Přechod, skvělý třídenní okružní trek v Oravských Beskydech (2)

Přes Mosorny Groń a Zawoju na Jalovecké sedlo a Slanou Vodu

Schronisko (chata) na Hali Krupowej (1 192 m) je konečně tady. Ze zápraží se otevírají fantastické výhledy na východní část Tater, jednotlivé vršky Vysokých a Belianských Tater mám jako na dlani. Od Kriváňě až po Ždiarskou vidlu. Vcházím do téměř liduprázdné chaty a kupuji (levně) minerálku a (za draho) pivo. Je ale pořádné sparno, pivo i za tu cenu kupuji. Je chlazené, za "pouhých" 13 zlotých. To proto, že v Polsku, podobně jako v celé východní části Eurosojuzu, vystřelily ceny strmě směrem vzhůru…

Odpočívám v chládku chaty, později se přesouvám na lavičku nad chatou. Hezky do stínu a užít si těch neopakovatelných tatranských výhledů. Chata je skvělá, otevřená celoročně, bohužel příznivé ceny ubytování i občerstvení, z doby před čínskou chřipkou, vzaly za své. Přestože na chatách PTTK je oproti jiným objektům ještě relativně levně. Ještě že spávám pod hvězdnou oblohou, to bych do polských hor tak často určitě vyrážet nemohl.

Čas pokročil, je nutné se vydat dále. Přes vyhlídkovou plošinu u chaty (schroniska) na Hali Krupowej to beru na lučnatý brdek nad chatou, ze kterého se otevírají další hezké výhledy. Především východním směrem na blízký Beskud Makowski, nechybí ale ani Gorce, Beskid Wyspowy, Pieniny a další pohoří. Podle několika ohnišť soudím, že se jedná o oblíbené místečko na pikniky. Kousek se vracím po cestě, kterou jsem přišel k chatě, pak ale odbočuji na traverz po severním úbočí vrchu Polica (1 369 m).

Mosorny Groń (1 046 m) s rozhlednou

Z traverzu pod Policí se otevírají, tu a tam, hezké výhledy k severu. Míjím i řadu pramenů, z nichž jeden by se dal využít i k doplnění vody. Poláci se s úpravou studánek ale nijak nemažou, není jich tady ani zdaleka tolik jako u nás. Dostávám se k místu, kam v roce 1969 dopadlo letadlo Antonov 24, jehož havárie si vyžádala 53 lidských životů. Tak, jak jsem uvedl již v minulé části článku při zmínce o památníku na hřebeni vrchu Polica.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Další cesta ubíhá docela rychle a již se na obzoru objevuje konstrukce rozhledny na Mosorném Grúni (1 046 m). Nevím jak Mosorný Groń (Mrzutý Grúň) ke svému jménu přišel. Snad tak, že je mrzutý z toho, že stojí ve stínu blízké Babí hory, která své okolí převyšuje o téměř 700 metrů. Taková rozsáhlá gigula, podobně jako Lysá hora v Moravskolezských Beskydech.

Na Mosorném (Mrzutém) Grúni vyrostla velká chata, která však slouží toliko jako občerstvovna, nikoli jako ubytovna. Pivo a další nápoje i točená zmrzlina jsou zatím k dispozici, lanovka je stále v provozu. Je v provozu denně od 9.00 do 18.00, takže si úžasných výhledů na Blízkou Babí horu mohu vychutnat od chladivého moku. Dnes bylo strašné vedro, tak si jej snad zasloužím. Musím doplnit minerály. Vždyť kamarád Ivan Zajíček za svého života říkával, že pivo je nejlepší iontový nápoj. Plně s ním souhlasím.

Dnes již nikam nespěchám, přestože bych určitě ještě mohl za světla stihnout dojít do Tabákového sedla, v blízkosti kterého je velký turistický přístřešek. Protože ale chci fotit měnící se stíny na severních svazích Babí hory (1 725 m) a západ Slunce, zůstávám na Mosorném Grúni. Vyhlídková plošina rozhledny poslouží k bivaku i k výhledům skvěle. Lepší bivak jsem si pro dnešní noc ani nemohl přát.

Během pozdního odpoledne tak fotím měnící se krajinu, přes sedlo Krowiarki pozoruji i vrcholky Tater. Jako na dlani mám Ostrý Roháč (2 084 m) s okolními vršky. Na západě nelze přehlédnout Skrzyczne (1 257 m), nejvyšší horu Slezských Beskyd. V okolních lesích pozoruji množství zvěře, daří se mi vyfotit i hezkého jelena. Povedené pozdní odpoledne.

A pak je to tady - západ Slunce. Jeho krásy si přichází vychutnat i parta Poláků, která však záhy mizí. To mladé Polky mají větší trpělivost. Vychutnávají si skvělého divadla až do konce. Fantastická je i pozápadová obloha, na které se však začínají objevovat houstnoucí mraky. Doufám, že sem fronta nedotáhne dříve, než před zítřejším polednem, kdy má začít pršet. Tady na rozhledně bych v dešti dostal pořádnou nálož.

