Pozdněpodzimní Velká Fatra, přechod vzdušného hřebene pohoří

Do třetice na Donovalech aneb navázání na nízkotatranský a velkofatranský trek (2)

Z Rybovského sedla Krížna působí asi tak, že nahoře budu za 10 minut. Rozcestník udává 55 minut, takže se tomu v duchu směji a říkám si, že tady zase KST pěkně přestřelil. Ovšem po deseti minutách stoupání mě smích přechází a nestačím se divit, jak je ten kopec prudký a zároveň táhlý!!

Dochazí i na nadávky, protože jak pod sněhem nejde nic vidět a zároveň ho není až tak moc, tak jdu mimo stezku a několikrát našlapuji na nízké jalovce nebo vyčnívající trsy trávy, tudíž se nevyhnu několika pádům. Zároveň čím výše jsem, tím více přibývá na obloze mraků a vichr ne a ne ustat.

Čtěte také: Předchozí část článku Pozdněpodzimní či časnězimní Velká Fatra…

Přicházím na rozcestí pod Krížnou. "Super," raduji se, "konečně jsem tady!!" Teď už vím, že za 5 minut jsem na vrcholu, krásně vidím obrys vojenské stavby a dvě červená světýlka na ní. Stoupám poslední metry, ale co to? Budova mizí v mlze. "No, výtečně, tak se mi to pěkně dramatizuje," probíhá mi hlavou.

U vrcholového rozcestníků jsou podmínky jako v bílém pekle. Budova vidět nejde, bičují mě krystalky ledu, které lítají ve vichru. Ten je v nárazech dost silný a vytváří pocitovou teplotu kolem -20 st. C (teplota na Králové studni byla -8 st. C). Chci se alespoň napít, ale nemůžu. Voda v lahvích mi totiž zamrzla.

No nic. Nezdržuji se a vydávám se dál, stejně tu není o co stát. Podle směrovek na rozcestníku se dávám do pochodu. Ale hřeben na Královu studni jsem ještě nešel a když tak přemýšlím, přestávám si být stoprocentně jist jak to tady přesně vypadá a který směr je na Ostredok (1 596 m) a který na studňu. Ony totiž směrovky se od sebe nerozchází v úhlu 90 stupňů, tak propadám nejistotě.

Jdu kousek, ale raději se ještě vracím, abych znovu mrknul na rozcestník. Pak lovím v hlavě a vzpomínám si, že chodník vede kolem plotu, který je kolem budovy. Podíval bych se i do mobilu na mapu, ale ten zamrzl a papírovou tahat v tom větru nechci.

Takže jdu kolem plotu a po chvíli se chytám zimního značení. Sice nejde vidět od tyčky k tyčce, ale vždy se po pár krocích začne následující vynořovat z mlhy a tmy. Hřeben je tady sice celkem namrzlý, ale nechce se mi tahat z batohu nesmeky a zdržovat se jejich nasazováním. Za to platím několika pády, když se nepodívám kam šlapu. Pořádně zbičovaný větrem přicházím na rozcestí Kráľova studňa - pramen. Zde se připojuje zelená značka z Malé Krížné (1 319 m), která pokračuje kousek souběžně s mojí červenou, a odpojuje se žlutá značka do Dedošové doliny.

Pokračuji tedy souběžně se zelenou, ta se po cca 200 metrech odpojuje a pokračuje na vrchol Smrekov (1 441 m) a do Blatnické doliny. Já už jen pozvolně klesám po široké namrzlé cestě.

Kráľova studňa - hotel

Přibližně po 6 hodinách pochodu stojím před horským hotelem Kráľova studňa. Uvnitř se svítí, ale je zamčeno, tak hledím dovnitř skrz prosklené dveře. Nikde nikoho nevidím. "Ještě aby tu tak nikdo nebyl, to by bylo nadělení…," probleskla mi myšlenka hlavou, "kde bych tu teď hledal salaš?" Poblíž hotelu je opravdu salaš vhodná k bivaku, ale nevím, kde přesně a jsem tu poprvé, tak bych jí jen ztěží hledal.

Zvoním tedy na zvonek a po necelých pěti minutách přichází slečna recepční s údržbářem a odemykají mi. Celkem překvapeně na mě hledí, protože v tuto dobu a v tomto počasí už nikoho nečekali. Ptám se tedy slečny, zda bych se mohl ubytovat, ona odpovídá, že jen na hotelu, protože v turistické ubytovně dělají velké pořádky - ošetřují nábytek, tepují matrace.

To se mi moc nezamlouvá, protože hotel by narušil můj finanční rozpočet na tuto akci. Nakonec mi říká, že dvě matrace v ubytovně jsou již suché, ale že pro mě nemá povlečení. To mi vůbec nevadí, protože mám spacák a dokonce mi díky tomu dává slevu a platím jen 10 éček za noc.

Hned si objednávám i pivo, protože kvůli zamrzlé vodě v lahvích jsem již delší dobu nepil. Rozmrazit sebe pak jdu do teplé sprchy. Slečna se mě pak ještě ptá, v kolik budu ráno odcházet, ať ví v kolik má sama vstávat. Odchod určuji na 8 hodin ráno a po večeři jdu spát.

Z hotelu Kráľova studňa do sedla Malý Šturec

Noc byla poklidná. V horském hotelu Kráľova studňa se mi spalo výtečně. Vstávám tak, jak jsem si určil v 7 hodin ráno a přes okno vidím, že je venku krásně a dost mrazivo. Zároveň mám parádní výhled na protější Kremnické vrchy, kde dnes budu pokračovat. Vyloženě jim vévodí vysílač na Skalce (1 232 m).

Dopřávám si vydatnou snídani ve formě mých oblíbených rybiček v konzervě a čaj. Po ní a ranní hygieně (kdo ví, jak to dál bude s vodou) balím vše zpět do báglu a vyrážím dále na svůj trek. Loučím se s osazenstvem hotelu a děkuji jim, že mi vůbec otevřeli.

Venku je opravdu dost mrazivo, nějakých -6 st. C, naštěstí aspoň vítr ustal a chůze mě zahřeje. Z rozcestníku před hotelem se dozvídám, že do Kordíckého sedla, kde bych chtěl dnes dojít, to je 7 hodin 40 minut. Pořizuji tedy pár dokumentárních fotek a vyrážím.

Cesta do sedla Malý Šturec (890 m) je v podstatě fádní a nudná. Celou dobu se líně táhne a pozvolně klesá po vrstevnici. Jediné prudké klesání mě čeká v místě rozcestí pod Krásným kopcom, kdy se z cesty vedoucí k hotelu Kráľova studňa schází zkratkou na hospodářskou komunikaci vedoucí o nějakých 30 výškových metrů pod ní. Samotné vrcholy Košiarisko (1 259 m) a Krásný kopec (1 237 m) turistická značka míjí.

Sestup je i celkem chudobný na výhledy. Jen sem tam se otevírají na Krížnou a do Harmanecké doliny. Cestou míjím dva bivaky: boudu pod Krásným kopcom a boudu nad sedlem Malý Šturec. Obě by se daly vhodně využít k přenocování.

Co mě nejvíce zaujalo na sestupu, byl časový rozptyl na jednotlivých rozcestnících… Takže zatímco u hotelu byl uváděn čas do Kordíckého sedla 7:40 hodin, tak na rozcestníku pod Krásným kopcom, o cca 4,5 km dále, to bylo již jen 4:25 hodin a pozor!! O dalších 5 km dále, v sedle Malý Šturec je udávaný čas zase 4:55 hodin… Opravdu zajímavé.

• Pokračování článku