Trek k viklanu na Zelené hoře přes 3 pohoří (2)

Viklan na Zelené hoře, Lázně Jeseník, rozhledna Zlatý chlum a Rejvíz

Ráno je poměrně chladno, teplejší spacák se šikne i nyní na konci května. I v nížinách se ranní teploty pohybuji okolo 5 až 7 °C, tady v kopcích je ještě o něco méně. Už aby se oteplilo. Balím batoh a ještě jednou jdu na obhlídku lomu na Žulovém vrchu, světelné podmínky jsou lepší než včera večer.

Dnes budu pokračovat v putování po Rychlebských horách, které považuji za jedno z nejhezčích pohoří u nás. Navštěvuji tyto hory řadu let a stále zde mám co "objevovat". Je zde tolik dolin, vrcholů a skalních útvarů, že je člověk neobhlédne všechny, i kdyby se rozkrájel. A jeden z takových skalních útvarů mám v plánu právě navštívit.

Viklan na Zelené hoře jako paní Colombová

V hřebeni Žulového vrchu se nachází poměrně významná elevace, skalní vrchol zvaný Zelená hora (654 m). Skalky na Zelené hoře dosahují výšky okolo sedmi metrů, údajně jsou využívány pro bouldering. Mnoho lezců sem ale asi nezavítá, pod skálami nebyly patrné žádné chodníčky. Zdejší horniny již něco pamatují, jsou prvohorního stáří (z periody devon), tedy asi 400 miliónů let staré. Středně zrnitý stromatitický migmatit má až 25% podíl granátu, jehož zrna jsou až 4 cm velká.

K Zelené hoře se dostanu po modré turistické značce (asi 1,5 km), od rozcestí Paseky (550 m) pak neznačenou svážnicí. Obec Vápenná, která je odsud vzdálena jen asi 2 km, tentokráte vynechávám. Po starém chodníku, který je zřejmě dílem lidských rukou, se dostávám na zalesněný vrchol, který je téměř bez výhledů. Jen západním směrem se otevírá omezený výhled k hlavnímu hřebeni Rychlebských hor a jižním směrem k Jeseníkům. Místo je to přesto velice kouzelné, pyšní se množstvím skalek a balvanů. No a jeden z tisíců balvanů má být viklanem. Převládají zde buky, kouzelně působí množství bříz i mechem obalené kameny.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Viklanů je v Česku jako šafránu, jejich seznam, možná ne úplný, naleznete v tomto článku. No a viklan na Zelené hoře je něco jako paní Colombová. Řada lidí o něm mluví, ale nikdo (téměř nikdo) ze současníků jej neviděl. Na internetu jsem o něm nenašel žádnou zmínku, nenašel jsem ani žádné fotografie pro srovnání. Podobně jsem "pochodil" i ve specializovaných publikacích z pera zkušených geologů.

Kolega V. Ekrt mi sice poskytl GPS polohu tohoto viklanu, avšak džípíesko je mi tady bohužel na nic, protože v zdejším hustém lese není dost silný signál. Ale podle map na internetu a staré papírové mapy mám o poloze viklanu určité povědomí. A jeden takový šutrák mi kousek od vrcholu padl do oka. Z jedné strany mi silně připomínal Viklan u Jesenice (poblíž Rakovníka), z dalších stran vypadal ale spíše tuctově.

Zkouším jej rozhoupat, ale nejde to. Ale cítím chvění, tak snad mě nešálí smysly a jsem u toho správného viklanu… Ze strany od svahu je balvan podepřen plochým šutrem, přijde mi, že tam byl nasunut uměle. Zdá se mi tam nepatřičný, možná hrozilo jeho zřícení ze svahu. Kdo ví, pouze se dohaduji. Vzhledem ke stavu chodníku pouze tipuji. O tom kdo, proč či kdy by asi věděli naší předchůdci, možná byla Zelená hora v předválečném období oblíbeným výletním cílem. A třeba i kvůli viklanu.

Pro jistotu obcházím širší okolí, co kdyby tady byl ještě jiný, "správnější" viklan. Žádného dalšího vhodného kandidáta ale nenacházím, takže se "usnáším", že byl to viklan… Plánuji se tady ještě jednou podívat, vezmu s sebou i kvalitnější GPSko. Nepředpokládám ale, že by muselo dojít ke změně "usnesení". Uvidíme.

