Hrad Velhartice, tip na výlet na Šumavě

Moje vyprávění o hradu, který je dle mého soudu v naší zemi zcela výjimečný, začíná u malého pramene na svahu šumavské hory Javorné (1 090 m n.m.). Tady, ve výšce 938 m n.m., začíná svoji cestu jedna z nejkrásnějších říček Šumavy - Ostružná.

Délka jejího toku po splynutí s Otavou je pouze 40,4 km, ale jen málokterá řeka tak často mění svůj směr. Od pramene míří k východu. Pod Keply teče na SZ a za osadou Buchar odtéká k severu. Kousek pod Čachrovem se vydává přímo na východ a od Velhartic ke Kolinci to je zase SV. Tady dosáhne nejsevernějšího bodu na svém toku a obrací se k JV. Pod Hrádkem se stáčí k východu a spěchá do náruče Otavy.

Ostružná, jako každá jiná řeka, si kolem svého toku vytvořila mnoho míst, které nás dnes svým půvabem okouzlují. A když si prorazila svoji cestu pod Borkem (859 m.n.m) a oddělila část této hory údolím, nad kterým se vztyčily skály, bylo jedno z jejich mistrných děl na světě. Celá tisíciletí se skaliska zrcadlila v hladině říčky a hodně vody tudy muselo uplynout než do těchto končin vstoupil člověk.

Podivný tvor, který se hodně odlišil od všeho živého, objevil nejen v této řece ono malé, třpytivé a tolik přitažlivé zlato. To bylo i jednou z mnoha příčin, kdy začalo dělení lidského pokolení. Nu řekněme na ty více či méně úspěšné, ale měřítek je neomezené množství a důvod, mít více než ten druhý, byl na světě. Ale ještě hodně vody v řece proteklo a hodně zlata ubylo, než přišel stavitel budoucího hradu. Místo jej muselo zaujmout na první pohled a tak na ostrohu nad řekou začalo být živo.

Bylo to v letech 1290 až 1318, kdy zde Bušek z Velhartic, komorník kralevice Karla IV., postavil hrad. Příslušníci rodu měli jistě ke králi otevřené dveře a syn Bušek byl mistrem komory. I další majitelé hradu byly významnou českou šlechtou. Když se panstvo postavilo proti Jiříkovi z Poděbrad, byly na hradě ukryty české korunovační klenoty. V té době byl jádrem hradu tak zvaný Rajský dům, který v roce 1430 spojil nevídaným mostem o čtyřech obloucích s novou věží Putnou pan Menhart z Hradce.

Hrad Velhartice na turistické mapě

Hrad poté patřil Švihovským z Rýzmberka a po nich zde byl pánem Zdeněk Lev z Rožmitálu. Po povstání stavů získal hrad generál Baltazar de Madarras. Ten v roce 1628 prodal hrad Martinu Huertovi. Následovala přestavba hradu a přibyl pozdně renesanční Huertův palác. Sláva hradu začala pohasínat, další majitelé neměli o hrad zájem a ten se pomalu měnil ve zříceninu. Ta stále přitahuje značné množství turistů i "turistů" a tak během letních měsíců spíše platí "dále od hradu dále".

Ale časné jaro, podzim a zima tu jsou kouzelné. Má cesta na hrad nezačíná na parkovišti, ale většinou volím údolí řeky, odkud vede do prudké stráně pěšinka pod mohutnými stromy. Skoro nikdo tudy nechodí a často po ránu lze narazit na pavučiny s kapkami rosy v duhových barvách nebo se potěšit zpěvem malých opeřenců při vítání dne. Příchod ke hradu je nečekaný a jeho severní strana návštěvníka ohromí. Hrad se dá z velké části obejít a procházka celým objektem patří mezi hezké zážitky.

Navíc tu je hora Borek se svoji přírodní rezervací, starými štolami, které čekají na znovuobjevení. Odkrýt všechny karty by bylo pro ty, kteří se k návštěvě tohoto hradu rozhodnou nevhodné, a tak jen v náznacích. Je libo skanzen, ten je u hradu. V údolí stojí domek, kde pobýval Jan Werich.

Městečko ukrývá několik církevních památek. Nedaleko města je i židovský hřbitov. Samotný Borek je sice na výhledy skoupý, ale pokud je najdete dočkáte se mnohých překvapení. Hodně napoví i mapa KČT č. 68 Šumava - Železnorudsko.

Je skoro pravděpodobné, že na hradě byl i král Karel IV. Málo jisté je, ale neznám lepší ukončení, než krásnou romanci Jana Nerudy, kdy "Král Karel s Buškem z Velhartic, teď zasedli si k dubovému stolu, ti dva už pili mnohou číši spolu a zapěli si z plných plic". Popíjeli-li na Velharticích či v Praze, věděl jen sám básník, ale i tak, o kterém hradě bylo napsané tak krásné povídání?

» Nejnovější články, archiv