Hrad Blansek, Moravský kras

Macocha a Punkevní jeskyně. Dva největší notoricky známé turistické magnety Chráněné krajinné oblasti Moravský kras ležící v její severní části. Ponechme je pro tentokrát naprosto stranou našeho zájmu a zaměřme pozornost do jejich těsné blízkosti, jen pár set metrů západně od vývěru Punkvy, kde přímo naproti vchodu do Punkevních jeskyní na temeni vysokého zkrasovatělého skalnatého vápencového ostrohu se strmými, místy až kolmými srázy lesní porost ukrývá rozlehlý areál zříceniny hradu Blanseku.

Stručná historie

Poprvé na hrad v písemných pramenech narazíme roku 1275. Je však pravděpodobné, že byl založen již o několik let dříve. Rozlehlost stavby, jež každého, kdo se dopředu nevybaví patřičnými informacemi nepochybně zaskočí, poukazuje na velmi mocného zakladatele, kterým nebyl nikdo menší, než olomoucký biskup Bruno ze Schauenburgu, významná to postava našich dějin druhé poloviny 13. století, rádce krále Přemysla Otakara II. Hrad se stal po svém založení centrem rozsáhlého správního území v majetku biskupa - lenního obvodu se třemi desítkami biskupských manů (příslušníků nižší šlechty ve službách biskupa), jemuž zajišťoval ochranu.

Roku 1349 hrad na vlastní náklady opravil purkrabí Mikuláš, z této doby či údobí ještě o něco pozdějšího snad pochází i přední hrad a přestavba budov zadního hradu (viz dále). Sám Blansek se stal v důsledku narůstajících hospodářských potíží olomouckého biskupství přímým lénem od konce 14. století. Panství tak bylo v letech 1396 až 1416 pronajato pánům z Kunštátu (Eckhardt z Kunštátu a Skal, Aleš z Kunštátu a Lysic), po nichž zde seděl katolík Vilém Zajíc z Valdeka. Po smrti pana z Valdeku pod cepy husitů v bitvě u Vyšehradu roku 1420 na Blansek přichází rod rytířů ze Studnic.

Když krajem táhli husité, s nimiž se na Moravě zuřivě potýkal olomoucký biskup Jan Železný, seděl na Blanseku Jan ze Studnic. O případném obléhání hradu kališníky není bližších zpráv, podle pověstí byl hrad roku 1431 dobyt vojsky Prokopa Holého, zatím se však jedná jen o nepodloženou tradovanou domněnku. V roce 1461 se o Blanseku mluví jako o hradišti, jeho zánik lze tedy datovat někdy do poloviny 15. století. Podle lidové tradice se obyvatelstvo z okolí na hradě ukrývalo před drancujícími vojsky v 1. polovině 17. století za třicetileté války.

Popis místa

Poměrně rozlehlý hrad Blansek o celkové délce 140 m se skládal ze dvou částí - mladšího předního a staršího zadního hradu. Svahy hradní ostrožny na třech stranách prudce spadají do Pustého žlebu, pohodlný přístup je tak možný pouze ze západu. Při cestě po značkách významové odbočky od rozcestí Nad Blansekem nejprve dorazíme ke zbytkům přednímu hradu, jenž měl za úkol chránit přístupovou cestu vedoucí k níže položené zadní části severním úbočím. Přední hrad o délce 100 m a maximální šířce 42 m měl patrně poměrně jednoduchou podobu. Tvořila jej věž obdélného půdorysu a areál obehnaný kamennou hradbou.

Na dobře přístupné západní straně byl vykopán šíjový příkop. Příčné zdi na severním i jižním svahu měli zabránit případným útočníkům v průniku do stran otevřeného příkopu před zadním hradem. Z předního hradu naši pozornost zaujmou jednak skromné zbytky hradeb a především vrcholový suťový kužel po zmíněné hranolové věži s tabulí KČT oznamující nám, kde se nacházíme. Někteří z turistů zde své kroky po hradním areálu končí a ubírají se zpět v mylném domnění, že stanuli na Blanseku a to je vše, co z jeho krás mohli shlédnout. To je však veliká chyba, protože zadní hrad nás čeká o několik desítek metrů dále.

Významová odbočka sestupuje kamenitou stezkou skalnatým hřebínkem až do malého sedla, kde byla do vápencové skály vytesána dvojice šíjových příkopů (o šířce 8 a 13 m) s mezilehlou skalnatou plošinou (šířky 3 m). Zde se tedy přístupová cesta vedená terasou na severním úbočí hradní ostrožny stáčela do středu ostrohu a po mostě, jehož část byla nepochybně padací, se dostávala před věžovitou bránu. Tou se vstupovalo do zadního hradu o rozměrech 70 × 25 m.

