Za start celého putování byla vybrána obec Terchová. Původně jsme chtěli vyrážet až z Bieleho Potoka, ale sem v danou dobu zrovna nejel žádný autobus. Po vystoupení z autobusu jsme tak první část cesty museli absolvovat po silnici až k odbočce vedoucí na Malý Rozsutec.
Ještě než jsme tímto směrem začali stoupat, byli jsme nuceni si na sebe a batohy natáhnout pláštěnky, protože z temně šedivé oblohy se snášely první kapky. Ostatně hory byly téměř po celý den sevřeny tímto šedivým krunýřem a o nějakých výhledech vůbec nemohla být řeč. Meteorologové nepředpovídali žádné zlepšení ani na další dny, což se bohužel i splnilo.
Na Rozsutce
Naše vybraná stezka nejprve mírně stoupala k osadě Podrozsutec a dále již výrazně strměji lesem na hřeben. Po jeho dosažení jsme se už začali konečně setkávat s vápencovými skalisky, která zdobí tuto část Malé Fatry. Hezky skalnatý je i samotný vrchol Malého Rozsutce (1 343,5 m). Nelze se tak příliš divit, že při jeho zdolávání došlo i na ruce. Krátký úsek je tu také zajištěn ocelovým řetězem, se kterým se člověk potká i při sestupu na druhou stranu. Na mokrém vápenci a s plnou polní na zádech se člověk musel pohybovat poměrně opatrně.
Po sestoupení do sedla jsme pokračovali po hřebeni nad obec Biela. Z tohoto hřebenu by za lepších povětrnostních podmínek mohly být ze skalních vyhlídek hezké rozhledy, ale teď byla kolem jen neprostupná mlha. Díky přetrvávajícím dešťům se v dost nepříjemný terén proměnil svah k sedlu Prislop.
Sestup po velmi kluzkém, rozbahněném a náležitě prudkém svahu jsme odnesli oba několika nechtěnými pády. Kromě drobných uklouznutí se se mnou ulomila v jednu chvíli větev, které jsem se zrovna přidržoval, a já tak vystřihl efektní salto. Naštěstí jsem si ze svého akrobatického čísla neodnesl žádné vážné následky.
Za sedlem jsme již oba řádně zabahnění traverzovali vrchol Velkého Rozsutce, abychom se mohli pak pustit do doliny Bystrička. I tady jsme si užívali dosyta přírodní skluzavku, ale tak hrozné jako předcházející sestup to nebylo. Zhruba v půlce cesty dolinou jsme narazili na chatu, u které byla otevřená bouda se špalky dřeva, kde se dá krásně přenocovat. Za boudou je stylová kadibudka a vedle i pramen čisté vody, takže co více by jsme si mohli přát.
Šípska Fatra
Ráno jsme dolinou sešli k Oravě, abychom se hned za ní pustili opět vzhůru dobýt vrcholky Šípské Fatry. Asi v půlce stoupání na Zadný Šíp (1 143 m) jsme míjeli hezkou osadu Pod Šípom (pramen vody), kde jsme alespoň na chvíli byli chráněni před deštěm. Vlastní vrchol má být zase rozhledovým místem, ale my se mohli koukat leda na nejbližší stromy nebo na sebe.
Z tohoto důvodu jsme se tu moc nezdržovali a pokračovali jsme na sousední Šíp (1 170 m). Oba vrcholky spojuje hezký skalnatý hřeben, jemuž šedivá mračna dodávala tajuplný nádech. Ten jsem ale necítil při neustálém otírání se o větve stromů, kdy nás každý strom odměnil patřičnou dávkou vody.
Za Šípem jsme dlouze klesali až k Váhu do Stankovan, abychom se kousek svezli vlakem do sousední obce Lubochňa, z níž jsme vyrazili směrem na Lubochnianske sedlo a turčiansky hřeben Veľké Fatry, na němž jsme se napojili na Veľkofatranskou magistrálu. Pomalu už jsme také hledali vhodné místo na nocleh, ale jako naschvál jsme tentokráte na nic nenarazili.
