Beskydy

CHKO Beskydy, turistika a výlety v Beskydech + Podbeskydská pahorkatina, Slezské Beskydy a Jablunkovské mezihoří, turistické chaty a ubytování v Beskydech

Beskydy (Moravskoslezské Beskydy) jsou nejrozsáhlejším pohořím provincie Západních Karpat na území České republiky. Beskydy, toto silně zalesněné pohoří se rozkládají na území tří okresů - Frýdek-Místek, Nový Jičín a Vsetín.

• rozloha Moravskoslezských Beskyd 623 km², rozlohou 49. největší celek ČR
• nejvyšší hora - Lysá hora (1 323 m)
• střední výška Beskyd 703,3 m
• délka Beskyd - asi 55 km, délka hřebenovky asi 95 km
• rok vyhlášení CHKO Beskydy - 1973

Beskydy jsou celkem geomorfologické oblasti Západní Beskydy, do které na našem území ještě patří následující pohoří: Hostýnsko–vsetínská hornatina, Rožnovská brázda, Jablunkovská brázda, Slezské Beskydy a Jablunkovské mezihoří.

Beskydy, popis pohoří

Ke geomorfologickému celku Beskydy jsme na našich stránkách ještě přičlenili Podbeskydskou pahorkatinu, o které si myslíme, že kulturně a turisticky patří do regionu Beskyd, stejně tak Rožnovskou brázdu, Jablunkovskou brázdu a Jablunkovské mezihoří se Slezskými Beskydami. Nakonec asi jen velmi malá část turistů dokáže tyto celky od sebe jasně odlišit.

Moravskoslezské Beskydy mají rozlohu 623 km². V žebříčku rozloh geomorfologických celků ČR tak Moravskoslezské Beskydy zaujímají až 49. příčku. Avšak rozloha CHKO Beskydy, největší chráněné krajinné oblasti v ČR, dosahuje asi 1 160 čtverečních kilometrů. To proto, že CHKO Beskydy zasahuje i do sousedních geomorfologických celků. Šířka samotného pohoří nepřekračuje 20 km, délka Beskyd činí asi 55 km.

Čtěte také: Beskydy - horské chaty a útulny, levné ubytování

Beskydy představují poměrně členitou hornatinu se střední výškou 703,3 m. O členitosti Beskyd se nakonec může každý přesvědčit sám při přechodu pohoří, během kterého je nutno překonat přes 5 km převýšení. Střední sklon svahů dosahuje 14° 46´.

Beskydy jsou charakteristické relativně izolovanými masívy jako je Lysá hora, Smrk nebo Travný a několika relativně samostatnými a viditelně izolovanými hřbety, jejichž reliéf nese stopy několika stupňů třetihorního zarovnání povrchu. V pohoří se objevují také četné periglaciální jevy v podobě kamenných proudů a nebo mrazových srubů.

Vymezení Moravskoslezských Beskyd

Moravskoslezské Beskydy jsou na severu a západě ohraničeny Podbeskydskou pahorkatinou, na jihu Rožnovskou brázdou a Hostýnsko - vsetínskou hornatinou, na východě Jablunkovskou brázdou a Jablunkovským mezihořím a na území Slovenska Javorníky a Turzovskou vrchovinou.

Podloží a geologie

Podloží Moravskoslezských Beskyd je budováno flyšovými horninami slezské jednotky, především godulskými pískovci, na kterých se vytvořily strukturní stupně, hřbety a nápadné svahové hrany. Mocnost flyšových hornin se snižuje v severovýchodně - jihozápadním směru, přičemž jsou vrstvy godulských pískovců více ukloněny a provrásněny. Vrstvy flyšových hornin jsou překryty kvartérními sedimenty.

Geomorfologické členění pohoří

Moravskoslezské Beskydy jsou součástí Západních Karpat a řadí se do oblasti Západních Beskyd. Samotný celek Moravskoslezské Beskydy se dělí na tři podcelky - Klokočovská hornatina, Lysohorská hornatina a Radhošťská hornatina a na řadu okrsků.

Celé Beskydy jsou součástí flyšového pásma Západních Karpat, v podloží se střídají obvykle pískovce, jílovce a slepence. Například vrstvy godulských pískovců dosahují mocnosti až 2 000 metrů.

