Přechod Velké Fatry a Kremnických vrchů

Do třetice na Donovalech aneb navázání na nízkotatranský a velkofatranský trek (3)

V samotném sedle Malý Šturec se pro turistu nenachází nic zajímavého. Vede tudy asfaltka spojující Turčianské Teplice s Bánskou Bystricou. Mně osobně přijde zajímavější železnice propojující tyto dvě města, která se kousek od sedla prokousává podzemím v Čremošnianskom tunelu, tedy hluboko pode mnou. Z Bánské Bystrice stoupá různými zatáčkami (v jednom místě se otočí téměř o celých 360 stupňů) a tunýlky, aby se v Harmanecké dolině, kousek od rozcestí Veľký tunel na zelené turistické značce zakousla do svahu a vyplivla cestující ve vlaku na druhé straně v Čremošném. Toto je nejdelší železniční tunel Slovenska - má 4 697 m.

Ze sedla Malý Šturec na rozcestí pod Flochovou

Překonávám relativně rušnou silnici v sedle a taky se zakusuji - do mého prvního svahu Kremnických vrchů. A opět jako na začátku při výstupu na Zvolen, rychle nabírám výškové metry, protože svah je zde obdobně prudký. Stoupám na první bezejmennou kótu a nyní mám tunel přímo pod nohama. Poté kousek klesnu a opět stoupám, teď na Priečny kopec (1 047 m). Za zády nechávám pěkný výhled na Krížnou.

Čtěte také: Předchozí část článku Pozdněpodzimní či časnězimní Velká Fatra…

Nutno dodat, že chodník zde není přespříliš udržován, nachází se zde spousta popadaných stromů. Dále jsem zase jako na houpačce… Jedna bezejmenná kóta střídá druhou, v podstatě se každá musí nastoupat a posléze zase sejít. Cestu si krátím sběrem bukvic a louskáním oříšků, jenž se v nich skrývají. Kupodivu jsou velmi chutné, nedivím se, že divočáci se po nich můžou utlouct.

Od sedla Turecká cesta mě čeká delší a táhlé stoupání. V něm nacházím spoustu medvědích stop. A to jsem myslel, že huňáči již touto dobou budou zalezlí v brlozích. Cestou potkávám skupinu dvou turistů, taky na těžko. Tak se dáváme do řeči. Spali na chatě Cabance, kde mám taky v naplánovaný nocleh.

Na otázku zda mám sekyru, odpovídám, že nemám. Informují mě, že měli a že nějaké drobné dřevo mi tam nechali, takže si zatopím. Zbytek dřeva jsou samé velké klády a navíc neproschlé. Taky se mě ptají na medvědí stopy. Když odpovídám, že jsem viděl, tak mě uklidňují, že nemám mít strach, že nahoře je to poběhané úplně všude. Ještě si vyměňujeme pár informací o své cestě a pak pokračujeme každý svým směrem.

Já už jen pár výškových metrů a stojím na vrcholu Svrčinník (1 313 m), kolem kterého se rozprostírá stejnojmenná přírodní rezervace. V ní jsou chráněny komplexy klimaxových lesních společenstev s přirozenou druhovou skladbou a strukturou dřevin, místy pralesovitého charakteru. Pár minut na to již stojím u rozcestí sedlo Flochovej.

Flochová, Tabľa, Cabanka

Svrčinník na mě působí jako taková malá náhorní plošina. To utvrzuje pohled do mapy. Stejně tak vypadá i Flochová. Z rozcestí se dávám na zelenou značku a téměř po rovině pokračuji k vrcholu Flochové (1 319 m), který je vzdálen cca 1 km… při celkovém převýšení z rozcestí k vrcholu o cca 20 m, musíte sami uznat, že jdete téměř po rovině.

A když vezmete v potaz výšku Svrčinníku, sedla Flochovej a Flochové… tedy 1 313 m, cca 1 300 m a 1 319 m a podíváte se navíc do mapy, uvidíte opravdu nádhernou plošinu. Kdo se zde navíc vydá stejně jako já, zjistí, že je porostlá relativně nízkými smrčky, hustě borůvčím a v mém případě je i hustě pokrytá stopami medvědů.

