Dvoudenní trek přes Hostýnské vrchy i s bivakem

Dvoudenní túra jižní částí Hostýnských vrchů - z Trojáku na hrad Lukov a Svatý Hostýn

Na Troják (585 m) přijíždím poměrně pozdě. Krátce před jedenáctou. Musel jsem ráno ještě něco "pošolíchat" na webu. Něco holt dva dny nepočká. Na Trojáku jsem opět po necelém roce. Mám v plánu dorazit zajímavá místa v jižní části Hostýnských vrchů. Ta, která jsem minule již nestihl. Tehdy byl středobodem Kelčský Javorník s novou rozhlednou.

Protože jsem při tom "šolíchání" webu nestihl ani snídani a již je pomalu čas oběda, stavuji se na Trojáku na polévku. A pochopitelně na startovní pivo. Bez něj by to snad ani nešlo. Opravdu na jedno. Mám před sebou asi 40 kilometrů, z toho dnes "ukousnu" dobrou třicítku. Dny jsou již sice delší, ale na zbytečné lelkování moc času přesto není. Mám na to jen odpoledne.

Po žluté turistické trase mám namířeno k prameni Dřevnice (545 m) a pak dále na Humenec a do Držkové. Doufám, že v Držkové nedávají pouze do držky, ale že tam bude k máni i nějaká hospoda. Mám s sebou jen dvoulitrovku kofoly.

Čtěte také: Dvoudenní túra Hostýnskými vrchy s bivakem pod světly zvířetníku…

Hned u prvního zastavení Hranečník - Lúčky, což je hraniční kámen z roku 1752, který vymezoval hranice panství Lukov a Hošťálková, se mi do cesty staví závora a prý že zákaz vstupu. Hm, co naučná stezka a co turistická značka? A co hraničník s nápisy, kde HL 1752 mají znamenat Herschaft Lukov (panství Lukov) a D. V. W. 1752 jméno majitele panství Hošťálková - Gottfrieda von Waldorfa? Pokračuji proto dále. Ke druhé závoře…

Humence a Držková

Za závorou přecházím silnici č. 489 na rozcestí Na loučkách (523 m), za kterým značka míří do lesa. Na zmíněném rozcestí je další informační tabule. Z ní se návštěvník dozví, že se v okolí Držkové v minulosti pálilo dřevěné uhlí a že poslední milíř tady hořel ještě na jaře roku 2011. Pak jej "převálcoval" levný dovoz ze zahraničí…

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Světlý bukový les je krásně nasvícen jarním sluníčkem. V závětří je sice příjemně teplo, ale v nechráněných polohách se do člověka opírá ledový vichr, který zalézá doslova za nehty. Včely hučí v korunách kvetoucích jív. Po dlouhé a poměrně tuhé zimě mají napilno. Příjemnou lesní pěšinu brzy vystřídá asfaltka, která je věrným průvodcem přes rozcestí Držkovské polesí (636 m), Pod Tisovým (628 m) pod vrchem Humenec (703 m) až po rozcestí Pod Kopnou (633 m). Tady se opět objevuje příjemnější lesní cesta.

V okolí je množství rekreačních chat, avšak turistická chata Na Kopně, kterou mám v mapě je již minulostí. To dokazuje i zamalovaný údaj na směrové tabulce na tomto rozcestí. Na webu jsem k chatě Kopná nenašel žádnou smysluplnou informaci. Během sestupu do Držkové se otevírají tu a tam pěkné výhledy. V závěru zaujme pohled na pěkná skaliska severně od Držkové, Přírodní památku Skály. Ty jsou však mimo mou trasu, takže si je nechávám pro příště.

