Královna jménem Matterhorn

Horská oblast v okolí švýcarského města Zermatt patří k turisticky významné části Penninských Alp. Nejznámější pro naše turisty a horolezce je oblast Monte Rosy a Matterhornu. Monte Rosa je téměř padesátikilometrový řetězec italských a švýcarských vrcholů, z nichž se nejvýše tyčí Punta Dufour (4 634 m) – druhý nejvyšší vrchol v Evropě.

Jsou to nejen hory vysoké, jsou to i hory krásné. Mezi nimi jednoznačně kraluje Matterhorn, symbol horské ušlechtilosti, krásy, náročnosti, opředený mnoha pověstmi. Jeho bájná nepřemožitelnost se i v dnešní době stává zatěžkávací zkouškou pro mnohé i zkušené horolezce.

Poprvé byl vrchol zdolán 14. 7. 1865 severovýchodním hřebenem ze švýcarské strany. Ze šesti přemožitelů se však čtyři při sestupu zřítili. Krutá daň, kterou si hora vybírá dosud. Ti, kteří měli možnost pohladit si vrcholový kříž (4 478 m) ví, že volba života nebo smrti přichází náhle a bez vyzvání. Obtížnost výstupu na vrchol spočívá především v tom, že pro vysokohorskou turistiku je klasická výstupová cesta již značně exponovaná s minimálním fixním jištěním. Značné výškové převýšení zdolané během jednoho dne vyžaduje výtečnou fyzickou kondici.

Dobré a stálé počasí je podmínkou jednoznačně určující. Osádka lékařů vrtulníku zermattské záchranné letecké služby se několikrát denně snaží navrátit život těm, které skála, led a náročnost výstupu různými cestami k vrcholu přemohly. Kdokoliv cokoli podcení nebo je výškou jeho pozornost natolik otupena, že udělá chybu, udělá ji zpravidla jen jednou. Podruhé mu hora už šanci nedá. Ve svých přemožitelích je tedy vybíravá.

Na úpatí hory leží dvě známá horská střediska. Italský Breuil (někdy nazývaný Cervinia) na jihu a švýcarský Zermatt na severovýchodě. Především z něho je majestátnost hory patrná. Typický tvar pyramidy se zubem, který je prvním spatření více než impozantní, se poprvé objeví až na konci města. Mezi dřevěnými chalupami cvakají spouště fotoaparátů jako o závod. Málokdo však má štěstí a zachytí bezoblačné pozadí nebo alespoň vrchol bez jeho mlžného baretu. Pohled z Breuilu není tak zajímavý a vrchol, samotný odtud nemá charakteristický tvar.

Řada lanovek a s nimi sousedících hotelů umožní přístup všem, aby se k vrcholu alespoň přiblížili. Konečná u hotelu Schwarzsee leží ve výšce 2 584 m. K chatám Belvedere a Hörnli do výšky 3 260 m je možné po upraveném chodníku vystoupat za 3 hodiny. Zde stráví noc před výstupem téměř všichni turisté a horolezci, kteří vystupují na vrchol ze švýcarské strany, aby ještě za tmy okolo čtvrté hodiny ranní za svitu čelovek vyrazili. Ozubená železnice vyveze majetnější výletníky nezapomenutelnou cestou z Zemattu na Gornegrat. Trať má převýšení asi 1 600 m a klikatí se do výšky 3 089 m. Na konečné stanici se v údolí líně plazí Gornerský ledovec, za nímž je možné spatřit přes dvacet čtyřtisícových vrcholů masivu Monte Rosa.

Na západě spatříte v celé kráse severovýchodní hřeben Matterhornu. Při sestupu okolo malých ples vám je potom jasné, odkud jsou foceny pohádkové záběry na řadě švýcarských čokolád. Pro ty, kterým se nepodaří samotný vrchol zdolat, by zůstalo tajemstvím, že Matterhorn má vrcholy dva. Oba jsou prakticky stejně vysoké a leží od sebe necelých 20 metrů. Spojuje je úzký sněhový chodníček, který vede k vrcholovému kříži na italské části vrcholu. Výstup od Hörnlihütte trvá 6-8 hodin. V letní sezóně se o zdolání denně pokouší 80 až 100 borců, ale jen asi polovina dojde k vytouženému cíli. Namáhavý terén především v horní části výstupu zájemce značně vytřídí. Pro některé lezce bývá cesta na vrchol nebo z něho nad jejich síly. Ročně si Matterhorn vyžádá několik desítek obětí.

Přesto je to hora nádherná a žádaná. Proudy návštěvníků nikdy na její siluetu nezapomenou a často se budou vracet k fotografiím a prospektům této horské královny.