Venuše, horká planeta

Před érou umělých družic byla Venuše považována ze sestru planety Země. Má téměř totožnou hmotnost, průměr, halí ji neprůhledný háv oblačnosti. Mnozí dřívější autoři science fiction považovali Venuši za mladší sestru, kde se život vyvíjí ve srovnání se Zemí opožděně. Dopřáli ji dinosaurů a hustých pralesů.

První výzkumné sondy tyto představy vyvrátily a ukázaly pravou tvář této planety – žhavou a nehostinnou pustinu skrápěnou dešti kyseliny sírové a chlorovodíkové. Pekelný žár okolo 500 °C je umocněn obrovským tlakem atmosféry, který na povrchu převyšuje pozemský téměř stonásobně. Veškerá tělesa jsou tady drcena tlakem, který je stejný jako v kilometrové hloubce pod mořskou hladinou…

Venuše, která je ne pozemské obloze po Slunci a Měsíci třetím nejjasnějším tělesem, obíhá Slunce ve střední vzdálenosti 0,723 AU. Její jasnost kolísá v rozmezí –3,1 až –4,3^m a pozorujeme ji buď jako Jitřenku a nebo jako Večernici. Úhlový průměr se mění v rozmezí od 10´´ do 64´´. Venuše mění fáze podobně jako náš Měsíc, od novu po úplněk. Poprvé fáze Venuše pozoroval Galileo Galilei.

Průměr planety Venuše činí 12 104 km a hmotnost dosahuje 95% hmotnosti Země. Venuše se kolem své osy (na rozdíl od Země) otáčí velice pomalu. Siderická doba rotace, která je navíc retrográdní (Venuše se otáčí opačným směrem než ostatní planety), je 243,16 d, synodická doba rotace je 224,7 d. Proto den na Venuše trvá velice dlouhou, od východu po západ Slunce neuvěřitelných 116,8 dne pozemského. Slunce přitom vychází na západě a zapadá na východě. Rotační osa Venuše je téměř kolmá na rovinu oběžné dráhy, proto tady nedochází ke střídání ročních období.

Velice hustá atmosféra s hustou oblačností nedovoluje pozorovat povrch planety ve viditelném spektru, proto první mapy povrchu přinesla až radiolokační pozorování. Atmosféra planety je velice hustá. Její teplota se od kosmického prostoru začíná odlišovat od výšky asi 60 km, kdy teplota s každým kilometrem narůstá rovnoměrně o 8,6 °C.

Na povrchu pak dosahuje hodnoty 740 – 750 K, což je okolo 470 °C. Tedy pořádná výheň, ve které již taje olovo i cín. Stejně tak narůstá tlak atmosféry Venuše, který při povrchu dosahuje hodnoty 9 Mpa, což je asi 90 atmosfér. Silná vrstva mraků (15 – 20 km) se udržuje ve výšce okolo 60 km. Atmosféra je tvořena převážně oxidem uhličitým (97%), dusíkem (necelá 2%) a zbylé procento připadá na kyslík a jiné plyny, včetně vodních par.

Povrch Venuše je pevný a poměrně hladký. 60% povrchu planety tvoří mírně zvlněná planina. Horské oblasti s výškami nad 1 km pokrývají jen asi 24% povrchu Venuše, deprese pak 16% povrchu. Největší horskou oblastí na Venuši je Ishtar Terra (asyrská bohyně lásky a války) s průměrnou výškou 3 300 m nad referenční rovinou. Pohoří Freya Montes dosahuje výšek 5 600 až 7 000 m. Nejvyšším pohořím je pak Maxwell Montes, které se zvedá až 10 800 m nad referenční rovinu.

Na Venuši byly pozorovány i sopky. Asi nejznámější jsou Theia a Rheia vysoké přes 4 000 metrů, v jejichž blízkosti přistály ruské kosmické sondy Veněra 13 a Veněra 14. Podobně jako na jiných planetách, i na Venuši jsou impaktní krátery dosahující až stakilometrových průměrů. Jejich hloubka jsou však nepatrné, snad jen do 400 metrů. To svědčí o velice intenzivní erozní činnosti na povrchu Venuše. K těm se přidávají i tektonické pohyby, jak je známe ze Země.

Venuše, fyzické charakteristiky