Ve 13 hodin stojím na samotném vrcholu Flochové, nejvyššího bodu Kremnických vrchů. Ty jsou převážně vulkanického původu a samotná Flochová je zajímavá tím, že se jedná původně o třetihorní stratovulkán. Ovšem není se čeho bát, sopečná činnost ve Slovenském středohoří už dávno ustala.

Z vrcholu se vracím po zelené zpět na rozcestí a pokračuji dále po červené značce. Pár metrů klesám a poté jdu chvíli po vrstevnici, nakonec klesnu až do sedla Pod Tabľou (cca 1 145 m). Několik desítek výškových metrů pod ním, na západní straně má pramen řeka Turiec, která odvodňuje část tohoto pohoří do Váhu.

Následuje stoupání na vrchol Tabľa (1 178 m). Z něj je pěkný výhled v průzorech mezi stromy a ze skalek, které kolmě spadají na východní stranu na vesnici Kordíky a vrcholy jako Lučivno (959 m), Ostrý vrch (896 m) a Žiar (718 m) v protější části Kremniček. Je zajímavé, jak jsou východní svahy prudké a západní o dost víc pozvolnější.

Čeká mě poslední kóta 1 181 m, přechod k ní je téměř po rovině a pak prudký pokles do Kordíckého sedla (cca 1 115 m). Z něj se po běžecké trase vydávám na chatu Cabanku, vzdálenou asi 300 metrů.

Chata Cabanka

U chaty jsem celkem brzo. Je teprve 14:35, když k ní přicházím. Tma bude až za 2 hodiny, navíc dneska je den superúplňku a je jasno, takže zase půjde dobře vidět na cestu. Ale jsem v Kremnických vrších poprvé a neznám zdejší terén a možnosti bivaku, tudíž v cestě nepokračuji a sázím na jistotu.

V chatě je útulno, ale zima. Tak nezahálím a ihned rozdělávám oheň v krbu. Kluci nelhali, opravdu tu nechali naštípané drobné dříví, navíc jsou zde i podpalovače, takže oheň se mi daří rozdělat bez problému. A protože nejsem úplně blbý větší špalky rozkládám v krbu kolem ohně, aby prosychaly. Jakmile se vznítí i ony, nemám už žádný problém udržovat oheň až do rána. A to jsem ještě spoustu drobného naštípaného dříví nechal dalším generacím.

Poté očekávám, zda se dostaví největší treker Trekingu Ota. Na setkání autorů nastřelil, že by možná mohl dojít a že by přibral i největšího slovenského trekera Mira. Snažím se nalézt pramen, který by měl být v blízkosti chaty, ale nenalézám nic. Nabírám tedy sníh do hrnců, které zde jsou a nechávám jej roztopit u krbu. Poté si čas krátím čtením zápisků ve zdejší kronice. Nějaký místní druid zde chodí pravidelně, takže zjišťuji, že pilu a sekyru někdo ukradl. Škoda, mohl jsem alespoň připravit dříví pro další.

Každopádně chatu se mi nedaří vytopit - problém je v samotném krbu. Teplo do chaty z něj se totiž dostává jen z přední strany, většina ho uteče komínem. Více by se zde hodily nějaké litiňáky, ale jsem rád, zato, co je. Nakonec přímo před krbem je teplo, takže si před něj dávám na sebe matrace a ulehám do spacáku. Je 21 hodin, trekeři už asi nedojdou, tak usínám.

Cabanka, Skalka, Zlatá studňa

V noci se mi spalo dobře, ale budil jsem se. Nakonec mi to ani nevadilo, protože jsem vždy přiložil další proschlý špalek do krbu. Výhodou je, že je zde většina dřeva bukového a to při hoření nepraská, tudíž jsem se nemusel bát, že by odletivší uhlík z krbu podpálil můj spacák, či matraci pode mnou a posléze mě.

• Dokončení článku