Treking > Treky, turistika > Ohniště a největší skalní brána Slovenska
Ohniště a největší skalní brána SlovenskaVýstup na Ohniště k největší skalní bráně Slovenska, Nízké Tatry3.8.2007 | Otakar Brandos
Tato túra nás zavede do jedné z nejkrásnějších částí Nízkých Tater. Navíc části, která je relativně méně navštěvována. Cestu zahájíme na konečné autobusu Liptovský Ján – kúpele u hotelu Ďumbier, v jehož těsném sousedství se nachází termální koupaliště. Vydáme se do nitra Jánske doliny po modré značce. Velká část cesty povede po asfaltu. Po deseti minutách se objeví vlevo u cesty pomník SNP. Na naší cestě nebude poslední. Po půlhodině se vpravo u cesty objeví malé jeskyňky ve svahu vrcholu Biela Morušová. Až zhruba tady se dá dojet autem, odsud je již vjezd zakázán. Po dalších pěti minutách přicházíme na rozcestí Stanišovo (35 min) v ústí Stanišovské doliny. Kousek odsud se nachází zamřížovaný vchod Stanišovské jeskyně, která má být údajně jednou z nejkrásnějších jeskyní na území Slovenska. Rovněž se tady nachází uzavřená chata, přímo na okraji NPR Jánska dolina. Pokračujme dále proti proudu říčky Štiavnica. Míjíme několik seníků a cesta začíná trochu stoupat. Dvacet minut od rozcestí se konečně objeví první z pohledů na náš cíl – masív Ohnište a na známé skalní Okno (skalní bránu). V okolních svazích se nacházejí četné jeskyně, např. Biela, Medvedia či Priepasťová. Po dalších pěti minutách chůze narazíme vpravo na mohutnou vyvěračku Štiavnice (1 h). Kousek nad ní lze skrz stromy spatřit srub. K němu se lze dostat přes můstek, který je necelých 100 metrů proti proudu. Na dlouhých 20 minut se voda ukrývá v podzemí, do doby, než přijdeme k dalšímu ze závrtů Štiavnice (1 h 20 min). Přicházíme k bývalé hájovně Pred Bystrou (1 h 30 min) na rozcestí Predbystrá. Od rozcestníku budeme dále pokračovat vlevo po žluté značce směrem do Svidovského sedla. Vlevo u cesty se objevuje Ponor Štiavnice (1 h 35 min), kde mizí velká část vody. To jsme těsně před rozcestím Do Svidova. Tady asfaltka končí a cesta začíná znatelněji stoupat. Po necelých 15 minutách procházíme kolem ohrady s velkým seníkem (vpravo), od které se otevírají nádherné pohledy na vápencové stěny Ohniště. Stoupáme dále po vozové cestě. V pravotočivé zatáčce u okraje lesa z ní ale musíme sejít a pokračovat přímo vzhůru po louce. Procházíme kolem vykotlaného a zčásti ohořelého stromu. Odsud se otevírají krásné pohledy na masív Ďumbieru. Vstupujeme do lesa a krátkým strmým stoupáním pomalu přicházíme do Svidovského sedla (2 h 15 min). Do sedla se od poslední hájenky dá dojít za slabou třičtvrtěhodinku, nikoliv za 1 a 1/4 hodiny, jak uvádí údaj na rozcestníku. Ze Svidovského sedla se rozevřou pěkné pohledy směrem na východ. Na ně si můžeme ale nechat čas později, neboť nás čeká výstup na Ohniště. Ze sedla pokračujeme po vozové cestě vlevo po zelené značce. Nejprve asi 150 metrů po ní, pak musíme odbočit vlevo do lesa. Cesta začíná prudce stoupat v četných serpentinách. Po dešti jsou zdejší skalky a kořeny stromů značně hladké, proto je potřeba postupovat se zvýšenou opatrností. Následujících asi čtyřicet minut je výstup značně strmý a zvolní až po té, kdy se dostaneme na hranu zdejší krasové plošiny. Kousek za ní je vlevo odbočka (2 h 55 min), která nás po asi 30 metrech přivede na hranu skály, ze které se otevírají nádherné rozhledy. Vrátíme se a mírným sestupem pokračujeme lesem s pralesovitými porosty smrků na rozcestí Poľana – Ohniště (3 h 10 min). U rozcestníku musíme odbočit prudce vlevo po významové značce. Ta nás vede nazpět na jihozápad. Po deseti minutách se dostáváme na další skalní vyhlídku a odsud mírným stoupáním na samotné Ohniště (3 h 30 min). Tady končí značená turistická cesta, nalezneme tady i vrcholovou schránku, pod vrcholem pak dvě šachty do propasti Ľadová priepasť. Skalní Okno však leží dále. Odsud se musíme vydat vpravo po neznačeném chodníčku (značka byla zrušena a zamalována). Ten nás zavede do hustého porostu. Krátce sestoupíme a dostáváme se k malému skalnímu stupni. Na něm musíme zahnout vlevo, nesmíme pokračovat rovně. Sejdeme a pokračujeme vpravo pod skalními stěnami směrem k západu. Po pár minutách dojdeme ke skalnímu Oknu, které se znenadání vyloupne vpravo. Stejnou cestou se vrátíme nazpět. K Velké ledové propasti se od vrcholové schránky naopak dostaneme, když odbočíme vlevo po dobře patrném chodníčku.
