Brhlík lesní má skutečně podobný jídelníček jako strakapoud. V záhybech kůry, šmejdíc doslova po celém stromě, hledá hmyz, housenky a kukly. Těch spořádá skutečně velké množství, působí tedy jako jakási zdravotní policie. V zimě se brhlík lesní spokojí se semeny, na housenky si musí počkat do jara. Přednost dává listnatým a smíšeným lesům, spatřit jej lze ale i v zahradách a starých parcích.
Brhlík lesní (Sitta europaea) je krásně a nápadně zbarvený pták ozývající se z lesa či starého perku nejen typickým ťukáním, ale také svým "tvid-vid jétjétjét". Shora je šedomodrý, vespod červenohnědý a přes oko má výrazný černý pruh.
Čtěte také: Motýli v České republice: Největší, nejvzácnější a nejkrásnější denní a…
Svá hnízda si staví v dutině stromu a nebo v budce. Hodně často si vybírá dutiny, které vyhloubili strakapoudi. Je-li vchod do hnízda příliš velký, brhlík jeho část zazdí hlínou. To je dobře patrné především na druhém připojeném snímku, kde je brhlík lesní zachycen u vletového otvoru do hnízda v dutině stromu. Samice snáší v březnu do hnízda vystlaného kousky kůry šest až devět bílých vajíček s rezavými skvrnami. Hnízdí pouze jednou do roka.
Brhlík lesní je poměrně společenský pták. Na podzim a v zimním období se rád přidružuje k sýkorkám, šoupálkům a jiným podobným tulákům naší přírody. Dosahuje hmotnosti až 23 g a rozpětí křídel do 27 cm. Rozšířen je od Evropy po Asii, objevuje se i v severozápadní Africe.
