Asymetricky tvarovaný masív Luční hory je budován především svory a křemenci. Podobně jako sousední Studniční hora a řada dalších vrcholů Českého hřbetu, jednoho z geomorfologických podcelků Krkonoš. Nejkrásnější pohledy na Luční horu se otevírají od Dívčích kamenů resp. z cesty k Martinově boudě. Od Luční boudy či od Sněžky připomíná Luční hora jen nevýrazný hřeben, kterému by jen málokdo hádal druhou příčku v Krkonoších a v ČR.
Luční hora (německy Hochwiesenberg, polsky Łączna Góra) má vrcholové partie holé pokryté jen horskými smilkovými loukami. Na svazích se objevují větší porosty kosodřeviny, v nižších polohách na jižních a západních svazích i lesní porosty. Samotný vrchol Luční, druhé nejvyšší české hory, bohužel není přístupný. Nejvíce se mi přibližuje zimní tyčové značení od Výrovky k Luční boudě.
Čtěte také: Kotel, 10. nejvyšší hora České republiky
Na vrcholu a svazích Luční hory se objevují kamenná moře, kryoplanační terasy a polygonální půdy. Na straně do Dlouhého dolu se nacházejí významné lavinové terény. V plochém sedle na hřebeni mezi Luční horou a Studniční horou stojí při zásobovací cestě na Luční boudu kaplička, památník obětem hor.
Od vrcholu Luční hory se východním směrem táhne i pás prvorepublikového opevnění představovaný ŘOPíky, malými betonovými pevnostmi. Nachází se tady celkem 5 objektů opevnění z plánovaných 17, u kterých bylo započato s výkopovými pracemi. Pevnosti měly být stavěny ve dvou liniích, počítalo se i s posílením těžkými opevněními.
Pokud přemýšlíte, kde se na svých cestách ubytovat a chcete mít pro sebe,
pro rodinu nebo své přátele dostatek soukromí, pak pro vás máme možnost pronájmů chat
a chalup přímo od majitele. Na další stránce si vyberte
preferovanou oblast a nebo konkrétní objekt, který vás zajímá.