Podzimní Osnica a Malý Rozsutec na Malé Fatře

Přes Osnicu na Malý Rozsutec

Letošní podzim přišel dříve než v minulých letech, díky chladnému září se stromy zabarvily nečekaně brzy, a proto za jasného dne na začátku října nastal správný čas, vydat se nafotit nějaké hezké podzimní fotografie. Zvolil jsem Malou Fatru s tím, že navštívím dva vrcholy, kde jsem ještě nebyl - Osnicu a Malý Rozsutec.

Výlet začínám v Párnici, zahalené do nízké oblačnosti, která se drží v údolí Oravy a zasahuje téměř celou Oravu. Od nádraží začíná modrá značka, která mě, dle údaje na rozcestníku, dovede za tři hodiny na Strungový príslop. Značka nejprve vede po rušné silnici, za mostem odbočuje na malou pěšinu, která je po deštích dokonale rozblácená.

Po chvíli dojdu na louky, ze kterých by byl, nebýt mlhy, hezký výhled. Díky tomu se orientace stává složitější, neboť kovové sloupky se značkou nejsou na dálku vidět, rozježděných cest od zemědělců je zde plno a stromů poskrovnu.

Čtěte také: Výstup na Osnicu, turistika na Malé Fatře

Jdu nazdařbůh do kopce a doufám, že držím ten správný směr. Mohl bych sice použít GPS a mapy.cz, ale chci to zvládnout bez techniky. Občas míjím značku, takže jsem si vybral správně, až později se koukám, že jsem občas ze značky uhnul ale ne nijak zásadně.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

U kóty Noviny (859 m n. m.) se mlha začíná trhat a já se ocitám nad její horní hranici. Otáčím se, fotím, je vidět, jak je celá Orava zahalena a z mlhy vystupují vrcholy Šípské Fatry, Chočských vrchů, Skorušiny, Oravské Magury.

Cesta vede do lesa a po chvíli míří ke stavení, kde zrovna bača seká dřevo. Cesta stavení obchází. Bača se mě ptá, co budu dělat, když potkám medvěda. Vtipkuji, ale ve skutečnosti bych se s ním potkat nechtěl.

Okolo rozpadlého vleku mířím do kopce okolo vrcholů Magurka a Magura. Po tomto výšvihu pokračují po úbočí Magury a přicházím do travnatého sedla Strungový príslop (1 160 m n. m.). Otevírají se první výhledy na Malou Fatru, v čele s majestátným Stohem a Velkým Rozsutcem. U rozcestníku jsem překvapen časovým údajem ve směru Párnica, neboť o 45 minut nesedí s údaji v mapách tištěných, ani internetových.

Na vrchol Osnica jdu krátkým, ale prudkým výšvihem, avšak výstup stojí za to, neboť se otevírá kruhový výhled, sahající do Roháčů a Nízkých Tater, byť dnes mírně zahalených v oparu. Na severu dobře rozeznávám Pilsko a Babí horu.

Po krátké přestávce pokračuji dále, klesám, opět po rozbahněné stezce (pravděpodobně rozdupané nájezdy turistů o prodlouženém víkendu), do sedla Osnice. Odtud je možnost pokračovat na Velký Rozsutec, což vynechávám, neboť jsem zde již byl.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Tentokrát traverzuji dále po modré, nejdříve po rozbahněné louce a později lesem do sedla Medzirozsutce. Zde si schovávám batoh a nalehko pokračuji zdolat vrchol Malého Rozsutce. Cesta je ve vrcholových partiích zabezpečena skobami a řetězy, ale nejde o náročný výstup, větší problém je klouzající suť.

Z vrcholu je opět krásný výhled, jen na jih mu zabraňuje hradba Velkého Rozsutce. Po krátké pauze sestupuji zpět, v sedle beru batoh a sestupuji známým kaňonem do Bieleho Potoka. Uznávám, že výstup tiesňavami je lepší, ale i tak jde, díky většímu množství vody, o pěkný zážitek, jen občas narušený pár převoněnými a svátečně oblečenými "turisty", kteří si udělali odpolední výlet hore.

Po cestě se často zastavuji a fotím, ale i tak se mi podaří časy na rozcestnících dodržet. Povedený výlet zakončují v hospodě na nádraží ve Varíně s Bernardem a borovičkou.