Orlické hory

a Podorlická pahorkatina, CHKO Orlické hory a příroda, turistika a turistické trasy, cykloturistika, turistické chaty a ubytování v Orlických horách

Orlické hory se sice táhnou v délce zhruba 55 kilometrů podél státní hranice s Polskem, přesto jsou Orlické hory se svými 341 km² poměrně malým pohořím, které v rámci ČR zaujímá až 67. příčku. Orlické hory (polsky Góry Bystrzyckie) leží mezi Broumovskou vrchovinou a Králickým Sněžníkem.

• rozloha Orlických hor - 341 km², 67. největší geomorfologický celek ČR
• nejvyšší hora Orlických hor - Velká Deštná (1 115 m)
• střední výška pohoří - 713 m
• rok vyhlášení CHKO Orlické hory - 1969, rozloha CHKO - 204 km²

Orlické hory, vymezení celku

Na jihovýchodě a západě jsou Orlické hory ohraničeny Podorlickou pahorkatinou, která je odděluje od Orlické tabule a Svitavské pahorkatiny. Na jihu Orlické hory sousedí se Zábřežskou vrchovinou a na východě jsou Kladskou kotlinou odděleny od Hanušovické vrchoviny a blízkého Králického Sněžníku. Na severu jsou pak ohraničeny Klaskou kotlinou (Kotlina Klodzka).

Nejvyšší vrcholy Orlických hor

Nejvyšším vrcholem Orlických hor je Velká Deštná (1 115 m). Dalšími významnými vrcholy jsou Koruna (1 094 m), Malá Deštná (1 090 m), Vrchmezí (1 084 m), Sedloňovský vrch (1 050 m), Tetřevec (1 043 m), Komáří vrch (991 m) či Anenský vrch (991 m). Orlické hory se dělí na tři podcelky, viz tabulka:

Čtěte také: Orlické hory, levné ubytování a turistické chaty, boudy

Orlické hory, geomorfologické členění na podcelky a okrsky

Deštenská hornatina

Deštenská hornatina představuje nejvyšší a také rozlohou největší podcelek Orlických hor. Hřeben této hornatiny tvoří vrcholy Vrchmezí, Šerlich, Malá a Velká Deštná, Jelenka, Koruna, Tetřevec a Anenský vrch s řadou rozsoch s vrcholy jako Sedloňovský vrch, Maruša, Zakletý aj. Hornatina je budována krystalickými břidlicemi i vápenci. V nejnižších částech Deštenské hornatiny se objevují sedimenty druhohorního stáří.

Mladkovská vrchovina

Mladkovská vrchovina je nejnižžím a také nejmenším podcelkem Orlických hor oddělující Deštenskou hornatinu a Bukovohorskou vrchovinu. Nejvyšším vrcholem tohoto podcelku je Adam (765 m) následován vrchem Studený (721 m). Hřbet pohoří tady protínají údolí Divoké Orlice (Zemská brána) a Tiché Orlice.

Bukovohorská vrchovina

Bukovohorská vrchovina představuje nejvýchodnější část Orlických hor. Výrazné Červenovodské sedlo (815 m) s informační centrem a státní silnicí rozděluje tento podcelek na dvě relativně odlišné části - severní část se Suchým vrchem (995 m) a jižní část s Bukovou horou (958 m).

Orlické hory, přírodní poměry

Orlické hory jsou vývojově velice starým pohořím. Jeho podloží je tvořeno značně starými horninami tzv. orlicko - kladského krystalinika, přeměněnými usazeninami starohorního moře (krystalické břidlice) z doby před více než 570 milióny let. Objevují se ale i žuly, křemence a vápence. V podhůří se objevují jílovce a arkozovité pískovce a kolem Týniště nad Orlicí dokonce váté písky. Přesto jsou Orlické hory geologicky málo pestré, což dokládá i neexistence významnějších ložisek nerostných surovin.

Říční síť

Orlické hory jsou odvodňovány Divokou Orlicí a Tichou Orlicí vytvářející po soutoku Orlici. Jejich nejvýznamnějšími přítoky jsou Zdobnice, Rokytenka, Bělá aj. Většina jmenovaných divokých horských říček vytváčí hluboká a strmá skalnatá údolí, která dodávají Orlickým horám charakteristický ráz.

Klimatické poměry v Orlických horách

Orlické hory patří do chladné klimatické oblasti s poměrně vysokým množstvím srážek, jejichž roční úhrn dosahuje v hřebenových partiích až 1 200 m až 1 300 mm. Jde tak o srážkově nadprůměrné území. Sněhová pokrývka se obvykle udrží 120 až 140 dní ročně, průměrné lednové teploty v hřebenových partiích se pohybují v rozmezí -3 °C až -7 °C a průměrné roční teploty jen v rozmezí 4 - 6 °C.