Žulový vrch, Ripperův kámen, Lázně Jeseník

Nechce se mi vracet stejnou cestou, plánuji vyzkoušet návrat po hřebeni. Předpokládám, že by měl být dobře schůdný a s množstvím skalek. A skutečně, hřeben je to opravdu parádní, dokonce po něm vede starý chodník. Zda-li byl v dávné minulosti vyznačen netuším, ale jistě po něm chodilo spousta lidí. Dnes do těchto končin zavítá jen málokdo.

Žulový vrch je jen necelý kilometr daleko, orientačně bez problémů. Světlým lesem s ohromným množstvím kamenů se na Žulový vrch dostávám poměrně rychle. Brzy vidím i starý známý srub zdejších trampů. Na hezkém plochém kameni porostlém heboučkým mechem posnídám. Zatím jsem sice ušel jen asi pět kilometrů, ale hlad je neodbytný. Prevít jeden. Na čerstvém vzduchu a v tom lesním tichu člověku fakt vyhládne…

Z rozcestí Žulový vrch, lom (690 m) pokračuji neznačenou lesní cestou nahoru pod Studniční vrch. Cestou se kochám úžasnými výhledy do polských nížin, na okolí vrcholy Rychlebských hor i na nevysoké vršky Žulovské pahorkatiny. Samozřejmě nechybí ani Boží hora s kaplí, na blízkém zalesněném návrší je konečně zřetelně vidět částečně zřícená věž hradu Hradisko zvaného také Kaltenštejn, který jsem v minulosti rovněž již navštívil. Je vidět i Smolný vrch nedaleko Velké Kraše, na kterém se nacházejí známé Venušiny misky. No a na západě vykukuje plochý vrchol Králického Sněžníku s rozhlednou.

Asfalt posléze mizí a další cesta je kamenitá. Vine se hustým listnatým lesem, ve kterém narážím na červenou značku. Po ní jsem včera sestupoval na rozcestí Pod Sokolím (716 m). Dnes to vezmu opačně, pod Sokolí vrch (967 m) a na rozcestí Ripperův kámen (945 m) musím vystoupat. Na Studniční vrch tentokráte nezamířím, beru to po červené turistické značce, mám v plánu navštívit některé ze zdejších pramenů. A právě při červené TZ je jich docela dost. Postupně to jsou Meklenburský a Finský pramen, Čeňkův pramen, který se dříve jmenoval Vinzenzův (Vinzenz quelle), na počest narození syna V. Priessnitze. Čeňkův pramen byl založen 22. července 1847.

Následuje hodně vydatný pramen Kamenice nad (asi) loveckou chatou a již je tady rozcestí Nad Večerním pramenem (805 m). Ze stromu padají kusy kůry, ale nevěnuji tomu pozornost, kontroluji fotky. Teprve až když se mi na úrovní očí zjeví překvapená a vyjevená veverka si uvědomuji, že jsem tomu zdroji "nepořádku" měl věnovat pozornost. Z metru jsem rezavou čiperku ještě nefotil. Než ale vytáhnu foťák, je veverka čiperka v trapu.

Kolem Večerního pramene zamířím na rozcestí Jitřní pramen (790 m), od kterého se otevírá hezký pohled na Zlatý chlum se známou kamennou rozhlednou. Zlatý chlum již patří do sousedního pohoří zvaného Zlatohorská vrchovina. Půjde o třetí pohoří, které během tohoto dvoudenního vandrování navštívím. Nejprve musím ale projít okolo Enhůberova náhrobku (730 m) z roku 1848 a přes rozcestí U Mnicha (700 m) do Lázní Jeseník (620 m), kde si opět dávám "U Pramene" oběd. Přesněji obědové pivo. Je dnes dost teplo a na jídlo nemám, po celkem vydatné snídani, ani pomyšlení.

Znovu kouknu na kolonádu, která je opravdu hezky upravená. A ty výhledy. Je vidět až na Praděd a dokonce zpoza hřebene vykukují i Dlouhé stráně se známou přečerpávací vodní elektrárnou. Samozřejmě nechybí ani blízký Šerák a další jesenické vrcholy. Dohlédnout jde i na Křížový vrch ve Zlatohorské vrchovině.

Česká Ves, Zlatý chlum, Chlapecké kameny a Rejvíz

Z lázní se vydávám po modré turistické značce směr Česká Ves. Okolo Slovanského pramene (630 m) s hezkým bronzovým chrličem. Natolik zajímavým, že jednu z fotek jsem zařadil i do připojené fotogalerie. U pramene stojí velký dřevěný altán. Přes rozcestí Pod Rumunským pramenem (650 m) se prosmýknu k Bezručovu prameni (620 m) s dalším hezkým dřevěným altánem i lavičkami. Kouzelné místo, ze kterého se otevírá parádní pohled na Zlatý chlum. Na okraji louky je další upravený pramen, který se jmenuje Anna.

