Konečná, Bobek, Hluchanka
Ještě není osm a již startuji z Konečné (711 m), horské osady na slovensko - moravském pomezí s omšelou a již nepoužívanou budovou celnice, zřejmě definitivně uzavřenou restaurací a odstavným parkovištěm s křižovatkou turistických cest. Kolem rovněž uzavřené chaty Baraní se za výhledu na Gruň a Lysou horu prosmýknu lesem pod strmým návrším k prvnímu dnešnímu vrcholu - Bartkův vrch (871 m).
Cestou se objevují první roubená horská stavení, která však dnes slouží jen k rekreačním účelům. Nikoliv k trvalému bydlení. Objevuje se nádherný lučnatý hřeben s výhledy na Javorníky, Kysuckou vrchovinu i Malou Fatru. Ta se však ztrácí v silném oparu a v protisvětle. Slunce dnes svítí pořádně, obloha je téměř vymetená. Posléze se objevuje i hřeben Vsetínských vrchů, podcelku Hostýnsko-vsetínské hornatiny.
Čtěte také: Kouzelnou krajinou horských samot, túra hřebeny Javorníků na Turzovku
Jaro i tady již převzalo otěže od paní zimy. Tráva se zelená, kvete spousta kytek, stromy jsou však stále holé a nebrání výhledům do kraje. Objevují se další louky, remízky. A osady - Staníkovci, Škorníkovci, Staňovci, Slezákovci. Opravdu malebný hřeben na pomezí Moravskoslezských Beskyd a Turzovské vrchoviny. A opět ty úžasné pohledy na Lysou horu, nejvyšší vrchol Moravskoslezských Beskyd.
Fotogalerie
Přes kótu 879 m se značka přehoupne na první vyhlídkový vrchol dnešního dne - Bobek (871 m), resp. kousek pod něj na rozcestí (855 m) turistických značek s informačními tabulemi a malým přístřeškem zvoucím k posezení. A snídani. Výhledy jsou úžasné - Gruň, Zimný, Janikula, Lysá hora, Čupel, Ondřejník, Smrk, Kněhyně, Čertův mlýn a řada dalších vrchů a vršíčků, z nichž řadu nedokáži ani pojmenovat. Na druhé straně kralují do oparu zahalené slovenské hory.
Po kochačce a snídani sestupuji přes osadu Ulčák do sedla, kde řeším dilema - zkrátit si cestu přes osadu Ulčáky (bez značky) a nebo ještě chvíli pokračovat po malebném hřebeni na Hluchanku. Nakonec vítězí druhá varianta. A nelituji. Pod vrchem Lukavice (898 m) narážím na srnku, která si mne vůbec nevšimla. Ani když cvakne závěrka mne neregistruje. Nakonec se k ní, využívajíc náhodného a přitom hodně šikovného zákrytu stromů a velkého hraničního kamene, dostávám asi na pět metrů. Teprve pak ji vyruší cvaknutí závěrky a dává se na útěk. Ještě že jsem si cestu nezkrátil…
K ropnému prameni v Korni
Lesní cesta míří stále k jihu. Nad stromy na protějším hřebeni jakoby nesměle vykukuje vršek rozhledny Sůkenická. Nelze přehlédnout ani chatu Kmínek. Na Bumbálku je to odsud co by kamenem dohodil. V sedle Hluchanka (762 m) však příjemný hřeben opouštím. Stejně tak turistickou značku a sestupuji do obce Vyšný Kelčov. Před tím nelze nevyfotit krásná boží muka z roku 1873, která jsou posazena mezi vzrostlé kaštany. Nastává loučení s CHKO Beskydy a naopak vítání s CHKO Kysuce. Jedna CHKO končí, druhá začíná…
Po úzké asfaltce se dostávám do Vyšného Kelčova k zastávce Rieka. Jedná se o součást obce Vysoká nad Kysucou. Někde v těchto místech rovněž překračuji pomyslnou hranici mezi geomorfologickými celky Moravskoslezské Beskydy a Turzovská vrchovina.
Na rozjímání však není příliš času. Je potřeba pokračovat do Korně, za hřeben. Odbočka vlevo, pár chalup a po krátkém stoupání se objevuje sedlo v nápadném hřebínku, ze kterého se otevírají opravdu malebné výhledy do údolí k obci Korňa, resp. k osadám rozesetým po stráních. I tady jsou boží muka a turistický přístřešek. K bivaku by se přístřešek ale využít nedal.
Přes řadu dalších malebných horských osad pokračuje červená TZ k severovýchodu a později k východu. Asfaltku vystřídala prašná cesta a později opět asfaltka. Chce to dobré boty, na tomto úseku se asfaltu vyhnout nedá. Na rozcestí Korňa Zátoka (590 m) je nutno opustit červenou TZ a po asfaltce zamířit k ropnému prameni. Sice bez značky, ztratit se tady ale nedá.