Seníky, se kterými jsem počítal, buď v místech, kde byly zakresleny na mapě, nebyly vůbec nebo jsme viděli jen jejich torza. Sice jsme sebou měli i stan pro krajní případ, ale představa balení mokrého stanu druhý den ráno ve mne moc nadšení nevyvolávala. Jinak hřeben skýtá řadu krásných luk s výhledy, které jsou pro stan jako stvořené. Jen to chce lepší podmínky.
Nakonec jsme se rozhodli přes vrcholek Magury (1 059 m) sestoupit z hřebene k Nolčovu. Nad ním stojí krásná chata s velkou krytou terasou, u níž je zbudován nový turistický přístřešek s upraveným pramenem vody, takže nám ta sázka na sestup vyšla a opět jsme spali ve zcela luxusních podmínkách.
Voda, bahno, voda a zase bahno
Ráno nás nejprve čekal výstup zpět na hřeben Velkou dolinou, abychom po něm dále směřovali na jih k Chatě pod Borišovom, kde měl být náš dnešní cíl. Cesta k zmiňované chatě vede celou dobu po hřebenu a člověk tak sbírá jeden vrchol za druhým. Nejvyšším bodem hřebenu je skalnatý Kľak (1 394 m). Většina ostatních kopců je až po vrchol porostlá stromy, což se změní teprve v samém závěru hřebene, kde od vrcholu Javorina (1 328 m) začnou dominovat krajině rozlehlé pastviny.
Naše vlastní putování se neslo v duchu předcházejících dnů - voda, bahno, voda a zase bahno. Jinak označení stezky vedoucí po turčianskem hřebeni jako magistrála je dost zavádějící. Tuto uzoučkou a v podstatě nijak neudržovanou pěšinu tu lemují přes metr vysoké porosty maliníku, kapradin a trávy, což v našich dešťových podmínkách sebou přinášelo stále nové neutuchající možnosti osvěžování se. Bohužel tři dny v permanentním mokru už nezvládly naše goretexové boty a tak jsme si mohli alespoň pro radost trochu začvachtat.
Chata pod Borišovom
Na Chatu pod Borišovom jsme se ale dostali a mohli jsme oslavovat přechod celého hřebene. Tato královská etapa našeho putování nás slušně vyčerpala, ale odměna v podobě teplé jídelny, čaje a večeře nám vše vynahradila. Navíc celou chatu jsme měli jen pro sebe, protože v těchto podmínkách se sem nikdo další už dnes nedopravil. Ostatně celé hory byly nyní oázou klidu a samoty.
I další ráno bylo zcela zataženo, takže jsme si odpustili výstup na Borišov. Místo toho jsme sestoupili do Necpalské doliny a tou jsme po asfaltce došli až do Necpal, čímž jsme opustili Velkou Fatru. Tady se na nás poprvé na delší dobu za celé čtyři dny usmálo sluníčko. Škoda, že nám nepřálo více o trochu dřív, ale absolvování přechodu za těchto podmínek bylo svým způsobem velmi poučné. Jen jsem se bál co tomu bude říkat Verča nemající s tímto stylem cestování žádné zkušenosti. Ale ta měla pro vše pouze jeden výraz: Super!
Základní údaje
- Mapy: VKÚ Harmanec 120 (Malá Fatra) a 121 (Veľká Fatra)
- Průvodce: nakl. Sky - Malá Fatra - Chočské vrchy a Veľká Fatra - Šípská Fatra
- Doprava: Do Terchové jezdí pravidelně autobusy z Žiliny. Z Necpal není problém se dostat autobusem do Martina a pak do Vrútek, odkud jezdí rychlíky do Čech. viz. www.idos.cz.
- Obtížnost: Pokud je sucho jedná se o technicky nenáročnou cestu ovšem se značným celkovým převýšením. Za mokra je třeba v některých místech dávat zvýšený pozor.
Pokud přemýšlíte, kde se na svých cestách ubytovat a chcete mít pro sebe,
pro rodinu nebo své přátele dostatek soukromí, pak pro vás máme možnost pronájmů chat
a chalup přímo od majitele. Na další stránce si vyberte
preferovanou oblast a nebo konkrétní objekt, který vás zajímá.