Velký Blaník, Vlašimská pahorkatina

Kdo by neznal pověst o spících blanických rytířích, která dala podnět k jedné ze symfonických básní Smetanovy Mé vlasti nebo k básni v Erbenové Kytici. Taky malíři se zde často inspirovali. Ale ruku na srdce, kdo tam vylezl pěšky a pokochal se dalekými rozhledy po Vlašimské pahorkatině? Češi možná, ale my Moraváci tam máme obecně jedno z hluchých míst.

Blaník leží trochu bokem od hlavní cesty na Prahu a rozhledna dříve bývala často uzavřená. A přitom stačí sjet kousek z dálnice Brno - Praha. Nedaleko Louňovic je malé parkoviště přímo pod posvátným kopcem, který měří celých 639 m nad mořem.

Spícím rytířům tato nadmořská výška v Načeradské vrchovině asi zcela postačuje a stačí jim na to, aby s obavami pozorovali, co že se to s naší rodnou zemí děje. A mají mít důvod být stále ve střehu! Poprvé jsem tento kopec navštívil při dálkovém etapovém pochodu Středočeským krajem v roce 1983, na kterém jsem čirou náhodou poznal svou stávající ženu - paní Marii. A shodou okolností jsem právě s ní byl na Blaníku podruhé v dubnu roku 2006.

Velký Blaník na turistické mapě

Z parkoviště mi to trvalo nahoru 15 minut, jí o něco déle. Je tam totiž dole tabule, která doporučuje změřit si dobu výstupu a nahoře pak pomocí další tabule v závislosti na věku odhadnout míru kondice. Tak jsem se seniorskou zarputilostí trochu spěchal. Tabulka je však příliš zapeklitá a složitá, běžte se přesvědčit sami. Takže jsme šli raději do bufetu na pivo a na rozhlednu, která bývá otevřená do 17 hodin. Bufet prodává základní občerstvení, turistické známky a poskytuje pěkné razítko.

Převýšení bylo asi 170 m, po červené značce je to asi kilometr. Dřevěná rozhledna je věž ve tvaru husitské hlásky, byla postavena v roce 1940 a měří 32 metrů. Je dobře udržovaná, s dřevěným ochozem. Ta původní zde již stála od roku 1895, tu nynější postavil KČT. Výhledy jsou velmi pěkné, pochopitelně za přijatelného počasí.

Názvy obcí a okolních kopcích jsou popsány na parapetech oken. Je vidět značná část okresu Benešov, dohlédneme i k televizní věži Cukrák, hvězdárně nad Ondřejovým, vidíme Posázaví, západní část Českomoravské vrchoviny, vrch Strážiště s televizním převaděčem i nedaleký Malý Blaník - což je menší brácha slavné hory. Jihozápadně vidíme tzv. Českou Sibiř s Miličínem, Kalvárií, Mezivraty a Džbány.

V blízkosti rozhledny byly objeveny zbytky halštatsko - laténského hradiště z prvního tisíciletí před naším letopočtem se dvěma řadami kamenných valů. V roce 1977 zde byly po mnoha letech nalezeny kostrové hroby a hliněné formy pro keramiku. V roce 1868 byl odtud, podobně jako z Řípu, odvezen kámen ke stavbě Národního divadla. V letech 1868 - 1871 se zde konaly tábory Liduna české státní právo.

Dnes je Blaník od roku 1982 i s okolím součástí stejnojmenné chráněné oblasti o rozloze asi 40 km². Z uvedeného parkoviště je možnou dojít na Malý Blaník (580 m), kde je zřícenina kaple sv. Maří Magdaleny z roku 1753.O obou Blanících se nejvíce dovíme v zámku v Louňovicích, kde je stálá expozice.

Z geologického hlediska představuje Velký Blaník tektonicky vyzdviženou kru - hrásť, z moldanubických ortorul. To jsou velmi tvrdé ruly. Vlastní kupa s výškou 70 - 90 m má plochý, zčásti upravený vrchol (hradiště). V okolí je několik mohutných nesouměrných izolovaných skal - torů. Od vrcholu vybíhají rozsochovité hřbety se svahovou sutí a kamennými moři a proudy. Jsou zde zachovalé bukové porosty se smrkem. Tato hora jako výšková dominanta krajiny je vidět i z dálnice Praha - Brno, od Benešova, Miličína atd. Nejbližší železniční zastávka je ve Vlašimi, což je asi 8 km, do Louňovic to máme pouhé 2 km.

Samotný výlet zdaleka na Velký Blaník se asi bude konat ztěžka, ale odskočit si z dálnice, když máme trochu času je možno kdykoliv stojí za to. Vždyť nemusíme soutěžit, kdo dojede z Brna do Prahy rychleji, i když se to stává českou národní zábavou. Počty smrtelných dopravních nehod pak tomu logicky odpovídají. A to nejen u politiků, kteří spěchají ze všech nejvíc, protože se jich netýkají pokuty. I když pan Paroubek to na plakátu rezolutně popírá!

» Nejnovější články, archiv