Žluna zelená (Picus viridis) patří k nejbarevnějším ptákům České
republiky. Žluna zelená má krásně zelený šat a červenou čepičku, které si barevností nezadají
s takovými krasavci jako je ledňáček říční (Alcedo atthis), kachna divoká
(Anas platyrhyncha), čírka obecná (Anas crecca), bažant obecný
(Phasianus colchicus), strakopoud velký (Dendrocopus major) nebo
hýl obecný (Pyrrhula pyrrhula) aj. Žlunu zelenou v přírodě skutečně přehlédnout
nelze.
Žluna zelená s rozpětím křídel asi 50 cm je o něco větší než náš strakapoud velký
a naopak menší než datel černý (Dryocopus martius), kterým se tvarem těla
nápadně podobá. Však také žluna zelená je obratný šplhavec, který patří do čeledi
datlovitých (Picidae).
Avšak mnohem častěji než na stromě lze žlunu zelenou spatřit na zemi, kde usilovně
pátrá po mravencích a jejich larvách, kteří patří k hlavním složkám jejího jídelníčku.
Vedle mravenců si ale smlsne i na jiných druzích hmyzu a občas dokonce navštěvuje včelí
úly… Svým zobákem ale dokáže rozlousknout i tvrdý ořech, bukvici a nebo žalud.
Žluna zelená je zaměnitelná se samečkem příbuzné žluny šedé (Picus canus).
Nejsnadněji se tyto dva druhy dají odlišit velikostí a tvarem tmavé skvrny, která se
táhne od zobáku k oku. Žluna zelená je výrazně větší než zmíněná žluna šedá. Samečka
od samičky rozeznáme poměrně těžko. Jediným spolehlivým znakem je, že sameček má u koutků
zobáku červenou skvrnu a samička skvrnu černou.
Žluna zelená osídlila opravdu rozsáhlý areál. Od Irska až po západní části Asie.
Přednost dává otevřenějším stanovištím se vzrostlými stromy - zahradám, parkům, remízkům
či břehovým porostům kolem potoků a řek nebo okrajům lesa. Vyhýbá se hustým a rozsáhlým
lesům, marně bychom po ni pátrali v horských oblastech od nadmořských výšek okolo 800 m.
Žluna zelená má teritoriální chování, svému území zůstává věrná po celý život.
Žluny zelené potřebují ke svému hnízdění dutiny ve stromech, nejlépe ve stromech
listnatých. K hnízdění rády využívají starých dutin, méně často si dutiny vydlabou
samy. A to ještě navíc obvykle ve ztrouchnivělém dřevě. V květnu snáší samička do
hnízda pět až sedm vajíček, na kterých střídavě sedí oba rodiče. Po vyhnízdění se
rodina zdržuje spolu až do pozdních zářijových či říjnových dnů.
Žluna zelená je u nás poměrně hojný pták, který v naší krajině zůstává po celý rok.
Je to opravdu krásný a fotogenický pták. A možná i mírně poťouchlý, neboť mne při
fotografování několikrát pořádně proškolil. To když se na sluníčku pořádně natřásal
a pak v okamžiku před cvaknutím závěrky odletěl se svým škodoradostným "gly-gly-gly"…