V jeho čele byla na jižní, západní a částečně i jižní straně vystavěna nízká parkánová hradba, za níž následovalo hradní jádro oválného půdorysu chráněné prstencem 9 m vysoké a 2,5 m silné plášťové hradby. Jádro dělila jako i u jiných moravských hradů pouhá hradba ve dvě části. Do přední části se zřejmě vcházelo věžovitou budovou ze severovýchodu vysunutou do svahu. Ve chráněnější zadní části jádra se nacházela budova patrně hospodářského charakteru a patrový trojprostorový palác, jehož pozůstatky patří k nejlépe zachovalým částem Blanseku.

Hrad Blansek na turistické mapě

Tip na posezení a malé upozornění

V prostorách zadního hradu je možno příjemně posedět na padlém kmeni, kdysi tu možná byla i lavička. Za zimních měsíců se odsud mezi stromy otevírají omezené výhledy do Pustého žlebu. U rozcestníku Nad Blansekem před prvním hradním příkopem je instalováno turistické odpočívadlo, místo vhodné pro všechny, kteří chtějí pohodlně opulentně posvačit formou malého rodinného hodokvasu.

Při pohybu po hradním areálu je dobré jednak dbát osobní bezpečnosti, neboť magická hlubina Pustého žlebu je vskutku blízko hradeb zadního hradu. Dále je třeba myslet i na to, že se nacházíme na území největší a nejvýznamnější rezervace Moravského krasu - Národní přírodní rezervace Vývěry Punkvy, což vylučuje pohyb mimo značený chodník pod hrozbou finančního postihu.

Přístup

K ruinám lze dojít po značených cestách ze dvou nejbližších míst, kde stojí turistické rozcestníky.

• Ze dna Pustého žlebu od rozcestníku pod jeskyní Salmovkou nás čeká asi 500 m dlouhé a poměrně prudké stoupání po serpentinách hlinité značené stezky. Tohoto přístupu lze využít kombinujeme - li návštěvu hradních ruin s pobytem v severní části Moravského krasu, především pak s prohlídkou zmíněných Punkevních jeskyní (asi 1,5 km z Blanseku; zelená a modrá TZ) nebo propasti Macochy (asi 1,5 km; zelená TZ). Pokud sem míříme autem, pak je vůz možno zanechat na parkovišti u chaty Macocha (asi 1,5 km od hradu) nebo ve Skalním mlýně (zelená a modrá TZ; asi 3 km z Blanseku).
• Krásnou lipovou alejí dojdeme k Blanseku po zelené TZ ze západu po asi 1,5 km z osady jménem Nový Dvůr, kde je rovněž možnost zaparkovat nebo se sem nechat vyvést busem z Blanska. Nejprve dlouze mírně klesáme, v závěru nás čeká kratší výšvih lesem. Pokud se chceme výrazněji provětrat, pak můžeme z Blanska k hradním ruinám dojít i přibližně 9,5 km dlouhou trasou bohatou na výhledy i přítomnost stop dávné historii kraje (zaniklé středověké osady, prastaré aleje) vedenou přes vyhlídku U Lavečky a obce Těchov i Obůrku (3 km z Blanseku) s výletní restaurací (blíže v samostatném článku). Vhodné je kombinovat přístup z širšího západního okolí hradu s návštěvou nedaleké rozhledny na kopci Podvrší (590 m) u Veselice (asi 4 km z Blanseku, zelená a modrá TZ, odbočka před Obůrkou).

Hrad Blansek v pověstech

Pokud tipujete, že v pověstech o Blanseku přijde řeč na zakopaný poklad, zlého hradního pána a také ďábla, pak tipujete správně. Nejprve pohovořme o onom zlém rytíři. Za jeho panování byl v lese náležícím panství přistižen mladý chlapec jménem Jura, který z nouze upytlačil srnce, aby nasytil svou nemocnou matku. Krutý rytíř dal chlapci na vybranou, buď jej oběsí hned nebo mu nebohý mládenec donese orlí mláďata z hnízda na Čertově bráně v Pustém žlebě. Jura si vybral možnost druhou, i když každý věděl, že se při plnění tohoto úkolu beze sporu zabije.

Od staré ženy žijící na konci jeho rodné vsi však dostal cenné rady i výbavu na cestu. A tak, když kráčel k Čertově bráně, ignoroval různé obludy, hlasy i krásná zjevení, v hnízdě, kde nechal bez povšimnutí obrovské bohatství, svázal staré orly a mláďata v košíku pak doručil na hrad rytíři. Ten když slyšel o zlatě a drahokamech na Čertově bráně nemeškal a vyrazil pro bohatství. Mamon se mu však stal osudným. Jeho tělo bylo nalezeno roztrháno pekelnými stvůrami na kusy. Rodina šlechtice v hrůze z hradu prchla a panské sídlo na to vzplálo modrým ohněm.

Další (či ten samý?) krutý vládce Blanseku a okolí přivolal svým vrcholně hrubým chováním pohromu na celý svůj rod. Jednou, když si vyjel na lov, potkal starého poustevníka. Pán si ve své rozmařilosti usmyslil, že jej bude bavit večer na hradě a hnal zbožného starce nemilosrdně na Blansek před svým koněm. Vyčerpaný a zraněný starý muž byl pak uvržen do hradního vězení. Pán se v hluboké noci tradičně opilý dožadoval pobavení od poustevníka, zjistil však, že tento ve vězení podlehl svým zraněním.

