Minulost připomíná i Zpívající lípa pamatující Bílou horu

Z Daňkovic se po červené turistické značce vydejte na zalesněný Buchtův kopec (813 m n. m.) Na někdejší sopce stojí budova státního podniku Řízení letového provozu České republiky s výraznou modrou kupolí, ale protože se tam nacházejí i tři bytové jednotky s příslušenstvím pro celkem dvě desítky lidí, z Buchtova kopce to současně činí nejvýše obydlené místo Českomoravské vrchoviny. Radiolokátor na vrcholu kopce byl zprovozněn v roce 1997.

Z Buchtova kopce vás zelená značka zavede do vesničky Krásné, rozkládající se katastrem po obou stranách historické zemské hranice Markrabství moravského a Království českého tvořené řekou Svratkou. V malebné obci se nachází řada původních horáckých stavení. Podobný charakter s typickými dřevěnými nebo polodřevěnými chaloupkami roztroušenými po stráních má rovněž vesnička Spělkov, přes kterou po žluté značce půjdete z Krásného do sousedního Telecího.

V Telecím uvidíte velké množství roubených chalup; právě proto byla v roce 2005 jižní část šest kilometrů dlouhé vsi vyhlášena vesnickou památkovou zónou. V Telecím je k vidění taktéž dochovaná starobylá devítiboká stodola se šindelovou střechou, která jako jediná v kraji zůstala součástí původního uspořádání dvorce. Stodoly v oblasti vznikaly již od 16. století, nicméně kvůli častým požárům obytných chalup se později stavěly dále od nich, aby rodiny při ohni nepřišly i o úrodu uskladněnou ve stodolách.

Známá je rovněž Zpívající či Lukasova lípa. Jde o jednu z nejstarších a nejmohutnějších lip v republice, podle odborníků je stará více než sedm století. Obvod kmene dřeviny dosahuje bezmála dvanáct metrů, vysoká je šestadvacet. S jejím vykotlaným kmenem se pojí pověst o písmákovi, který v rozměrné dutině stromu potají opisoval zakázané žalmy.

Při práci si svítil lojovými svíčkami a opisované texty si prozpěvoval. Protože zvenčí byla dutina pro náhodné chodce nepostřehnutelná a mužův zpěv se mísil se šuměním listí, kolemjdoucí byli přesvědčeni, že strom zpívá. Téma legendy zpracovala řada známých literátů, například i Alois Jirásek nebo Teréza Nováková. Letitý památná strom byl již před časem staticky zajištěn, uvnitř je vyztužený a dutinu kryjí uzamykatelné mříže.

Telecí bylo kdysi stejně jako okolní vsi baštou nekatolíků, tamní obyvatelé se většinou se hlásili k církvi bratrské, případně jiným reformačním směrům. V období pobělohorské rekatolizace, době temna, se mnoho pronásledovaných rodin uchýlilo právě na Vysočinu, takže i v Telecím byly znovu osídleny opuštěné grunty, z nichž poté z "bezpečnostních" důvodů vznikaly uzavřené trojboké nebo čtyřboké dvorce s okny do vnitřního traktu a skryté před očima případných zvědavců. Říkaly se jim poličské dvory.

Typickým znakem pro tyto objekty jsou taktéž lomenice s nízkou stříškou při patě štítu (podlomení), které se skládaly do podoby šikmého 'ondřejského' kříže. Když v roce 1781 Josef II. vyhlásil Toleranční patent, téměř stovka rodin z Telecího a okolí se vzápětí přihlásila k evangelické církvi. Během dalších let pak ve vesnici došlo k výstavbě nového evangelického kostela.

Přes Telecí se vydejte přes okraj Lačnova a pak po cyklotrase č. 4206 do Borovnice, kde poutá pozornost turistů zrekonstruovaný objekt Feltlova mlýna, jehož historie sahá minimálně do 17. století. Poté se dejte po cyklotrase, silnici II/ 353 i polních cestách do Javorku. V malé vesničce, taktéž s tradičními horáckými stavbami, můžete rovněž využít možnost občerstvení v Hospůdce u Trakaře, případně v samoobslužném výčepu. Javorek je spojený i pozůstatky nedalekého skalního hradu na kopci Štarkov, jenž nese název Skály.

V místní lidové slovesnosti se dochovala pověst o hradní studni. Poté, co hrad obsazený loupeživými rytíři obléhala zemská hotovost, vyschla hradní studna. Vůdce lapků se tak upsal čertu, aby ďábel studnu opět naplnil a loupežníci nezemřeli žízní. Jakmile však velitel vlastní krví podepsal pergamen, zavrávoral a spadl do hluboké studny, u jejíhož okraje právě stál. Jeho druhové se polekali, přestali bránit hradby, tudíž vojsko vniklo dovnitř, lupiče pochytalo, anebo rovnou pobilo. Hrad Skály byl následně zapálen a pobořen, přičemž pod jeho zhroucenými zdmi zůstaly zasypány i všechny naloupené poklady. V hradním areálu se tak podle legendy dosud zjevují přízraky mrtvých loupežníků, kteří klenoty hlídají, aby je nikdo neodnesl. Tolik pověst.

Ke zřícenině hradu Skály se z Javorku dojdete po modrém značení. Šlechtické sídlo ze tří stran tvořené skalami, které vzniklo v 70. letech 14. století, existovalo pouhých šest desítek let. Pobývali v něm nejen šlechtici, ale mezi lety 1416 až 1419 i družina loupeživých rytířů či po bitvě u Lipan takzvaní sirotci. Při novodobém archeologickém výzkumu byly objeveny i pozůstatky penězokazecké dílny v ruině již dobytého a opuštěného hradu. V úplném závěru jeho existence došlo k zavalení zříceniny, aby se v ní už nikdo nemohl usadit.

Ačkoliv archeologové během novodobých dvacet let trvajících výzkumů, kdy hrad v podstatě vykopali z kopce, našli mnoho cenných artefaktů, legendou opředené klenoty mezi nimi nebyly. Lapkové byli zřejmě rádi, když z podhradí přihnali skot, aby měli co jíst, což ostatně doložily nálezy kostí mladého hovězího, a následovníci husitů, kteří na hradě vydrželi do roku 1440, kdy byly Skály zničeny, na tom nebyli lépe. Od pozůstatků skalního hradu vás červená značka přes osadu Jimramovské Paseky dovede zpět do Daňkovic.

Trasu výšlapu najdete zde.

Pokud přemýšlíte, kde se na svých cestách ubytovat a chcete mít pro sebe, pro rodinu nebo své přátele dostatek soukromí, pak pro vás máme možnost pronájmů chat a chalup přímo od majitele. Na další stránce si vyberte preferovanou oblast a nebo konkrétní objekt, který vás zajímá.