Čisté převýšení výstupu tedy činí asi 1 650 metrů! Odměnou za vynaloženou námahu jsou nádherné letecké pohledy na okolní štíty Ennstalských Alp, kterým vévodí nejvyšší Hochtor (2 369 m n. m.) a nepřehlédnutelný Admonter Reichenstein (2 251 m n. m.). Pěkným zpestřením závěrečného výstupu je navíc možnost vyzkoušet si svou obratnost na lehčí ferratě (Südwandband Klettersteig), která stoupá k vrcholu šikmo jižní stěnou hory. Výstup lze samozřejmě rozplánovat na dva dny a využít k přenocování nádherně položenou horskou chatu Buchsteinhaus, která leží v nadmořské výšce 1 546 metrů.
Jelikož máme v plánu zvládnout túru během jediného dne, vyrážíme časně zrána. Je krásné srpnové ráno a nad Alpami již několik dní leží obrovská tlaková výše. I na dnešek hlásí meteorologové stabilní horké a suché počasí. Jednou z možností, jak utéci před tropickými teplotami, které panují v dolinách, je vystoupat někam hodně nahoru. Túra na Großer Buchstein se nám zdá jako dobrá volba.
Čtěte také: Výstup na Hexenturm, turistika v rakouském pohoří Haller Mauern
Žlutá směrovka nás informuje, že výstup na Großer Buchstein klasickou cestou má trvat asi 5 hodin čistého času, a černý puntík zase upozorňuje, že se bude jednat o náročnou túru. Napojujeme se na výstupovou trasu č. 641, jdeme ještě kousek po lesní cestě k rozcestí Rauchboden (610 m n. m.), kde stával v minulosti milíř, a začínáme stoupat hustým lesem vytrvale vzhůru. Teplota je zatím příjemná, dole u divokého toku řeky Enns byl příjemný chládek, nyní nás budou zase před spalujícími paprsky slunce chránit husté koruny stromů.
Fotogalerie
Poměrně rychle nabíráme výšku, překonáváme malý hřeben s pěknou vyhlídkou, pak musíme překonat suťový žlab Kuhgraben a stoupáme směrem do sedla Brucksattel (1 117 m n. m.). Krátkou pauzu ve výstupu jsme si dopřáli u lovecké chaty Pichelmayeralm, pak již následuje stoupání klikatými serpentinami až k horské chatě Buchsteinhaus (1 546 m n. m.). Na mapě klikatina vypadala strašidelně, ale serpentiny nejsou příliš strmé a člověk se na nich neunaví.
Konečně jsme vyšli z lesa do klečového pásma a otvírají se nám pohledy do okolí. Na chatě je živo a ani my neodoláme občerstvovací zastávce. Slunce pálí a je nutné doplnit ztracené tekutiny. Zatímco si na prostorné terase nově moderně rekonstruované chaty vychutnáváme výbornou bezovou šťávu, pozorujeme přes hluboké údolí skalní masívy Hochtoru a Reichensteinu. Naše oči přitahuje i bílá vápencová stěna Großer Buchsteinu a odhadujeme, kolik nám ještě zbývá výškových metrů k vrcholu a kudy asi tak půjdeme dál. Můžeme se docela snadno zorientovat, na informační tabuli visí fotografie jižní stěny s vyznačenými horolezeckými cestami i s trasou našeho klettersteigu.
Po zaslouženém odpočinku pokračujeme ve výstupu. Pěšina se nyní klikatí velmi strmě vzhůru a výstup poledním úpalem rozpálenou kosodřevinou není žádný med. Únavný výstup nemá konce. Nejdříve musíme vystoupat na vápencové žebro nad chatou a pak dojít na rozcestí při úpatí jižní skalní stěny.
Konečně máme tento vysilující úsek za sebou a odbočujeme vlevo k nástupu na Südwandband Klettersteig. Oblékáme na sebe lezecké úvazky a přilby a nabíráme síly na závěrečný výstup. Čeká nás nahoru ještě skoro 300 výškových metrů. Stoupáme po úzkých skalních římsách a máme pod sebou stále hlubší propast. Naštěstí nás netrápí závrať a celá cesta je důkladně odjištěná, takže jsme si to pěkně užili.
Konečně jsme se přehoupli přes skalní hranu a po skalnatém hřebínku míříme rovnou k vrcholovému kříži. Vrchol hory nás docela překvapil, čekali jsme ostrou špici a místo toho zjišťujeme, že se tu rozprostírá silně zkrasovělá náhorní plošina. V některých hlubších závrtech dosud leží zbytky sněhu a to je dávno srpen.
Usedáme na vyhřáté skalky a rozhlížíme se po okolí. Fantastický pohled se otvírá směrem k západu, dohlédneme přes Haller Mauern a Totes Gebirge až k Dachsteinu, hluboko pod námi se vine řeka Enns a za hradbou Ennstalských Alp se na jihozápadě táhnou nekonečné hřebeny Nízkých Taur. Vrchol je liduprázdný, přece jen dnešní rekordní vedro lidi nakonec odradilo. Tady nahoře je příjemných dvacet stupňů a lehký osvěžující vánek, ale dole dnes padají teplotní rekordy.
Pomalu se musíme vydat dolů, ale nespěcháme, máme na to celý zbytek dne. Procházíme náhorní plošinou k severu a sestupujeme západním žlabem po normální výstupové trase. Není to zrovna příjemný úsek, značka vede strmě dolů, musíme si dávat pozor na ujíždějící štěrk, ale nakonec to máme za sebou.
Nyní musíme obejít skalní masív Buchsteinu ze severní strany zpátky na jižní stranu a opět se napojit na naši výstupovou cestu. Neomylně nás vede zpátky plantáží kosodřeviny, naštěstí vedro již pominulo, ale i tak se těšíme, jak na chatě Buchsteinhaus uhasíme žízeň a spláchneme prach. Skoro nikdo tu už není, turisté se dávno vydali na sestup a ochotná servírka se může věnovat jen nám. Nabízí vynikající buřtguláš a tomu se nedá odolat. Pochutnáváme si a cítíme nový příval sil.
Večerní Slunce se pomalu kloní k západu a ozařuje skalní stěny Gesäuse do oranžových odstínů. Pozorujeme barevnou hru slunečních paprsků, která proniká lehce zakaleným vzduchem. Dole v údolí už vládne stín a připomíná nám, že bychom se taky měli vydat na cestu. Sestup dolů je sice monotónní, ale ubíhá docela rychle. Jak klesáme, je nám stále větší vedro, vzduch je stále ještě hodně rozpálený. Konečně jsme dole u řeky Enns a její šplouchání nás láká k osvěžení. Závěrečná krátká koupel v chladné vodě jen za svitu hvězd nemá chybu a je skvělou tečkou po náročném dni.
Pokud přemýšlíte, kde se na svých cestách ubytovat a chcete mít pro sebe,
pro rodinu nebo své přátele dostatek soukromí, pak pro vás máme možnost pronájmů chat
a chalup přímo od majitele. Na další stránce si vyberte
preferovanou oblast a nebo konkrétní objekt, který vás zajímá.