Pluto, největší trpasličí planeta

Pluto bylo ještě v minulém roce uváděno jako nejvzdálenější planeta Sluneční soustavy. Avšak 24.8.2006 si astronomové na valném shromáždění Mezinárodní astronomické unie v Praze odhlasovali, že Pluto již není planetou. Pluto sesadili z rodiny planet Sluneční soustavy, jejímž členem bylo 76 let od svého objevu 18.2.1930 (Pluto objevil americký astronom Clyde Tombaught na hvězdárně ve Flagstaffu v blízkosti hvězdy delta Geminorum).

Pluto bylo přeřazeno do třídy tzv. trpasličích planet, kam mimo jiné patří i Ceres, největší z planetek (asteroidů), které obíhají kolem Slunce v širokém pásu mezi planetami Mars a Jupiter.

Po Plutu pátrali astronomové řadu let. V pohybu planety Uran se objevovaly poruchy, které se daly vysvětlit jedině existencí nějaké další planety či planet. To vedlo nejprve k objevu planety Neptun (Johann Gottfried Galle 23.9.1846) a následně planety Pluto.

Avšak k překvapení astronomů nemělo Pluto požadovanou hmotnost, která by mohla způsobit pozorované poruchy v oběžných drahách vnějších planet, proto se dále pátralo po desáté planetě. Ta měla mít podle výpočtů asi 6× větší hmotnost než planeta Země. To vedlo na konci minulého století k objevu velké řady dalších transneptunických těles Kuiper - Edgeworthova pásu, z nichž některé dosahovaly velikosti planety Pluta…

Trpasličí planeta Pluto se vyznačuje velkou excentricitou oběžné dráhy, která je navíc silně skloněna vůči rovině ekliptiky (17°). Pluto oběhne kolem Slunce jednou za 249 let, přičemž na 20 let se dostává ke Slunci blíže než planeta Neptun. V perihéliu své dráhy bylo Pluto v roce 1989 a za dráhu Neptuna se dostalo až 14.3.1999 čímž se opět stalo nejvzdálenější planetou Sluneční soustavy. Ovšem jen do svého vyřazení z rodiny planet v minulém roce. Navíc, aby toho nebylo málo, je i rotační osa Pluta skloněna o dobrých 120°.

Dnes je Pluto jediná známá trpasličí planeta, která má vlastní (byť velice řídkou) atmosféru, jenž je tvořena převážně dusíkem. Avšak i ta v eféliu zcela zamrzá. Povrch Pluta je neobyčejně chladný (asi 43 K, tedy –230 °C) je tvořen (podle dnešních poznatků, které jsou poměrně kusé, neboť Pluto je jedinou planetou, která nebyla zkoumána zblízka kosmickými sondami) zmrzlou vodou, oxidem uhelnatým, amoniakem atd.

Pluto má poměrně velký měsíc - Charón. Toto jméno dostal z řecké mytologie podle převozníka mrtvých přes řeku Styx do podzemní říše Pluta. Charón byl objeven téměř 48 let po objevu Pluta v roce 1978. Jeho složení je pravděpodobně odlišné od složení Pluta. Jeho povrch je pokryt spíše vodním ledem než zmrzlým metanem. Soustava Pluto - Charón má vázanou rotaci. Podobně jako soustava Země – Měsíc. A není divu, protože poměr hmotností Pluto – Charon je menší než systému Země – Měsíc.

Charon byl ještě nedávno uváděn jako jediná oběžnice Pluta. Avšak díky Hubbleovu vesmírnému teleskopu byly 15. května 2005 objeveny další dva pravděpodobné měsíce planety Pluto, pracovně označené jako S/2005 P1 a S/2005 P2. Jas těchto nepatrných satelitů Pluta je asi 5 000× slabší než je jas Pluta, což způsobilo, že na své objevení čekaly tak dlouho. Kolem Pluta obíhají ve vzdálenosti přibližně 44 000 až 53 000 km po téměř kruhových drahách. Jejich průměr je odhadován na 32 a 70 km. Vloni, 23.6.2006 jim UIAA přidělila definitivní jména Nix a Hydra.

Dnes se ve i ve výzkumu trpasličí planety Pluto blýská na lepší časy. 19.1.2006 (tedy ještě před vyřazením Pluta z rodiny planet) zamířila k Plutu americká sonda New Horizons, která má k této bývalé poslední planetě dorazit v roce 2015.

Pluto, fyzické charakteristiky