Bryophyta (mechy), vyšší necévnaté rostliny

Mechy patří mezi pionýrské rostliny, které osídlují změněné, uvolněné stanoviště mezi prvními, kde by se jiné rostliny nedokázaly uchytit. Za to vděčí i vynikající schopnosti hospodařit s vodou. Dokáží využít i kapičky rosy, které svádějí např. voskovitou kutikulou k nejvíce smáčivé části rostliny. Mechy patří i mezi nejstarší rostliny na Zemi. První z mechů se na naší modré planetě objevily před více než 400 milióny lety. Dnes věda zná více než 10 000 druhů mechů. Na území České republiky jich bylo dosud popsáno asi 650 druhů.

Mechy jsou v populární literatuře často spojovány s lišejníky do jedné skupiny rostlin. Přitom jsou to skupiny velice odlišné. Mechy získávají energii ze slunečního záření prostřednictvím fotosyntézy, kdežto houby lišejníků získávají energii produkovanou řasami a nebo sinicemi. V minulosti byly mechy (Bryophyta) společně s hlevíky (Anthocerotophyta) a játrovkami (Marchantiophyta) spojovány do společné skupiny tzv. mechorostů. Dnes je tato taxonomie řadou zdrojů zpochybňována a objevuje se taxonomie jiná, kde jsou mechy vyčleněny samostatně. To však není předmětem tohoto přehledu.

U mechů jsou vyvinuty kořínky, příchytná vlákna (rhizoidy) a lodyhy (kauloidy) se zelenými lístky (fyloidy), ve kterých probíhá fotosyntéza. Lodyhy mají diferencovaná pletiva, jejich pokožka může být různě pigmentovaná. Rozmnožují se výtrusy, oplození může proběhnout jen v dostatečně vlhkém prostředí. Mnohdy pouze za deště, kdy jsou spermatozoidy distribuovány k vaječným buňkám. Oplozením vzniká zygota, která se následně vyvíjí ve sporofyt vyrůstající z vrcholku mateřského gametofytu s rozdílným počtem chromozomů.

V životním cyklu mechů převažuje fáze gametofyt, zelená rostlina schopna fotosyntézy se samčími pohlavními orgány zvanými pelatky (antheridia) a samičími rozmnožovacími orgány zvanými zárodečníky (archegonia) na vrcholu rostliny. Přímo z vrcholku rostliny vyrůstá štět s tobolkou, která obsahuje výtrusy, které mohou být roznášeny větrem na ohromné vzdálenosti. Tato nezelná část mechu (mechorostů obecně) se nazývá sporofyt. Mimo jiné má plný počet chromozomů. Nikoliv jen poloviční, jako je tomu v případě gametofytu.

Pozorný návštěvník lesa si jistě velice brzy všimne, že mechy jsou přítomny na řadě míst. Všimne si zajisté také toho, že mnohé druhy jsou vázány na určitý typ substrátu se specifickým obsahem živin a pochopitelně s odlišným pH. Některé mechy tak nalezneme na prameništích, jiné třeba na kmenech a větvích stromů, jiné zase na kamenech a nebo práchnivějících pařezech.

Mechy přitom mohou vytvářet povlaky, trsy, polštáře, záclony (to jsou ty nápadné, visící mechy) a nebo také růst jednotlivě. Podle tvaru a způsobu růstu mají mechy dvě základní formy - vzpřímenou formu (orthotropické mechy) a nebo poléhavou, plazivou formu (plagiotropické mechy).

Systematika mechů (Bryophyta) je dnes v odborné literatuře velice proměnlivá. I nejednotná. To je nakonec problém nejen v případě mechů. Setkat se s tím můžeme i v živočišné říši. Například u brouků aj. tříd hmyzu. Nejčastěji se lze u mechů setkat s dělením do následujících tříd: rašeliníky (Sphagnopsida), Takakiopsida, štěrbovky (Andreaeopsida), pravé mechy (Briopsida) a Tetraphidopsida. Jednotlivé třídy se povětšinou dělí do více řádů (především Tetraphidopsida), některé z tříd zase mohou zahrnovat pouze pár druhů rostlin.

Tak či tak, mechy patří k velice zajímavým zeleným rostlinám, bez kterých se zemská biosféra v žádném případě neobejde. Mechy nejenže váží vodu, připravují vhodnou půdu pro vyšší rostliny, ale mají třeba i hospodářský význam. Ve Skotsku se např. typicky zbarvené vody z rašelinišť, která obsahuje huminové kyseliny, využívá k pálení whisky. V lázeňství se mechů využívá k rašelinným zábalům. Bez substrátů rašeliníků se neobejdou zahradníci, občas se využívalo rašelinných briket k topení. Mají mít vyšší výhřevnost než kamenné uhlí. A jistě bychom nalezli podobných příkladů mnohem více.