Směr hrad Lukov

V Držkové je pěkná dřevěná kaple. I hospoda. Ta má však jednu chybu. Je zavřená a otevírá až ve čtyři. Druhá krčma je také zavřená, ale již neotevírá. Nikdy. Pokračuji tedy přes rozcestí Držková (365 m) do sousední obce. Pěkně přes kopec. Hezké výhledy z hřebínku dávají zapomenout na další výškové metry. Na obloze zakroužila káně a pak již jen šup zase dolů. Do Vlčkové. Avšak ani v sousední Vlčkové to není s otevřeností restauračních zařízení o moc lepší. Zdejší hospoda s penzionem je na prodej. Uvádím, kdyby snad měl někdo zájem…

Za poslední měsíc jsem po podobných "kotárech" absolvoval tři přechody. A pokaždé narážel na zavřené hospody a obchody. V některých ještě nestačilo zmizet ani zboží z pultů. Kdyby si snad někdo myslel, že je tady nějaká souvislost s EET, pak se "jistě" mýlí. Já osobně jsem ale nabyl přesvědčení, že ze Slovenska k nám "importovaný" oligarcha je nemravný lhář. I s přitakávači z FS, jejichž "kvalifikované" odhady jsou plus mínus autobus. I s vlečkou… V roce 1989 jsem nečekal, že po 25 letech budeme čelit další tuhé normalizaci…

Nezbývá tedy, než opět polknout na sucho a vyrazit dále. Červená turistická značka míří nad obec a do lesa. Před rozcestím Na Písečném (480 m) se objevují louky s pěknými výhledy k Vlčkové a dále k východu, resp. severovýchodu. Na hrad Lukov je to již jen asi kilometr. Hlavní cíl mé dvoudenní túry je již na dosah.

A konečně je hrad Lukov (494 m) tady. Platím vstupné (50 Kč), kupuji magnetku pro mou malou, školou povinnou turistku a jdu tuto pěknou zříceninu prošmejdit. A skutečně je na co koukat. Tento hrad v blízkosti Zlína je jistě dobrým tipem na výlet v zdejších končinách. Nakonec o tom svědčí i množství lidí, kteří sem na apríla dorazili. Však je Lukov dnes otevřen poprvé. Jako řada jiných hradů a zámků. Více o hradu si ale přečtěte, máte-li zájem, v samostatném článku věnovaném výhradně hradu Lukov.

Po prohlídce hradu ještě mířím na pěšinu okolo pevnosti. Chtěl jsem pořídit nějaký kloudný snímek vně, ale nedalo se. Trochu to vyspravily skály zvané Malá věž, Velká věž a Zamrzlá věž. Je na nich řada lezeckých cest, na kterých se právě pár lezců docela činí. Pak mířím na věž Svatojánku, ale ani z ní se výhledy na hrad nekonají. Stíní stromy. Proto zavítám do bufetu u hradu dopřávám si jedno láhvové. Točené pivo se tady nevede.

Skalný a západ Slunce na Svatém Hostýně

Pivo zasyčí a je čas vyrazit dále. Nejprve nazpět na rozcestí Na Písečném a pak po modré značce na Kameňák a k vyhlídce s posezením Nad táborem. Modrá značka pak přes soukromý pozemek (tentokráte bez závory a nesmyslného zákazu) míří k lesu a trochu více se naklání. To ale nevadí, Hostýnské vrchy nejsou Alpy, není to žádné drama. A navíc to dosud byla spíše pohodička. Taková příjemná procházka s báglem na zádech. Kolem studánky zajímavého jména - U Ščůrovej (dobrá voda, vydatný pramen) s posezením se modrá vine dále. K rozcestí Pod Kuželkem (548 m).

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Příjemnou lesní pěšinu opět střídá asfaltka, která vede k rozcestí Pod Oklukem (578 m). V těchto místech byl v roce 1920 zastřelen hajný Karel Slováček, který tady má na stromě připevněný křížek i s fotografií. Jak vidno, pytláci se ani před sto lety příliš nerozpakovali pozvednout zbraň…

Další kilometry rychle ubíhají. Přes Holý vrch, rozc. (724 m) na Klapinov (653 m), Pod Skalným (530 m) a Skalný, rozc. (630 m). Fotím v podvečerním světle skupiny pěkných skalek. Příliš se ale nemohu zdržovat, neboť chci stihnout dojít do západu Slunce na Hostýn. Přidávám proto do kroku a míjím další rozcestí. Bukovina (613 m), Hostýn - pod valy (656 m) a Hostýn (690 m). No stihl jsem to tak, tak. Přijít o čtvrthodinku později, tak jsem si na ten západ sluníčka mohl nechat zajít chuť.

