Výstup na horu Königstuhl (2 336 m) v pohoří Nockberge

Túra na trojmezí Salcburska, Korutan a Štýrska v pohoří Nockberge

Rakouské pohoří Nockberge není české veřejnosti příliš známé. Je tak označována nejzápadnější a nejvyšší část rozlehlých Gurktalských Alp. Od sousedních vyšších pohoří jsou Nockberge odděleny hlubokými údolími řek. Na severu je odděluje řeka Mur od sousedních Nízkých Taur, na západě zase řeky Lieser a Drau od Vysokých Taur a Gailtalských Alp.

Hory svým charakterem připomínají slovenská pohoří Malou a Velkou Fatru, zejména jejich známé vrcholy jako jsou Stoh, Ostredok, Ploská či Borišov. Zdejší vrcholy se pyšní krásnými oblými tvary, bývají až do nejvyšších partií travnaté a někomu mohou připomínat navršenou hromadu noků, knedlíků nebo spíš pirohů na talíři.

Většina názvů zdejších hor nese ve svém pojmenování slovo Nock, což by mělo významově odpovídat německému slovu Kuppe, čili návrší, ale podle názorů některých jazykovědců se možná jedná také o zkomolení původně slovanské koncovky -nik, která se používala v příponách místních názvů ještě v 19. století. A aby nebylo nejasností okolo původu zvláštního pojmenování hor dost, v poslední době se začíná vnucovat například na pohlednicích a suvenýrech módní označení Nocky Mountains podle "vzoru" Rocky Mountains. Nejvyšší horou je Großen Rosennock (2 440 m n. m.) v jihozápadní části pohoří.

Čtěte také: Výstup na Grosser Knallstein (2 599 m), vysokohorská turistika v…

Malebnou krajinu dnes v letních měsících doplňují volně se pasoucí stáda ovcí, krav a koní a území je v celém Rakousku vyhlášené jako velký a dosud živý pastevecký region. Nejcennější část pohoří byla v roce 1987 vyhlášena za přírodní park (Naturpark) a dočkala se jistého stupně ochrany, asi jako naše chráněná krajinná oblast.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Nemuselo tomu tak ale vůbec být. V 70. letech si developeři naplánovali v souvislosti s rozmachem lyžování, že v oblasti vybudují 18 lanovek a vleků a dvě hotelové vesnice s třemi tisíci lůžky. V roce 1979 se začala budovat mýtná horská silnice Nockalmstraße, která propojila údolí Liesertal s horní částí údolí Gurktal. Dokončena byla v roce 1981 a jejím jediným úkolem mělo být zpřístupnění dosud odlehlé horské skupiny rozvoji cestovního ruchu.

Záměr budovat v horách mamutí lyžařská střediska se však nesetkal s pochopením u místních obyvatel. V referendu v roce 1980 se 94 % účastníků vyslovilo proti těmto plánům a developeři tedy obrátili svou pozornost na nedaleký průsmyk Turracher Höhe a obec Innerkrems, kde své plány sice nakonec uskutečnili, ale ušetřili zároveň vlastní hřebenové části pohoří. V roce 2012 byl přírodní park Nockberge povýšen na biosférickou rezervaci pod ochranou UNESCO.

Samotné pohoří leží na rozhraní hned tří rakouských spolkových zemí, na území Salcburska, Korutan a Štýrska. Samotné trojmezí těchto tří zemí je umístěno na vrchol hory Königstuhl (2 336 m n. m.), která bude cílem naší návštěvy. Tato hora je poměrně snadno dostupná z parkoviště poblíž nejvýše položeného bodu na mýtné silnici Nockalmstrasse, z vyhlídky Eisentalhöhe (2 046 m).

Existují však samozřejmě i jiné delší výstupové varianty. My jsme se rozhodli spojit výstup na Königstuhl s putováním po nádherné hřebenovce, která lemuje ze západu horské údolí Rosanintal, jež Königstuhl na jihu uzavírá. Jako ideální začátek popisované túry doporučujeme parkoviště před horskou chatou Dr. Josef Mehrl Hütte v osadě Schönfeld. Toto malé horské středisko leží nedaleko známější lyžařské obce Innerkrems.

Nejdříve se necháme vést po značce širokou cestou k ústí doliny Rosanintal, pak ale za posledními domy odbočujeme nenápadnou odbočkou vpravo vzhůru do zalesněného svahu a držíme se značení číslo 125. Přicházíme na první horské louky a naší pozornost zaujmou výrazné pozůstatky po středověké těžbě železné rudy. Lokalita se jmenuje Altenberg a kromě hald vytěženého limonitu s příměsí železa, který upoutá svou rezivou barvou, je tu k vidění i zasypané ústí štoly a nechybí ani nezbytný informační panel.