Zawoja, Tabákové aneb Jalovecké sedlo

Večerní obloha hraje doslova všemi barvami. Dlouho do tmy si vychutnávám jejich krás. Spát jdu, až když se na potemnělé obloze objeví jasné obrazce letních souhvězdí s nápadným letním trojúhelníkem, jehož vrcholy tvoří nejjasnější hvězdy souhvězdí Orel, Labuť a Lyra. Před půlnocí začíná foukat. Pořádně foukat. Rozhledna se v poryvech větru citelně kymácí. Věřím ale stavitelům, ocelová konstrukce rozhledny je masivní.

Ráno je na obloze plno mraků, východ Slunce ale stihnu vyfotit. Pak balím ležení a po značené trase scházím do obce Zawoja. X-krát přitom křižuji trasu cyklotrailu. Jednoho z mnoha v této oblasti. V polských horách je jich opravdu hodně a Poláci, zdá se, si s ochranou krajiny příliš hlavu nelámou…

Přes můstek přecházím dravou říčku a okrajem obce Zawoja mířím na západ. Kolem hlavní cesty. To však jen malý kousek, protože u krásné, roubené koliby zvané Dzika chata (zajímavá nabídka jídel) odbočuji vlevo a kolem hezkého kostela mířím k pamětní síni sv. Jana Pavla II. Poláci jsou na svého papeže dodnes velice hrdí. Je ale příliš brzy na to, aby bylo otevřeno.

Jinak je ale tomu u místního krámku, který je nejen obchodem, ale i nálevnou a pizzerií. Kupuji trochu pečiva a pivo. Raději pivo, než ty strašně sladké kolalokovy limonády plné bublinek. Plechovka ještě ani nezasyčela, a již tato "nepravost" neunikla bdělému oku zdejší občanské patroly. Jedna ženština mně hned dává kázání, že pít pivo před túrou do hor je nezodpovědné, že hory jsou zrádné. Hm, no jo. Ať se holka vypovídá. Soudě podle jejího červeného nosu a její konzistence, není na pivo zvyklá, tipuji ji na mnohem vyšší voltáže. No a v horách byla patrně naposledy v dětství, někdy na začátku II. světové války. Ale ať se klidně vypovídá…

Obloha se postupně zatahuje, počasí asi vyjde podle předpovědi. S deštěm v závěru túry počítám. I tak jsem vděčný za ty předchozí dva dny hezkého počasí. Kousek za obcí překračuji hranice Národního parku Babia hora (Babiogórski Park Narodowy) a opět začínám stoupat. Hezky svižně, lesní cesta to bere vzhůru hezky zhurta. A největší stoupák mě čeká v závěru, kdy se již doslova modlím, abych byl konečně na hlavním hřebeni Oravských Beskyd.

Konečně je tady Tabakowe Siodlo aneb Przelec Jalowiecka (998 m). Ke svému jménu sedlo přišlo díky pašeráckým stezkám, na kterých byl hlavním kontrabandem tabák.

Vyšný Tajch, Oravská Polhora a Slaná Voda

Slováci mají rozcestník a Jalovecké sedlo (995 m) asi o 100 metrů západněji. Jen takto krátký úsek dnes zdolám na hlavním hřebeni, protože v Jaloveckém sedle to prudce točím doleva a začínám sestupovat k jihu. Pěkně na slovenskou stranu. Původně jsem zvažoval, že to vezmu přes Malou Babí horu. Ale protože počasí již nepřeje, déšť je na spadnutí, a navíc příští měsíc mám sem znovu namířeno, tak to beru do doliny.

Přes rozcestí Pod Jaloveckým sedlem a Jalovec (cyklostezka) scházím na rozcestí Vyšný tajch (850 m). Cestou sezobnu množství slaďounkých borůvek a lesních jahod. Skvělá svačinka. Cesta stále mírně klesá. Přes odbočku k tábořišti Gluchačky (Baza namiotowa Gluchaczki), rozcestí Dlhá bučina, Horáreň Borsučie (790 m) a Pod Martošou (755 m) sestupuji po asfaltové cestě k Oravské Polhoře. Je to sice trochu vopruz, ale nejsnadnější cesta.

Za rozcestím Oravská Polhora, píla (717 m), kde je vybudováno hezké přírodní koupaliště s posezeními, se dává do deště. Přesně podle předpovědi. Táhlé stoupání na rozcestí Pod Borkom (808 m) již absolvuji v hezkém lijáku Kdo znáte Oravu, tak víte, že když tam zaprší, tak pořádně. Jsem rád za goretexku, kterou jsem do batohu přibalil. Jinak bych byl opravdu durch…

Prší tolik, že i brašnu s foťáky schovávám do batohu. Krátce ji vytáhnu až na okraji Slané Vody. Pod stříškou u ohrady s divokými prasátky, která zvědavě pochrochtávají u oplocení. Když ale zjistí, že jim nic dobrého nenesu, jdou si po svých a pochrochtávat zase o kus dále. Pak dorážím poslední metry k chatě Slaná Voda (755 m), kde vydařený trek končím. A již se těším na ten příští, srpnový, který bude (a vskutku byl) taktéž maximálně vydařený.

• Předchozí (1.) část článku
• Trasa treku v Oravských Beskydech na turistické mapě

Fotogalerie, prohlédněte si fotografie