Další úsek je fádní. Stále po asfaltu. A ani autobus nejede… Nevadí, těch šest kilometrů hravě zvládne každý. A opravdu. Ještě se člověk nestihne ani pořádně nerozdýchat a již je tady žlutá turistická značka vedoucí ke Korňanskému ropnému prameni (520 m).
Tato přírodní památka je jednou z největších přírodních zajímavosti na Kysucích. Jedná se o samovolný vývěr metanu a lehké parafinické ropy s nízkým obsahem síry a aromatických uhlovodíků, ale s vysokým obsahem olejů. V minulosti se mělo v okolí nacházet ještě několik dalších podobných ropných pramenů. Více k ropnému prameni v Korni naleznete v samostatném článku.
Nazpět na Konečnou
Od ropného pramene je potřeba se vrátit na cestu. Pokračovat vpravo a za mostkem přes říčku Korňanka prudce vlevo zpětně. Stojí tady malý větrný mlýn. No mlýn. Spíše taková budka, která by byla vhodná spíše na dětské hřiště mezi prolézačky. Proč nestavět, když EU dá dotaci přes 34 tisíc. Euro…
Poměrně často zírám, co se z dotací v našich končinách nestaví. Nejspíš tomu ale vůbec nerozumím. Hlavní je, že čerpání dotací rozumí zdejší zastupitelstvo a u nás třeba Ališbaba. Staví sice hnízda jako čáp, krade ale jako straka. A jeho fanatickým voličům to vůbec nevadí. Jako hladovou kobrou zhypnotizovaným králíkům. Chtělo by se říci: "Hnus, vaše velebnosti…"
Za budkou cesta prudce odbočuje vlevo. Na úzkou asfaltku, která se brzy vine do lesa a prudce vzhůru. Je to taková spojka, která vede na hřeben na zelenou turistickou značku. Spojka je sice neznačená, ale ušetří dobré dva kilometry. Nakonec turista není vlak, aby musel drn, drn po kolejích. Ehm, po turistické značce.
V osadě Vamusovci je několik krásných roubenek obehnaných plaňkovým plotem a vzrostlými ovocnými stromy. Krása. Z louky nad osadou se otevírá pohled na protější hřeben k poutnímu místu Živčákova. Areál je mnohem větší než jsem čekal, takové malé sídlišťátko. Někdy příště kouknu i do těchto míst.
Nad osadou Chromíkovci mizí zelená značka. Doprava pokračovat je blbost. Vlevo žádná značka. Aha, mrška pokračuje kolem jakéhosi karavanu do lesa přes hřebínek. První značka je až daleko v lese u obory. Ještě že s sebou tahám mapu a strašně nerad bloudím. Jinak bych si asi pěkně zašel a později si musel nafackovat…
I další úsek je malebný. Přes osady Šustkovci a Poľany míří zelená značka k rozcestí Nad Ďurkáčovcami (780 m), na kterém se zprava připojí červená TZ z osady Riečky mezi obcemi Klokočov a Predmier. Chvíli obě značky pokračují ruku v ruce společně, aby se opět rozloučily na rozcestí Nad Pupíkovcami (805 m) o asi 1,5 kilometru dále. Chvíli zvažuji udělat menší odbočku do osady Šulcovci, kde má stát další větrný mlýn. Jsem ale dostatečně proškolen z Korně, takže dětskou budku tentokráte vynechávám.
Z luk mezi posledně jmenovanými rozcestími lze obdivovat hřeben Kysuckých Beskyd. Dokonce je vidět Pilsko a v dalekohledu stále ještě zasněženou Babí horu v Oravských Beskydech. Paráda. Jaké by to tady asi bylo za zimní inverze?
V závěru cesty zelená značka míjí další osady - Hrtúsovci, Jurina a Hraničky, aby se přivítala s osadou Konečná, která nás oba vítá nádhernými výhledy na Gruň (krásně jsou vidět chaty Švarná Hanka a Charbulák) a na Lysou horu. Krásná a nepříliš náročná túra vedoucí po zalesněných hřebenech i loukách s množstvím pasekářských osad po asi 24 kilometrech končí v hraniční osadě Konečná.
Trasa: Konečná - Bobek (3,7 km, 230 m) - Hluchanka (7,2 km, 360 m) - Korňa, ropný pramen (16,5 km, 530 m) - Nad Ďurkáčovcami (20,5 km, 860 m) - Konečná (24,5 km, 980 m)
Pokud přemýšlíte, kde se na svých cestách ubytovat a chcete mít pro sebe,
pro rodinu nebo své přátele dostatek soukromí, pak pro vás máme možnost pronájmů chat
a chalup přímo od majitele. Na další stránce si vyberte
preferovanou oblast a nebo konkrétní objekt, který vás zajímá.