Vícedenní bruntálské sopky, trek po sopkách v Nízkém Jeseníku

Třídenní předjarní trek Nízkým Jeseníkem z Bruntálu do Hradce nad Moravicí (1); bruntálské sopky

Možná se nad Nízkým Jeseníkem někdo ušklíbne, že to nejsou žádné hory. Ale vězte, že po třech dnech pochodu v těchto "nehorách" vás nohy budou docela bolet. Zvláště, když si za cíl vyberete jednu z nejvyšších částí tohoto geomorfologického celku a jako nášup si přidáte velice malebné údolí Moravice. A nebo se vám 77 km s dvoukilometrovým převýšením s plnou polní zdá opravdu až tak málo? Navíc na cestě máme čtyři sopky, dva zámky, dva hrady, dvě přehrady a další zajímavosti.

Do Bruntálu (552 m) se přesouváme vlakem. Přijíždí na čas, takže stihneme i dvě startovní piva. A dokonce obložený chlebíček… Pak již naše kroky míří po vstříc první z bruntálských sopek - Uhlířskému vrchu. Ovšem již u bruntálského zámku se opět potvrzuje, že navigace způsobuje hloupnutí. David dí, že musíme jít na opačnou stranu. Na argument, že mě nějaké pofidérní elektronické hejblátko nebude učit kde je jih (Uhlířský vrch leží u jihozápadního okraje Bruntálu) odpovídá, že navigace ukazuje na opačnou stranu.

Čtěte také: Trek Nízkým Jeseníkem: Malebná údolí Moravice, Budišovky a Odry

Nu což, zasekli jsme se každý na svém. Někdo dává přednost navigaci, někdo vlastní hlavě, poloze Slunce a času. Na Uhlířském vrchu (673 m) se ukázalo, že poloha Slunce na obloze je přece jen stabilnějším ukazatelem. Míříc přes rozcestí Lipová alej (630 m) jsem měl na "Uhlířáku" přes 10 minut náskok. I bez zkratek… Uhlířský vrch je první ze sopek, které máme na trase. Po Železné hůrce a Komorní hůrce patří bruntálské sopky k nejmladším v České republice. Vždyť např. Uhlířský vrch soptil ještě před pouhým 1,9 miliónem let.

Mezina a Venušina sopka

Na vrcholu Uhlířského vrchu, kam vás přivede krásná alej a křížová cesta, stojí pěkný kostel Panny Marie pomocné. Vystavěn byl v letech 1756 až 1758. Avšak již v roce 1655 zde stála dřevěná kaplička. Na jižních úbočích vrchu jsou bývalé lomy, které byly odkryty v roce 1946 a na nátlak odborníků i veřejnosti uzavřeny v roce 1962. Z vytěženého sopečného popela se vyráběly tvárnice apod. stavební materiály. Dnes je Uhlířský vrch přírodní památka s výměrou 3,7 hektarů a lokalita s výskytem řady chráněných rostlinných i živočišných druhů.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Z vrcholu Uhlířského vrchu se otevírají krásné výhledy jižním směrem na Slezský a Moravský Kočov, na Slunečnou (800 m), nejvyšší horu Nízkého Jeseníku, a řadu dalších vrchů a vršíčků. Po sněhové přeháňce si užíváme sluníčka a dalekých výhledů. Na západě jsou vidět zasněžené hřebeny Hrubého Jeseníku s nepřehlédnutelnou Vysokou holí a Velkou kotlinou.

Přes Slezský a Moravský Kočov (545 m), kde "přepřaháme ze zelené na žlutou turistickou značku, míříme k obci Mezina, nad kterou se vypíná druhá z bruntálských sopek - Venušina sopka (643 m). Na její vršek a k sopouchu se dostáváme za krásných výhledů k Uhlířskému vrchu a Hrubého Jeseníku a po loukách nad Mezinou. Zacházku k Lávovému proudu u Meziny si odpouštíme. Byli jsme tam mnohokrát.

