Žluna zelená (Picus viridis)

Žluna zelená s rozpětím křídel asi 50 cm je o něco větší než náš strakapoud velký a naopak menší než datel černý (Dryocopus martius), kterým se tvarem těla nápadně podobá. Však také žluna zelená je obratný šplhavec, který patří do čeledi datlovitých (Picidae).

Avšak mnohem častěji než na stromě lze žlunu zelenou spatřit na zemi, kde usilovně pátrá po mravencích a jejich larvách, kteří patří k hlavním složkám jejího jídelníčku. Vedle mravenců si ale smlsne i na jiných druzích hmyzu a občas dokonce navštěvuje včelí úly… Svým zobákem ale dokáže rozlousknout i tvrdý ořech, bukvici a nebo žalud.

Žluna zelená je zaměnitelná se samečkem příbuzné žluny šedé (Picus canus). Nejsnadněji se tyto dva druhy dají odlišit velikostí a tvarem tmavé skvrny, která se táhne od zobáku k oku. Žluna zelená je výrazně větší než zmíněná žluna šedá. Samečka od samičky rozeznáme poměrně těžko. Jediným spolehlivým znakem je, že sameček má u koutků zobáku červenou skvrnu a samička skvrnu černou.

Čtěte také: Kos černý, neobyčejně adaptibilní pták našich lesů a zahrad

Žluna zelená osídlila opravdu rozsáhlý areál. Od Irska až po západní části Asie. Přednost dává otevřenějším stanovištím se vzrostlými stromy - zahradám, parkům, remízkům či břehovým porostům kolem potoků a řek nebo okrajům lesa. Vyhýbá se hustým a rozsáhlým lesům, marně bychom po ni pátrali v horských oblastech od nadmořských výšek okolo 800 m. Žluna zelená má teritoriální chování, svému území zůstává věrná po celý život.

Žluny zelené potřebují ke svému hnízdění dutiny ve stromech, nejlépe ve stromech listnatých. K hnízdění rády využívají starých dutin, méně často si dutiny vydlabou samy. A to ještě navíc obvykle ve ztrouchnivělém dřevě. V květnu snáší samička do hnízda pět až sedm vajíček, na kterých střídavě sedí oba rodiče. Po vyhnízdění se rodina zdržuje spolu až do pozdních zářijových či říjnových dnů.

Žluna zelená je u nás poměrně hojný pták, který v naší krajině zůstává po celý rok. Je to opravdu krásný a fotogenický pták. A možná i mírně poťouchlý, neboť mne při fotografování několikrát pořádně proškolil. To když se na sluníčku pořádně natřásal a pak v okamžiku před cvaknutím závěrky odletěl se svým škodoradostným "gly-gly-gly"…