Luční hora (1 555 m) je druhá nejvyšší hora
v Krkonoších a zároveň druhá
nejvyšší hora
České republiky. Luční hora představuje kupovitý vrch a asymetrický hřbet s poměrně
mírnými severovýchodními svahy přecházejícími za Luční
boudou v louky Úpského rašeliniště, zatímco jihozápadní a západní svahy prudce spadají
do Dlouhého dolu a do údolí Bílého Labe. Jihovýchodní svahy pak do Modrého dolu.
Asymetricky tvarovaný masív Luční hory je budován především svory a křemenci.
Podobně jako sousední Studniční hora a řada
dalších vrcholů Českého hřbetu, jednoho z geomorfologických podcelků Krkonoš. Nejkrásnější
pohledy na Luční horu se otevírají od Dívčích
kamenů resp. z cesty k Martinově
boudě. Od Luční boudy či od Sněžky připomíná Luční hora jen nevýrazný hřeben,
kterému by jen málokdo hádal druhou příčku v Krkonoších a v ČR.
Luční hora (německy Hochwiesenberg, polsky Łączna Góra) má vrcholové partie holé
pokryté jen horskými smilkovými loukami. Na svazích se objevují větší porosty
kosodřeviny, v nižších polohách
na jižních a západních svazích i lesní porosty. Samotný vrchol Luční, druhé nejvyšší
české hory, bohužel není přístupný. Nejvíce se mi přibližuje zimní tyčové značení od
Výrovky k Luční boudě.
Na vrcholu a svazích Luční hory se objevují kamenná moře, kryoplanační terasy a polygonální
půdy. Na straně do Dlouhého dolu se nacházejí významné lavinové terény. V plochém sedle
na hřebeni mezi Luční horou a Studniční horou stojí při zásobovací cestě na Luční boudu
kaplička, památník obětem hor.
Od vrcholu Luční hory se východním směrem táhne i pás prvorepublikového opevnění
představovaný ŘOPíky, malými betonovými pevnostmi. Nachází se tady celkem 5 objektů
opevnění z plánovaných 17, u kterých bylo započato s výkopovými pracemi. Pevnosti měly
být stavěny ve dvou liniích, počítalo se i s posílením těžkými opevněními.
