Hřeben Červené vrchy (Czerwone Wierchy) v Tatrách

Červené vrchy neboli Czerwone Wierchy, Západní Tatry

Červené vrchy (2 122 m, polsky Czerwone Wierchy) představují nádhernou a doslova okouzlující část hlavního tatranského hřebene o délce asi 4 km. Červené vrchy zahrnují čtyři, v hřebenových partiích oble modelované, vápencové vrcholy jejichž úbočí jsou rozryta strmými skalními srázy a stěnami.

Od západu tvoří skupinu Červených vrchů následující vrcholy: Temniak (Ciemniak, 2 090 m), Kresanica (Krzesanica, 2 122 m), Malolučniak (Małołączniak, 2 104 m) a Kondratova kopa (Kopa Kondracka, 2 004 m). Tyto vrcholy jsou odděleny plytkými sedly. Od západu to jsou Mułowa Przełęcz (2 067 m), Litworowa Przełęcz (2 037 m) a Małołącka Przełęcz (1 924 m). Uvádím jen polské názvy sedel, neboť slovenské mapy názvy sedel neuvádějí.

Masiv Červených vrchů budovaný vápenci a dolomity střednětriasového stáří, které jsou místy překryty vrstvami krystalických hornin, které podle geologů představují původní povrch Tater. Útroby Červených vrchů skrývají největší tatranské jeskyně - Wielka Śniezna, Mietusia, Wysoka (celým jménem Jaskinia Wysoka za Siedmiu Progami), Czarna aj., přitom některé z nich jsou ledové.

Čtěte také: V Tatrách vzhůru pod zem aneb za tajemstvím krápníkových jeskyní

Jen na slovenské straně Červených vrchů bylo dosud objeveno okolo 70 jeskyní, z nichž nejhlubší Kresanica dosahuje úctyhodné hloubky 183 m. Vede však polská strana Červených vrchů. Vždyť jeskyně Wielka Śniezna dosahuje dnes délky 23,6 km a hloubky 824 m! Jeskyně Mietusia dosahuje délky 10,5 km a hloubky 305 m. Marmurowa jeskyně má délku 0,68 km a hloubku 151 m, jeskyně Mała w Mułowej má délku 3,76 km a hloubku 555 m. Jeskyně Czarna má asi 6,5 km a hloubku 304 m a poslední z uvedených - Wysoka má délku 11,7 km a hloubku 435 m.

Hřebenem červených vrchů, které jsou lemovány dolinami Tichá, Tomanovská, Tomanowa, Kondratowa, Malej Laki, Mietusia a Kościeliska, prochází státní hranice mezi Slovenskou republikou a Polskem.

Výšku vrcholů Červených vrchů poprvé (barometricky) změřil Ludwik Zejszner v roce 1838. Červené vrchy jsou oblastí hojného výskytu nejen kamzíků, ale také dravých ptáků, kteří na těžko dostupných skalních římsách našli vynikající hnízdní podmínky. No a za co vděčí Červené vrchy svému jménu? Jen a jen zdejší vegetaci, která se začíná barvit do ruda již uprostřed léta a jejíž barva nápadně vyniká na světlém vápencovém podkladu.