Jeskyně a pseudokras

Na území CHKO Beskydy bylo dodnes objeveno 33 jeskyní. Všechno jsou to ale jeskyně pseudokrasové, což je dáno absencí vápenců. Největší pseudokrasovou jeskyní je jeskyně Cyrilka na Pustevnách, její chodby dosahují délky 370 m. Nejhlubší jeskyní je nedaleká Kněhyňská jekyně s hloubkou 57,5 m. Za zmínku určitě stojí i Ledová jeskyně, ve které se i v letních měsících uchovává ledová výzdoba.

Beskydské tisícovky, nejvyšší vrcholy v Beskydech

Významné vrcholy pohoří

Nejvyšším vrcholem tohoto pohoří je dobře známá Lysá hora vysoká 1 323 metrů. Její výška je však udávána dosti rozdílně, takže se můžeme setkat s odlišnými výškovými údaji (až 1 326 m). Na jejím vrcholu je vysílač a Kamenný dům, jediná turistická chata na vrcholu Lysé hory. Původní Bezručova chata již v minulosti vyhořela, ale dnes se připravuje její obnovení. Průměrná nadmořská výška Moravskoslezských Beskyd je asi 703 m.

Původ beskydských názvů

Grúň, Kyčera, Příslop. Řada jmen, se kterými se jinde v České republice nesetkáme. Narazit ale na ně můžeme v jiných východnějších částech Karpat, všude tam, kde se salašnicky hospodařilo v horách. Tyto názvy sem přinesli valašští osadníci z Uherska (Slovenska) či z Haliče, ženoucí do Beskyd svá stáda ovcí.

Uvedená jména nejsou pouhé bezobsažné názvy, nýbrž díky nim pastevci poznali, jaký má hora tvar či jsou-li na ni pastviny a nebo lesy. Grúň označuje táhlý horský hřbet odbočující z hlavního hřebene. Příslop je sedlo mezi dvěma vrcholy a nebo sedlo mezi hlavním a bočním hřebenem. Grapa je roklina a nebo erodovaný příkrý svah. Kyčera označuje strmý kopec s plně a nebo částečně zalesněnými vrcholovými partiemi.

Dalšími nejznámějšími vrcholy Moravskoslezských Beskyd je pověstmi opředený Radhošť (1 129 m) se známou sochou Radegast. Tato socha však není přímo na vrcholu, ale nachází se nad selem asi v polovině cesty mezi Radhoštěm a Pustevnami, přičemž Pustevny jsou sedlem mezi Radhoštěm a Tanečnicí (1 084 m).

Dále k východu se tyčí masív Kněhyně (1 257 m), v jejímž nitru se schovává známá Kněhyňská jeskyně, Smrk (1 276 m) a Malý Smrk (1 174 m). Dalšími významnými vrcholy jsou Travný (1 203 m), Velký POlom (1 067 m), Ropice (1 082 m), Javorový (1 032 m). Zapomenout nesmíme ani na Velký Javorník (918 m) a Malý Javorník (839 m) v západním výběžku Moravskoslezských Beskyd.

Klimatické podmínky v Beskydech

Beskydské podnebí je silně ovlivněno jejich polohou. Na jejich území se střetávají vlivy kontinentálního i oceánského klimatu. Zimy bývají obvykle mírné, léto zato bývá chladné s velkou bolačností a vyšším úhrnem vodních srážek. To především v nejvyšších polohách.

Podstatný vliv na klima má členitost reliéfu a především nadmořská výška. S rostoucí nadmořskou výškou klesají průměrné roční teploty a naopak narůstají úhrny srážek. Například na Lysé hoře dosahuje roční úhrn vodních srážek asi 1 390 mm. Nejvíce srážek tady spadne v měsících červen a červenec, nejméně pak v únoru a v březnu.

Beskydy patří do chladné klimatické oblasti, pouze jižní okrajové části patří do mírně teplé oblasti. Sněhová pokrývka se na beskydských hřebenech udrží v průměru 150 až 180 dní v roce a Beskydy patří k oblastem s nejbohatší sněhovou nadílkou v rámci celé České republiky.

Beskydy na turistické mapě

• Beskydy na větší mapě

Chráněná krajinná oblast Beskydy

Beskydy byly chráněnou krajinnou oblastí vyhlášeny v roce 1973. Asi 70% jejich povrchu pokrývají lesy. Převužují lesy smrkové, objevují se ale i bučiny, jedle aj. Ze zvířat stojí za zmínku rys ostrovid, vlk a občas ze Slovenska zatoulavši se medvěd.