Nízké Tatry jsou po Tatrách druhým
nejvyšším pohořím Západních Karpat. Jestliže v případě výšky obsadily Nízké Tatry druhé místo
(v turistickém pojetí se obvykle uvádí čtvrtá příčka po Vysokých, Západních a Belianských
Tatrách - podcelcích Tater), pak v případě celkové rozlohy zaujímají regulérní místo čtvrté
- po Podunajské pahorkatině, Ondavské vrchovině a Volovských vrších. A skutečně Nízké Tatry
jsou jedním z nejrozsáhlejších pohoří nejen Slovenska, ale celých Západních Karpat. Jejich
klenba se táhne v délce asi 80 kilometrů, průměrná šířka tohoto pohoří činí 15 až 30 kilometrů
«
Na rozcestí Ohniště se můžeme dostat ale i po červené a zelené značce přes Smrekovici a Slemä. Z konečné autobusu v Liptovském Jáne se kousek vrátíme nazpět po cestě. Tady chodník uhýbá doprava a korytem říčky Albertovica nás strmě vede vzhůru přes Brť (1 285 m) na Smrekovici (2 h). Z kóty Brť je již výstup vcelku mírný. Ze Smrekovice musíme sestoupit do Stanišovského sedla. Po žluté spojce se za deset minut přesuneme kolem několika chat na vozovou cestu na rozcestí Brtkovica, kde se napojíme na zelenou značku. Po lesním chodníku a po naučné stezce věnované SNP a kolem jednoho "bunkru" - pozorovatelny stoupáme v četných serpentinách k vrcholu Slemä (1 514 m). Na rozcestí kousek od vrcholu, na který vede významová odbočka šipka ukazuje k pomníku leteckého neštěstí z období SNP, kdy se tady zřítil dopravní letoun a celá posádka zahynula. Z vrcholu se otevírají pěkné výhledy směrem k západu, zbývající strany jsou zacloněny vzrostlými stromy. Následuje sestup do Michalovského sedla. Tady lze kousek od chodníku (asi pět minut vlevo do lesa) nabrat vodu. Po asi čtyřech hodinách se konečně dostáváme na rozcestí Poľana – Ohniště. Cesta na Ohniště viz výše. Stejnou cestou se z Ohniště vrátíme na rozcestí a dolů do Svidovského sedla (4 h 20 min). Ze Svidovského sedla budeme pokračovat vlevo dolů po louce (nikoliv po cestě!) směrem k rozpadlé salaši! Tu obejdeme a vcházíme do lesa. Po 15 minutách se dostáváme na značně rozbitý chodník, který je spíše korytem potoka. Toto utrpení ale trvá asi jen deset minut a dostáváme se na asfaltovou cestu (4 h 45 min). Pokračujeme vlevo dolů po cestě. Procházíme kolem kamenolomu a dostáváme se na rozcestí Malužiná (5 h 25 min). Tady je vpravo i pomník SNP v podobě kanónu. A tady jsme také u cíle naší cesty.
Diskuse k tomuto článkupřidat názorDalší související články:+ Turistický průvodce Nízké Tatry a Starohorské vrchy+ Přechod hlavního hřebene Nízkých Tater + Nízké Tatry nonstop, přechod hlavního hřebene + Nízké Tatry v zimě + Na hřebeni Nízkých Tater, fotografie + Rozhled z Ďumbieru, fotografie + Královoholské Nízké Tatry, fotografie + Štefánička, Chata M. R. Štefánika pod Ďumbierom + Kamenná chata na Chopku, Nízké Tatry + Ďurková, neboli Turistická útulna pod Chabencom + Velký bok, fotografie |
|