Nová Pláň

Na Venušině sopce dáváme vrcholovku. Vždyť polovinu sopek Nízkého Jeseníku máme za sebou. Venušina sopka byla stratovulkánem. Její nasypaný kužel je tvořen pyroklastickými vyvrženinami, které jsou překryty lávovými proudy. Na jednom z nich, odkrytém lomovou činností u Meziny, si můžeme vychutnat nádherných ukázek sloupcové odlučnosti čediče.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Po krátkém relaxu na Venušině sopce míříme poměrně fádní lesní cestou okolo vrchu Návrší (679 m) k řece Moravice. K ní se dostáváme před rozcestím Černý most (500 m), ze kterého pokračujeme do obce Nová Pláň. Bohužel po asfaltce, která bude na některých úsecích našeho třídenního treku našim "věrným" společníkem.

Nová Pláň se nachází na břehu vodní nádrže Slezská Harta, která se naplnila nečekaně rychle. Během povodní v roce 1997. Letos tomu bude neuvěřitelných 20 let co Morava poznala, co je to monzun. Na Moravě se plavalo, v Praze bylo veselo. Vymýšlely se vtipy. Třeba ten z parlamentu: "Vážení soudruzi, ehm, pánové poslanci. Máme pro vás dvě zprávy. Jednu dobrou a jednu špatnou. Ta dobrá je, že máme moře. Ta špatná, že nemáme Moravu". O nějaké to desetiletí později, když trošku plavala Praha, tak se opět vymýšlelo. Ale jen v Praze. Ovšem ne vtipy, ale povodňové daně. A pak se někteří divěj, že Praha je na východě tolik "populární"…

V Nové Pláni (505 m) to docela žije. Penzion U jelena má i v tuto roční dobu a přesto, že je čtvrtek, otevřeno. Paráda. Zapadneme dovnitř a neodoláme pivku a vynikající dršťkové polévce. Venku se totiž opět čerti žení a z nebe kype déšť se sněhem. Není divu, že na Moravici plave fůra ledu a ledové kry se válejí i po jejich březích.

Dojedeno, dopito, zaplaceno. Po severním úbočí vrchu Vysoký kámen (639 m) pokračujeme k další ze sopek. Velkému Roudnému. Protože ale čas pokročil, začínáme se poohlížet po noclehu. Počasí je nejisté, půda promáčená. Chtělo by to spaní někde pod střechou. Bivak by byl fajn, ale v blátíčku to není jaksi ono.

Míjíme rozcestí Lípa, vyhlídka na přehradu (530 m) a stále nic. Až kousek před osadou Volárna nacházíme ten správnej přístřešek, pod kterým v noci určitě nezmokneme. Parádní bivak, nebojíme se deště nic. Na noc se zahříváme něčím ostřejším a ráno, za pošmourného počasí, pokračujeme přes Volárnu na Velký Roudný.

Velký Roudný a Malý Roudný

Ještě nejsme ani nad obci Roudno a obloha se projasňuje. Nakonec ta předpověď asi vyjde. Opět ale ta asfaltka. Na Velký Roudný (780 m), nejvyšší z nízkojesenických (bruntálských) sopek, je to pěkný strk. Odměnou jsou nám krásné výhledy z rozhledny, která byla na Velkém Roudném postavena před asi devíti lety. Vracíme se na stará známá místa. Naposledy jsme tady byli před necelým rokem v dubnu, kdy jsme zde měli setkání na vrcholech.

Hrubý Jeseník, Nízký Jeseník, Slezská Harta. Jako na dlani máme i Malý Roudný, poslední ze sopek na naší trase. Míříme přímo k vršku, který je zarostlý hustým remízkem. Geodetický bod, který označuje nejvyšší bod Malého Roudného (771 m) nacházíme bez problémů. Foto, z přilehlých luk kochačka skvělými výhledy a hybaj stíhat Davida, jenž se vydal přímo do Křišťanovic (590 m). Nemají zde ale ani obchod, takže se přesouváme do sousední obce, která se jmenuje Dvorce (558 m).

Ve Dvorcích mají nejen obchod, ale i hospodu. A právě otevírají. Nabízejí kro zlatavého moku i "menička", což někteří využívají. Nejvíce David, který bude energii potřebovat nejméně. Ukul totiž plán, jak se odpojit od výpravy. Když bolí nohy, přijde vhod porucha na některém z domácích spotřebičů. Takže po obědě osiříme a pokračujeme vstříc hradu Vildštejn v neúplné sestavě. Má maličkost, Kamil a Aljoša. Ovšem i ten již "kuje pikle"…

• Dokončení článku