná Bašta (2 374 m), Ostrá (2 351 m), Hrubý vrch (2 428 m) a Nefcerská veža (2 349 m). Další mohutná rozsocha se táhne od vrcholu Rysy (2 499 m) k severu. Nalezneme tady štíty jako Velký Žabí štít (2 263 m) a Mlynár (2 170 m). Nesmíme zapomenout na hřeben Končistá s vrcholem Končistá (2 538 m), který vybíhá k jihu od vrcholu Popradský Ľadový štít (2 396 m) a odděluje od sebe doliny Štôlskou a Batizovskou.

Od vrcholu Zadný Gerlach (2 616 m) vybíhá mohutná jižní rozsocha, ve které se nachází nejvyšší tatranský vrchol - Gerlachovský štít (2 655 m), Kotlový štít (2 601 m), Kvetnicová veža (2 433 m) aj. Nesmíme zapomenout ani na jižní rozsochu Východné Vysoké (2 429 m) se Slavkovským štítem (2 452 m) a Bradavicí (2 476 m).

Poslední velký hřeben se od hlavního hřebene odpojuje v masívu vrcholu Baranie rohy (2 526 m) s vrcholy jako Pyšný štít (2 621 m), Lomnický štít (2 634 m), Kežmarský štít (2 556 m), Malý Kežmarský štít (2 514 m), Huncovský štít (2 352 m) aj. Jde o rozsochu Lomnického štítu.

Typickým útvarem Vysokých Tater jsou plesa, kterých tady nalezneme více jak stovku. Odborné prameny uvádějí 110 ples, avšak tento počet se pohybuje pramen od pramene a autor od autora. Největším z nich (rozuměj na slovenské straně Tater) je Veľké Hincovo pleso s plochou 20,08 hektaru. To je se svými 57 metry zároveň nejhlubším plesem slovenské části Tater.

Tatranské doliny

Batizovská dolina, Belanská dolina, Bielovodská dolina, Dolina Bielych plies, Dolina Kežmarskej Bielej vody, Dolina Siedmich prameňov, Dolina Suchej vody, Dolina Zlomísk, Furkotská dolina, Hlinská dolina, Javorová dolina, Kobylia dolina, Kôprová dolina, Litvorová dolina, Malá Studená dolina, Mengusovská dolina, Mlynická dolina, Monkova dolina, Nefcerka, Predné Meďodoly, Rovienková dolina, Skalnatá dolina, Slavkovská dolina, Svišťová dolina, Štôlska-dolina, Temnosmrečinská dolina, Ťažká dolina, Važecká dolina, Velická dolina, Veľká Studená dolina, Zadné Meďodoly, Žabia Bielovodská dolina

Klimatické podmínky

Tatranští horští vůdci

Tatranští horští vůdci. Aktuální ceník túr s horskými vůdci na vybrané tatranské štíty naleznete v samostatném článku.

Vysoké Tatry patří ke dvěma úmořím - černomořskému a baltskému. Pramení zde několik významných řek, pro příklad si uveďme Váh. Podnebí Tater je přechodné s výraznými kontinentálními rysy. Převažuje chladné klima, průměrná roční teplota činí 0 °C, na některých štítech dokonce pouhé -2 °C. Jde o nejnižší průměry na Slovensku. Tomuto faktu vděčí sněhová pokrývka za to, že zde vydrží 200 až 250 dní v roce, na některých firnovištích ve stínech severních srázů dokonce neroztaje celý rok.

Minimum teplot připadá ve Vysokých Tatrách na měsíc leden, v polohách nad 2 000 metrů se obvykle přesouvá toto minimum na měsíc únor. Maximum teplot pak připadá na měsíc červenec. Ve vyšších polohách (nad 2 000 metrů) dochází opět k posunu - teplotní maximum se posouvá na srpen. Pro zimní období jsou charakteristické inverze, teplotní zvraty.

Horská služba, Tatry

Slovenské Vysoké Tatry - tísňová linka na horskou službu (HS) +421 18 300

---

Polské Vysoké Tatry - tísňová linka na horskou službu (TOPR) +48 601 100 300

Inverze ve Vysokých Tatrách

Inverzní počasí vytvářející stacionární podmínky zabraňuje vertikálnímu promíchávání vzdušných mas, což má za následek silný pokles teplot a vytváření mlh v horských kotlinách, naopak ve vyšších polohách bývá slunečno a poměrně teplo. Periody inverzního počasí obvykle trvají 5 - 10 dní, více než 10 dnů dosahují jen ve výjimečných případech.

Nejvíce dní s inverzním rázem počasí připadá na leden, nejméně pak na měsíc červenec. Teplotní inverze nejsou v tatranské oblasti přitom žádným zřídkavým jevem. Inverzní ráz počasí se objevuje po dobu 125 - 143 dnů v roce (v závislosti na poloze).

Charakteristickým znakem tatranského počasí je jeho velká proměnlivost. Variabilní je délka slunečního svitu, teplota a vlhkost vzduchu i množství srážek. V zimě jsou časté inverze. Úhrn ročních srážek činí 1 000 až 1 500 mm, na některých místech je i tento údaj velice proměnný a může překročit hodnotu 2 000 mm!

Srážkové úhrny

Přesto je území Tater poměrně suché, neboť Vysoké Tatry leží v dešťové cloně Beskydských pohoří. Počet dní se srážkami se pohybuje někde mezi 30 - 60 % (v závislosti na poloze a nadmořské výšce), v deštivých letech se může vyskytnout až 250 dní s vodními srážkami. Tak například průměrný roční úhrn srážek činí v Popradě 597 mm, na Štrbském Plese 973 mm, na Skalnatém plese 1 282 mm a na Lomnickém štítě 1 359 mm.

Minimum vodních srážek přitom připadá na zimní období, maximum pak na letní měsíce, zejména na červen a červenec. Hlavní minimum připadá na září až říjen, tedy období babího léta, vedlejší minimum pak na měsíc březen.

» Nejnovější články, archiv