Orlické hory, turistická mapa

• Orlické hory na větší mapě

CHKO Orlické hory, flóra a fauna

Příroda Orlických hor je poměrně nedotčená, přestože na ni mají negativní vliv škodlivé emise, především ze sousedního Polska. Ty nejcennější přírodní partie Orlických hor jsou chráněny v podobě CHKO Orlické hory o celkové rozloze asi 204 km² s řadou maloplošných chráněných území. CHKO Orlické hory byla vyhlášena v roce 1969.

Lesy na území CHKO Orlické hory byly v minulosti poškozeny dálkovými emisemi ze sousedního Polska, podobně jako v blízkých Jizerských horách. Dnes se ale příroda trochu vzpamatovala, byť to třeba v okolí Velké Deštné nemusí vypadat. Přestože byly Orlické hory silně pozměněny lidskou činností, můžeme tady ještě i dnes nalézt zbytky zachovalých původních lesních porostů. Ty najdeme v přírodních rezervacích Bukačka, Trčkov, Jelení lázeň, Sedloňovský vrch či Černý důl. Původní lesní porosty se zachovaly obvykle v místech vrcholových rašelinišť, kde byla těžba dřeva obtížná.

Na území CHKO Orlické hory se nacházejí dvě národní přírodní rezervace, 22 přírodních rezervací a 6 přírodních památek. Významné jsou již zmíněná rašeliniště a podmáčené louky s výskytem chráněných rostlin a živočichů.

Národní přírodní rezervace v CHKO Orlické hory

• NPR Bukačka
• NPR Trčkov

Přírodní rezervace v CHKO Orlické hory a ve správě CHKO

• PR Bedřichovka
• PR Černý důl
• PR Hořečky
• PR Hraniční louka
• PR Jelení lázeň
• PR Komáří vrch
• PR Neratovské louky
• PR Pod Vrchmezím
• PR Pod Zakletým
• PR Rašeliniště Kačerov
• PR Sedloňovský vrch
• PR Selský les
• PR V Dole
• PR Trčkovská louka
• PR Zemská brána
• PR Peklo
• PR Peliny
• PR Hemže - Mítkov
• PR Buky
• PR Zbytka
• PR Třebovské stěny

Přírodní památky v CHKO Orlické hory a ve správě CHKO

• PP Rašeliniště pod Pěticestím
• PP Rašeliniště u Kunštátské kaple
• PP Rašeliniště pod Předním vrchem
• PP Sfinga
• PP Velká louka
• PP Louky u České Čermné
• PP Rašelina u Borové
• PP Selský potok
• PP Kačenčina zahrádka
• PP Rampušákův mokřad
• PP Údolí Záhorského potoka
• PP Louka u Broumaru
• PP Letohradská bažantnice
• PP Orlice
• PP Lesopark Včelný

Přírodní park Orlice

Na území Orlických hor zasahuje i Přírodní park Orlice, jenž sleduje tok Divoké Orlice a Tiché Orlice. Rozloha přírodního parku, jenž byl vyhlášen v roce 1996, činí asi 11 000 hektarů.

Přírodní park Suchý vrch

Dalším přírodním parkem je Přírodní park Suchý vrch - Buková hora s výměrou 6 427 ha, jenž se rozkládá v jihovýchodní části Orlických hor v podcelku Bukovohorská hornatina. V přírodním parku se střídají lesy se zemědělskou krajinou, v oblasti Suchého vrchu se objevují i rašeliniště s významným výskytem masožravé rosnatky okrouhlolisté.

Prvorepubliková opevnění v Orlických horách

Zvláštní zmínku si zasluhuje souvislý pás prvorepublikového opevnění - tzv. betonová hranice, která měla první Československou republiku uchránit před očekávanou německou agresí. Řada objektů byla muzejně upravena, jmenujme například tvrz Hanička či srub Průsek.

Podorlická pahorkatina, přírodní poměry

Podorlická pahorkatina má protáhlý tvar ve směru severozápad - jihovýchod. Délkou svého hřebene se může měřit s Krušnými horami. Vždyť dosahuje délky 110 km při maximální šířce pouhých 10 až 15 km. Tento pás vrchů se táhne od města Hronov k Červenému Kostelci.

Podorlická pahorkatina patří do Krkonošsko - jesenické subprovincie a Orlické oblasti. Podorlická pahorkatina ohraničuje Orlické hory od jihu. Hranice mezi těmito celky však není v terénu prakticky vůbec patrná a laik má s ní hodně velké problémy. Na severovýchodě a východě hraničí Podorlická pahorkatina se Zábřežskou vrchovinou a Boskovickou brázdou, na jihu sousedí s Hornosvrateckou vrchovinou a Železnými horami a konečně na západě a severozápadě s Krkonošským podhůřím a Broumovskou vrchovinou.

Podorlická pahorkatina se dělí na tři samostatné pocelky. Jsou to Náchodská vrchovina, Žamberecká pahorkatina a Moravskotřebovská pahorkatina. Pohoří je geologicky velice pestré a je budováno granodiority, žulovými porfyry, fylity, vyvřelými gabrodirity, slínovci a řadou dalších.

Podorlická pahorkatina, geomorfologické členění

» Nejnovější články, archiv