Pokračujeme ve výstupu na Stuhennock (2 092 m n. m.), jehož oblý vrchol poskytuje nádherný výhled k severu na táhlý a jen mírně zvlněný hřeben Gaipahöhe. Pobyt na vrcholku nám zpestřují stáda volně pasoucích se koní, ovcí a skotu. Připadáme si jako někde na poloninách v Karpatech a nikoliv v Rakousku.

Dalším vrcholem na naší hřebenovce je výrazný Sauereggnock (2 240 m n. m.). Malý kovový křížek zde připomíná letecké neštěstí z roku 1995. Příliš se nezdržujeme a po hřebeni pokračujeme na sousední Vogelsangberg (2 207 m n. m.). Celou cestu vede náš hřeben vysoko nad hranicí lesa a my si užíváme nepřetržité výhledy. Dohlédneme až k sousedním Nízkým a Vysokým Taurám, kde náš pohled poutá především nádherný bílý štít, kterým by měla být nezaměnitelná Hochalmspitze.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Dalším vrcholem na naší trase je Seenock (2 260 m n. m.). Jak jeho jméno napovídá, v jeho úbočích se skrývají menší jezera Friesenhalssee a Rosaninsee. Odpočíváme u kovového vrcholového kříže, ale ne moc dlouho, protože Königstuhl je už před námi.

Přehoupneme se přes vrchol Friesenhalssee (2 246 m n. m.), odkud je pěkný pohled na hladinu stejnojmenného jezera a pozorujeme hemžení turistů, kteří míří širokou cestou okolo jezera do sedla Königstuhlscharte (2 190 m) a odtud na Königstuhl. Jsou to turisté, kteří přicházejí od Nockalmstrasse. Nám se však jejich trasa nezdá tolik atraktivní jako naše, kde je navíc téměř liduprázdno a společnost nám dělají leda pasoucí se krávy.

Sestupujeme také do sedla Königstuhlscharte a zbývá zdolat závěrečné stoupání na vrchol. Široká pěšina se klikatí v četných serpentýnách a netrvá to ani dlouho a jsme nahoře. Je tu trochu zvláštní horninové složení, protože zdejší skály tvoří usazené horniny, především slepence. Vypadá to pak, jako bychom šli rozbitou betonovou sutí. V Alpách jsme se už setkali s různými horninami, ale po hrubozrnných slepencích a navíc na horském hřebeni jdeme poprvé.

Využili jsme okamžik, kdy vrchol Königstuhlu osiřel a nafotili ho bez všude přítomných turistů. Je zde velký kovový kříž, ale nic, co by upozorňovalo na fakt, že se zároveň nacházíme na místě, kde se vzájemně dotýkají hranice tří spolkových zemí, jak již bylo řečeno výše.

No nevadí, stačí ten pocit. Königstuhl je totiž bodem, kde se stýkají i tři horské hřebeny. Ten, po kterém jsme přišli, vyznačuje hranici Salzburska a Korutanska (Korutansko jsme měli po pravé ruce a Salcbursko po ruce levé). Hřeben, který pokračuje z Königstuhlu k jihu, sleduje hranici mezi Korutanskem a Štýrskem. Třetí hřeben, který vybíhá na severovýchod, kopíruje hranici mezi Salzburskem a Štýrskem a vrcholí rozložitou horou Kilnprein (2 408 m n. m.) nad hluboko položenou štýrskou obcí Turrach. Vypadá lákavě, zvlášť proto, že po něm není vedena žádná značená trasa.

Máme za sebou polovinu trasy a čeká nás návrat zpátky do Schönfeldu. Pro sestup volíme trasu č. 126, která schází ze sedla Königstuhlscharte do údolí Rosaninalm k jezeru Rosaninsee. Už z hřebene jsme si všimli jeho zvláštního tvaru. Postupně se totiž zanáší a zarůstá vlhkomilnou vegetací, především jakousi sítinou. Ve zbývající volné hladině se krásně zrcadlí stěna Königstuhlu.

Širokým údolím nádherně modelovaného ledovcového údolí mírně klesáme po široké pěšině a připadáme si jak v anglickém parku. Skupinky košatých limb se střídají s modřínovými hájky, dokvétající horské louky lákají k odpočinku a zralé borůvky k mlsání. Na své si tu přijdou ale i milovníci neživé přírody, mohou obdivovat obrovské zatoulané bludné balvany, které tu zanechal ledovec, či dokonale meandrující řečiště potoka, který si hledá cestu v pestrých ledovcových usazeninách.

Není nutné spěchat, čím pomaleji se údolím prochází, tím méně nám toho unikne. Nakonec ale i tak dojdeme do civilizace, kterou je v našem případě zapadlý Schönfeld. Naše putování je u konce, ale pokud by vám zbyl čas, ochutnejte zdejší vynikající zapečené sýrové noky na pánvičce, ať zažijete Nockberge se vším všudy. Tuto specialitu nabízejí například na horské chatě Dr. Josef Mehrl Hütte, kde jsme náš výlet zahájili a také ukončíme.