Beskydská fauna

Díky přímému kontaktu se slovenskými Karpatami se dnes do Beskyd začínají vracet i největší šelmy. Ochranáří na území Beskyd od roku 1973 pravidelně evidují několik kusů medvěda hnědého, malou vlčí smečku i menší populaci rysa ostrovida (15 - 20 kusů).

Ptačí fauna je zastoupena velmi bohatě. Z nejvíce ohrožených druhů se v Beskydech objevuje ostříž lesní a včelojed lesní, evidován je rovněž jestřáb lesní a krahujec obecný. V některých lokalitách se dokonce objevuje tetřev hlušec. Ze vzácných sov lze v Beskydech spatřit sýce rousného, výjimečně puštíka bělavého a nebo kulíška nejmenšího. V zachovalých lesích se objevuje datel černý, datlík tříprstý nebo strakapoud bělohřbet.

Bezobratlí

Fauna bezobratlých je v Beskydech zmapována poměrně podrobně. Vedle řady chráněných druhů, endemitů a glaciálních reliktů se objevují i druhy zcela běžné a rozšířené na celém území ČR. Většina z nich je vázána na svrchní půdy.

Ke geofilním druhů patří například střevlíci. Ve vyšších polohách Beskyd se objevuje například střevlík hladký (Carabus glabratus), z dalších druhů jsou to pak například Carabus irregulatus montandoni nebo Carabus obsoletus, silně ohrožený druh Carabus variolosus. K hydrofilním druhům pak patří například malý druh střevlíka Nebria rufescens.

Na lesních pasekách a nebo cestách lze spatřit svižníka lesomila (Cicindela sylvicola), v horských smrčinách tesaříka Acanthocinus griseus. V pralesích se objevuje roháček mandelinkový (Ceruchus chrysomelinus). Zmínku si zaslouží i kovařík Hypnoidus riparius, kovařík zelený (Ctenicera viridis) a kovařík horský (Ctenicera cuprea).

Bohatě je zastoupen i řád motýlů (Lepidoptera). Z horských druhů se tady objevuje okáč černohnědý (Erebia ligea) a okáč rudopásý (Erebia euryale), louky si oblíbil ohniváček celíkový (Lycaena virgaurea) nebo poměrně vzácný ohniváček modrolemý (Lycaena hippothoe). Spatřit lze i velký druh batolce duhového (Apatura iris) nebo nočního lišaje vrbkového (Deilephila elpenor). Na některých lokalitách se objevuje kriticky ohrožený modrásek černoskvrný (Maculinea arion).

Chráněná území v CHKO Beskydy - přírodní rezervace a památky

PP Brodská - PR Bučací potok - PP Byčinec - PR Čerňavina - PR Draplavý - PR Galovské lúky - PR Gutské peklo - PR Huštýn - PP Kladnatá-Grapy - PR Klíny - NPR Kněhyně-Čertův mlýn - PP Kněhyňská jeskyně - PR Kršle - PP Kudlačena - PR Kutaný - PP Kyčmol - PP Lišková - PR Lysá hora - PR Makyta - PR Malenovický kotel - PR Malý Smrk - PR Mazácký Grúnik - NPR Mazák - NPR Mionší - PP Motyčanka - PR Noříčí - PP Obidová - PP Ondrášovy díry - PP Pod Juráškou - PP Pod Lukšincem - PP Podgrúň - PR Poledňana - PP Poskla - NPR Pulčín-Hradisko - NPR Radhošť - PP Rákosina Střítež - NPR Razula - PR Ropice - NPR Salajka - PP Skálí - PP Smradlavá - PR Smrk - PP Stříbrník - PR Studenčany - PR Travný - PR Travný potok - PR Trojačka - PP Uherská - PR Uplaz - PR V Podolánkách - PP Vachalka - PP Velký kámen - PR Velký Polom - PP Vodopády Satiny - PP Vysutý - PR Zimný potok - PP Zubří

Pozn.: CHKO Beskydy zasahuje na území sousedních geomorfologických celků Vsetínské vrchy a Javorníky.

Podbeskydská pahorkatina

Podbeskydská pahorkatina bývá často mylně přiřazována k Moravskoslezským Beskydám. Ve skutečnosti se ale jedná o samostatný horský celek s řadou známých a turisticky atraktivních vrcholů a řadou významných kulturních památek.

Z významných vrcholů za zmínku stojí známý Ondřejník či přesněji Ondřejnická skalka (964 m), která leží v oblasti Štramberské vrchoviny. Ondřejník je zároveň nejvyšším vrcholem Podbeskydské pahorkatiny. Vrcholů je tady ale mnohem více, jmenujme například Červený kámen (690 m), Puntík (501 m), Vysoká stráž (372 m) a řadu dalších.

