České středohoří a Dolnooharská tabule - turistika, příroda a vrcholy

České středohoří, malebná a líbezná krajina utvářená přírodou i člověkem, jenž tento kraj osídlil velice brzy. Typické kuželovité tvary kopců, které jsou výsledkem poměrně mladé třetihorní vulkanické činnosti, jenž vytlačily čedičové a znělcové vyvřeliny skrz neprostupný masív Českého štítu, jsou charakteristickou črtou zdejší krajiny.

První sopečné kužely se začaly skrz pískovcové podloží prodírat v miocénu, někdy před 23 mil. lety. V pliocénu, asi před 4,8 mil. lety následovala druhá fáze vulkanismu, kdy se skrz Českou tabuli prodraly magmatické výlevy a daly vzniknout dalším sopečným suků. To ale povětšinou v sousedních geomorfologických celcích, kde se zformovaly Kunětická hora ve Východolabské tabuli či Trosky v Jičínské pahorkatině.

Následné zvětrávací procesy odkryly sopouchy a toky lávy, vymodelovaly se krátké hřbety a sutě na úbočích. To především v okolí Milešovky. Pro Verneřické středohoří je typickou výše položená plošina, která vznikla na troskách starších lávových příkrovů.

Zásahy člověka do okolní krajiny byly obvykle velice citlivé, takže krajina po staletích osídlování a kultivování člověkem získala naprosto ojedinělý charaker, jehož obdobu bychom nejen v České republice, ale i v okolních zemích asi hledali marně.

České středohoří, vymezení oblasti

České středohoří je zhruba ohraničeno městy Česká Lípa, Litoměřice, Lovosice, Most a Ústí nad Labem na severu Čech v délce asi 70 km a šířce okolo 25 km. Geomorfologicky je České středohoří vymezeno Lužickými horami a Děčínskou vrchovinou na severu, Mosteckou pánví na západě, Dolnooharskou tabulí a Ralskou pahorkatinou na jihu a východě a konečně Lužickými horami na severovýchodě.

České středohoří, geomorfologické členění na podcelky a okrsky

České středohoří, přírodní poměry

Nejvyšším vrcholem Českého středohoří, jehož rozloha činí 1 265 km², je Milešovka (837 m). Dalšími významnými vrcholy jsou Bouřňák, Lovoš, Radobýl a velká řada dalších. Často uváděný Říp však již patří do Dolnooharské tabule. Turisticky velice atraktivními jsou četné hradní zříceniny, např. Helfenburk či Kalich. Hazmburk a Terezín, který si získal světovou "proslulost", již leží v sousedním celku Dolnooharské tabule.

Pro celou oblast Českého středohoří je rovněž typický výskyt pseudokrasových jeskyní. Největší z nich, Loupežnická jeskyně, dosahuje délky asi 130 m. Vznikla posunem skalního podloží a postupným rozšiřováním puklin na severním svahu Zámeckého vrchu (312 m) v katastrálním území Olešnice u Svádova. Tato jeskyně, která má celkovou denivelaci 36 m a šířku chodeb od 20 cm do 2 m při výšce 7 - 8 m, je zároveň největší známou jeskyní ČR, která vznikla na neovulkanitech.

České středohoří je odvodňováno řekou Labe, která zároveň tvoří jakousi pomyslnou páteř celé oblasti. Labe tady vytváří hluboká a kaňonovitá údolí, které vytvářejí jedinečnou krajinnou scenérii. Labe na území středohoří sbírá vody dalších přítoků. Nejvýznamnější z nich je řeka Ploučnice.

České středohoří, klimatické poměry

České středhoří má poměrně specifické přírodní podmínky. Průměrná roční teplota se pohybuje v rozmezí 5,1 - 9 °C. Většina Českého středohoří patří do mírně teplé klimatické oblasti, jen nejvyšší partie do chladné klimatické oblasti. Nejchladnější je vrchol Milešovky, kde průměrná roční teplota činí jen 5,1 °C. Lednové teploty klesají ve středohoří na -1 až -2 °C, na Milešovce dokonce na -4,3 °C.

Roční úhrn srážek se ve středohoří pohybuje obvykle mezi 450 mm - 800 mm. Úhrn srážek přitom nápadně klesá od jihozápadu k severovýchodu. To proto, že západní část České středohoří leží ve srážkovém stínu Krušných hor. Srážkově nejbohatším měsícem je červenec, kdy se často objevují bouřky doprovázané lijáky. A nejvíce to bouří na Milešovce, kde se eviduje 30 bouřkových dní v roce. Přesto je tady ročně naměřeno na 1 753 hodin slunečního svitu.

Milešovka není ale jen nejbouřlivější horou, ale je rovněž horou největrnější. V roce 1967 (14. ledna) byl na zdejší meteorologické stanici (fungující na hoře od roku 1904) naměřen poryv větru o rychlosti 180 km. Rychlost větru byla tehdy ještě větší, ale používaný anemometr měl měřící rozsah do 50 m/s. Souvislá sněhová pokrývka se v Českém středohoří udrží 40 - 60 dní v roce, na Milešovce 110 dní. Sněhová pokrývka dosahuje mocnosti od 10 do 40 cm.

České středohoří, turistická mapa

• České středohoří na větší mapě

CHKO České středohoří, fauna a flóra

Na území geomorfologického celku České středohoří byla v roce 1976 vyhlášena chráněná krajinná oblast o celkové rozloze 1 063 km² (výnosem MK ČSR z 19.3.1976). Část CHKO zasahuje i na území sousedního geomorfologického celku Lužické hory. CHKO České středhoří je po CHKO Beskydy plošně druhou největší chráněnou krajinnou oblastí na území České republiky.

Na území CHKO České středohoří se nachází celkem 5 národních přírodních rezervací, 12 přírodních rezervací, 8 národních přírodních památek a 18 přírodních památek. Do působnosti Správy CHKO ještě spadají národní přírodní rezervace Bořeň a národní přírodní památky Velký vrch a Kleneč, které leží mimo území chráněné krajinné oblasti.

Díky vhodným klimatickým podmínkám s vysokou průměrnou roční teplotou a zásaditým půdám se v Českém středohoří vyvinula velice cenná rostlinná a živočišná společenstva, která patří k nejbohatším v ČR. Typická jsou teplomilná společenstva a společenstva sutí s několika desítkami druhů, které patří k ohroženým a nebo kriticky ohroženým.

Dolnooharská tabule

Dolnooharská tabule je součástí České křídové tabule. Patří do geomorfologické oblasti Středočeská tabule, subprovincie Česká tabule, provincie Česká vysočina a subsystému Hercynských pohoří. Stejně jako blízká Středolabská tabule a Jizerská tabule.

Dolnooharská tabule, jejímž nejvyšším vrchem je mýty opředená hora Říp (461 m) je ohraničena celky České středohoří a Ralská pahorkatina na severu, Jizerská tabule a Středolabská tabule na východě. Na jihu Dolnooharská tabule sousedí s geomorfologickým celkem Pražská plošina, Džbán a Rakovnická pahorkatina a konečně na západě s Mosteckou pánví.

Reliéf tabule je poměrně plochý, jen na severu vystupují mladé čedičové suky Řípu (461 m) a Hazmburku (418 m). Povrch je pokryt převážně sprašemi, slínovci, sedimenty perského stáří a třetihorními vulkanity. Rozloha Dolnooharské tabule činí 1 139 km², což tento celek posouvá na 27. příčku žebříčku rozloh geomorfologických celků ČR. Střední výška činí 229,2 m.

Dolnooharská tabule, geomorfologické členění