Přes malý mokřad s hustými porosty přesličky největší (Equisetum telmateia) sestupuji k lesnímu odpočívadlu Svornost (tady je možnost dát si přírodní, a hezky ledovou sprchu) a do doliny, kterou prochází množství elektrických vedení. Trochu mi to tady připomíná Lubochnianské sedlo na Velké Fatře. Další cesta podchází železniční trať a již je tady okraj obce Česká Ves (418 m). Z nejslavnějších rodáků si zmínku dozajista zaslouží Johann Schroth (1796 - 1856), zakladatel Lázní Lipová.

Člověk sestupuje z hor, aby mohl opět stoupat. A nejinak je tomu i nyní. Z České Vsi následuje táhlé stoupání na Zlatý Chlum. Nejprve po louce a hezky na sluníčku, pak lesem k rozcestí Pod Čertovými kameny (565 m). Je to odsud kousek na Čertovy kameny a k turistické chatě, ale tam jsem byl posledně. Dnes si dám stoupáníčko přes Křížový vrch a hezky okolo. Je "potřeba" nasbírat kilometry pro dnešní třicítku. A do té by mi přes Čertovy kameny kousek chybělo…

Za rozcestím U Trojpramene (590 m) opouští značka asfaltku, která vede k Chatě Čertovy kameny a ke Křížovému vrchu si to míří po štěrkové cestě. Z ní se otevírají opravdu krásné výhledy. Jak na okolní kopce, kterým nyní dominuje Studníční vrch (992 m), tak na Lázně Jeseník s honosnými budovami. U upraveného pramene se chvíli zdržím a smyji prach z cesty, dávám i pozdní oběd. No oběd, svačinu, ledaže by suchý chleba se salámem bylo možné považovat za oběd…

Přes rozcestí Křížový vrch (665 m), kolem pramene Pod Chlumem a rozcestí Pod Antonínovým pramenem (778 m) se konečně dostávám k rozhledně Zlatý chlum (875 m). Jdu pozdravit gazdu Miloše, dávám čepovanou kofolu, rozhlednu ale dnes vynechám. Na vršek kouknu při příštím treku, mám tady naplánovánu ještě jednu trasu. A na rozhledně jsem byl již mockrát. Sice je tam nově nainstalován dalekohled, počasí a viditelnost jsou skvělé, ale nechce se mi shazovat batoh. Ještě bych se tady s Milošem zakecal a na Rejvíz bych musel jít za tmy.

Přes vrchol kopce Zlatý chlum (891 m) to beru na Bílé skály, ale vůbec to tady nepoznávám. Les zmizel, zůstaly rozsáhlé holiny. Sice se otevřely výhledy, třeba k Pradědu, ale kdo si pamatuje zdejší hustý les, bude z toho nového pohledu trochu vykolejen. Za Bílými skálami (922 m) již ale roste nový les, doufejme, že ve zdraví vydrží. Nakrátko se otevře výhled na Biskupskou kupu (890 m) se zářivě bílou rozhlednou, a již jsou tady Chlapecké skály (880 m). Krásný skalní blok vysoký okolo 10 metrů je z devonského kvarcitu, velice staré a tvrdé horniny.

Následuje rozcestí U Bleskovce (855 m), na kterém v minulosti stával přístřešek, ale co zdejší lesy přešly do držení Biskupských lesů, tak přístřešky mizí a neobnovují se. I ta lesní cesta je hezky rozrytá, se silnou vrstvou prachu. Po dešti bych tudy rozhodně jít nechtěl, to by se boty rychle změnily v blátivé koule.

Kousek za rozcestím jsou zbytky starých důlních děl. Jsou oploceny, takže si jich určitě všimnete. Za rozcestím Rejvíz (792 m) již následuje asfaltka, po které docházím nazpět do osady Rejvíz, která je nejvýše položenou osadou ve Slezsku. Na Rejvízu dvoudenní putování začalo a na Rejvízu také končí. Trasa to byla parádní, se spoustou zajímavostí. Našlapáno asi 60 km, převýšení asi dva kilometry.

• Předchozí (1.) část článku

Fotogalerie, prohlédněte si fotografie