Podbeskydská pahorkatina, geomorfologické členění

Z památek se nemůžeme nezmínit o Valašském muzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm, Štramberskou Trúbu s rozhlednou a blízkou jeskyní Šipka, kde byly objeveny stopy po jeskynním člověku. Také si musíme uvést hrady Starý Jičín a hrad Hukvaldy, který je druhým největším v České republice, a který byl zničen během katastrofálního požáru v roce 1762.

Prakticky celé Moravskoslezské Beskydy s Podbeskydskou pahorkatinou patří do povodí Odry a Moravy, respektive Bečvy, která se do Moravy vlévá v blízkosti obce Troubky. Jen východní okraj Moravskoslezských Beskyd patří do povodí řeky Kysuca, která je jedním z nejvýznamnějších přítoků Váhu. Nejznámějšími řekami Beskyd jsou Odra, Rožnovská Bečva a Vsetínská Bečva, Ostravice a Morávka. Největšími vodními nádržemi jsou Šance a Morávka.

Slezské Beskydy (nesprávně také Těšínské Beskydy)

Těšínské Beskydy, resp. podle názvosloví správně Slezské Beskydy se rozprostírají na severní Moravě v těsné blízkosti hranic s Polskem.

Nejvyšším vrcholem této části Beskyd je Velká Čantoryje (995 m). Z dalších významných vrcholů si uveďme Velký Šošov (886 m) a Kyčeru (990 m). Slezské Beskydy jsou od sousedního horského celku Jablunkovské mezihoří s nejvyšším vrcholem Gírová (840 m) odděleny Jablunkovskou brázdou. Nejvyšším bodem Jablunkovské brázdy je vrchol Kempa (571 m).

Z kulturněhistorických pamětihodností této oblasti si čelní místo zaslouží dřevěný kostel v Gutech, který pochází z roku 1563. V oblasti se ale nachází řada dalších pěkných dřevěných kostelů, jako například v Nýdku či v Hrádku ve Slezsku.

Slezské Beskydy, geomorfologické členění

Celou oblast odvodňuje řeka Olše (v Polsku zvaná Olza), která se u města Bohumín vlévá do Odry. Těšínské Beskydy jsou z velké části porostlé hustými lesy, které ovšem místy utrpěly exhalacemi ostravské aglomerace. Přesto je tady řada krásných míst, která jsou vítaným únikem od civilizace. Na území Těšínských (Slezských) Beskyd je několik přírodních rezervací.

Jablunkovské mezihoří

Jablunkovské mezihoří je jedním z rozlohou nejmenších celků na území ČR. Tato členitá vrchovina o rozloze 26 km² zaujímá 93. příčku z celkových 94. Střední výška tohoto geomorfologického celku činí 592,3 m a střední sklon 9° 23´ (na území ČR). Jablunkovské mezihoří (moravská část) má přibližné rozměry 11 × 5 km.

Největší část Jablunkovského mezihoří leží na území Slovenska, kde se nachází i nejvyšší vrchol celku - Kykuľa (844 m) na slovensko - polském pomezí. Nejvyšším vrcholem moravské části Jablunkovského mezihoří je o čtyři metry nižší Gírová (840 m).

Jablunkovské mezihoří je ohraničeno Slezskými Beskydami na severu. Na východě sousedí s Kysuckými Beskydami, na JZ s Turzovskou vrchovinou a na západě s Jablunkovskou brázdou resp. Moravskoslezskými Beskydami, se kterými patří do geomorfologické oblasti Západní Beskydy.

Jablunkovská brázda

Rozlohou nevelký geomorfologický celek ČR, jenž odděluje Moravskoslezské Beskydy od Jablunkovského mezihoří a Slezských Beskyd. Na severu Jablunkovská brázda sousedí s geomorfologickým celkem Podbeskydská pahorkatina (okrsek ropická plošina podcelku Třinecká brázda).

Rozloha Jablunkovské brázdy činí 74 km², střední výška 441,9 m a střední sklon 5° 22´. Nejvyšší vrcholem Jablunkovské brázdy je vrch Kempa. Celek Jablunkovské brázdy má přibližné rozměry 15 × 8 km a dělí se na dva okrsky (viz tabulka).

Jablunkovská brázda, geomorfologické členění

» Nejnovější články, archiv