Krutý čin rytířův měl svou mnohaletou dohru. V noci se opilému šlechtici zjevil u lůžka poustevníkův přízrak, který proklel šlechtice a celý jeho rod. Dle slov přízraku měl každý z následovníků hradního pána zemřít nepřirozeně a po smrti se navíc proměnit v kámen. A tak se i stalo. Sám rytíř spáchal sebevraždu skokem z věže, po smrti vykráčel z rakve a ve výklenku se proměnil v kámen.

Poslední dva členy rodu, rytíře Hynka a jeho krásnou dceru Zbyňku, nezlomitelné prokletí přivedlo k zoufalému činu, otrávil po dohodě s dcerou sebe i mladou dívku jedem ve víně, aby tak ukončil utrpení příslušníků rodiny. Zbyňka se pak na Blanseku zjevovala jako dobrý, poměrně užitečný a všemi oblíbený duch volně procházející hradními prostorami, který ve své komnatě pilně pracoval u kolovrátku.

Ke zlomení kletby došlo dávno poté, co byl hrad opuštěn lidmi. To se jeden mladý rytíř zatoulal za bezměsíčné noci při cestě Pustým žlebem až k branám Blanseku. Zde jej pohostila krásná dívka, do níž se okamžitě bezhlavě a osudově zamiloval. Po vyznání lásky tak kvapem následovala žádost o ruku. Nic mu nevadilo, že je dívka přízrak a o povolení žádá kamennou rodinu hradní krasavice v hrobce - zkamenělé rytíře. Zbyňku prostě políbil, načež se ozvala hromová rána a mladík omdlel. Po procitnutí zjistil, že z hradu zbyly zříceniny a ze svatebního záměru nejen zlomené srdce ale i zlomená kletba.

Oblý částečně zalesněný vrch Hložek (515 m) se zvedá v severní části Ostrovské plošiny mezi Jedovnicemi, Krasovou a Vilémovicemi nad Suchým žlebem. Kdysi dávno prý sloužil za místo schůzek krásné selské dívky a syna zlého rytíře z hradu Blansek. Hradní pán však na synovi záměry přišel a zřekl se jej. Krátce po tomto incidentu se strhla bouře., při níž se mladá milenecká dvojice snažila najít úkryt v jeskyni v krasovém údolí na západním úbočí kopce. Za vydatného deště však byla jeskyně zaplavena a oba mladí lidé se ztratili v podzemním labyrintu. Obě nevinné duše prý dodnes vládnou kopci Hložku i jeskyním v něm ukrytým.

I na Blanseku zanechali jeho bohatí majitelé zakopané poklady. Další krutý majitel (nebo stále jeden a týž?) se za své hříchy a bohapustý život propadl i s poklady a většinou hradu do země. Místa s bohatstvím ukrytým pod zemí bývají jak známo pravidelně zpřístupňována jednou ročně o Velikonocích, a to na Velký pátek. To si kdysi dávno dobře uvědomila i jedna chudá mladá žena z vesnice nedaleko Blanska, když přemýšlela, kde vzít peníze na vykoupení svého muže Martina z tureckého zajetí.

A tak se ocitla o Velikém pátku i se svým malým synáčkem na Blanseku v hradním sklepením před sudy plnými zlata, stříbra a podobně. Když viděla to obrovské bohatství, zapomněla na vše a tahala v pytlích mince i šperky před hrad tak dlouho, až se vchod do sklepů s rachotem uzavřel a uvěznil tak jejího synka. Nebohá matka běhala jak smyslů zbavená po zřícenině, leč to jí nepomohlo.

Po návratu domů se zúčastnila poutě do Svaté Kateřiny. Její vroucí modlitby byly vyslyšeny a v noci se trápené ženě ve snu zjevila sama Svatá Kateřina, jež jí nakázala ať koná dobro a za rok o Velkém Pátku šup zpátky na Blansek. No nebožačka utěšovala trpící po celý rok seč jí síly stačily a o Velkém Pátku se vydala zpět na hrad. Tam našla ke své neskonalé radosti zdravého a živého synka v otevřeném sklepení a tentokráte v naprosté ignoranci kolem se povalujícího bohatství upalovala se synkem v náručí domů, kde se navíc šťastně shledala s mužem Martinem navrátivším se z tureckého zajetí.

Zdroje:

• Fiala Z., Hosák L., Pavel J., Janáček J., Kotek L. (1981): Hrady, zámky, tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (I) Jižní Morava, Svoboda, Praha.
• Plaček M. (2007): Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádků a tvrzí, 2. vydání, str. 101, Libri, Praha.
• Vašek, L. (1995): Ďáblova duše. Bolzano. Brno.

» Nejnovější články, archiv