Fotím v podvečerním světle pěkně vyspravenou Baziliku Nanebevzetí Panny Marie a další objekty poutního areálu na Svatém Hostýně. Zamířím i k rozhledně Hostýn na nejvyšším vršku Hostýna (735 m), přestože tuším, že bude zavřeno. A bylo. Pak ještě ten západ sluníčka a mohu se jít courat nazpátek. Procházím Jurkovičovu křížovou cestu, kouknu na místní lesní hřbitov a pak se pod vrškem Bukovina (658 m) protáhnu nazpátek k vrchu Skalný (709 m), kde plánuji bivakovat. Na dohled zaniklého skalního hrádku, o kterém se více dočtete v tomto článku.

ISS, bivak a Troják

Na rozcestí na Skalném chystám spaní. Vytahuji stativ, mám v plánu nějaké noční foto. Při čekání na tmavou oblohu (zatím ruší Měsíc před první čtvrtí) mi přímo nad hlavou proletí ISS, mezinárodní kosmická stanice, která si to míří k severu do Velkého vozu alias Velké medvědice. To by byla fotka! Kdybych se zrovna neválel zachumlán ve spacáku… Večer se totiž opět docela rozfoukalo a rtuť teploměru se od nuly příliš neodpoutala.

"Vyskakuji" ze spacáku. Než ale nachystám foťák s dálkovou spouští, je ISS pryč… Zalézám nazpět do spacáku. Než se mi to povede, tak do souhvězdí Býka si to zamíří poměrně jasný meteor. To mi snad ty létavice dělají naschvál… Nemůže být ale každou noc posvícení, to dá rozum.

Sotva jsem usnul, slyším zvuk motorky. To je ale pitomý sen. Ale ne, ono to není sen. Někdo se sem přihrkotal na značně dýchavičném stroji. Obsazeno. Motorista proto míří o kus dále. Naštěstí. Na konverzaci opravdu nemám náladu. Za chvíli je tady druhý stroj i s "čelovkáři"… Fix, tady je to jako na Václaváku. Pak již byl docela klid. Jen dva cyklisti a nějaký běžec tady šajní s čelovkami… Doslova "ideální" podmínky pro noční focení…

Nakonec je přece jen klid a dokonce jsem něco nafotil. A nakonec se i docela vyspal. Zabral jsem až tolik, že východ Slunce jsem - zaspal. Nu což, příští týden to napravím při dalším plánovaném přechodu. Balím brzy po ránu spacák, "vdechnu" zbytek kofoly a mířím nazpět na Troják. Těch devět kilometrů zmáknu za dvě hodiny.

Cestou na Troják si užívám božského ranního klidu, pěkných výhledů na valašské kopce a hřebeny spěchající vstříc slovenské hranici a dělám pár fotek na zdejší "stavbě". Lesní mravenci se činí a já neodolal a vytáhl mezikroužky. Byl jsem strašně zvědavý a také chtěl nahlédnout do mravenčího mikrosvěta… Pak se musím na chvíli posadit a pokochat se skvělým výhledem na návrší, na jehož temeni se mezi vzrostlými stromy choulí ruiny hradu Obřany. Ještě jej mám v čerstvé paměti z loňské návštěvy.

Přes Klapinov, rozcestí U Tří kamenů (730 m) a Pod Křížkem (644 m) se za výhledů k Vizovickým vrchům přesouvám na Troják. Na Trojáku je vše při starém. Lidi se začínají trousit, motorest Troják je ale o poznání méně rušný než včera, kdy jej "okupovala" skupina veselých cyklistů. Dělám závěrečné foto, pokochám se posledními výhledy na oblé zalesněné hřebeny Hostýnských vrchů a zamířím k domovu. Před polednem se pak již mohu věnovat jarním pracím na zahradě…

Trasa: Troják - Pod Kopnou (6,2 km) - hrad Lukov (14 km) - Holý vrch (22 km) - Hostýn (27,5 km) - Skalný (30 km) - U Tří kamenů (34 km) - Troják (38,5 km), převýšení asi 1 400 m.