Pískorypka ryšavá (Andrena fulva). Blanokřídlí

Tato středně velká včela dorůstá délky 10 až 11 mm (samička), drobnější samečci jsou bez ohnivého zbarvení s žlutohnědým ochlupením a zaměnitelní za jiné podobné druhy pískorypek rodu Andrena, kterých bylo jen u nás popsáno na 150 druhů. Samička je nápadná ohnivým zbarvením, které známe třeba i u brouků. Do podobných barev je oděn například drobný červenáček ohnivý.

Husté oranžové až rezavě oranžové chlupy na svrchní straně těla dělají z pískorypky ryšavé jen těžko zaměnitelný druh. Ochlupení spodní strany těla je kontrastně černé. Nechybí jim, jak už to u včel bývá, ani krátké žihadlo. Černá hlava, nápadně velké složené oči a krátká tykadla.

Samečci této pískorypky jsou sice drobnější, ale mají nápadně zvětšená kusadla. Obývají velkou část Evropy, od Středomoří přes Balkán až po západní Evropu. U nás je tato včela relativně hojná, avšak jen lokálně. Setkat se s ní můžeme od nížin až po horské polohy. Má ráda světlé lesy, lesní okraje, nevyhýbá se ale ani zahradám a polím.

Pískorypka ryšavá patří k časným jarním druhům, spatřit ji můžeme od března do května. Však také je docela dobře vybavena huňatým kožíškem do chladného jarního počasí. S oblibou hoduje na květech rybízu, angreštu, javorů, třešní, trnek či vrchy, časně zjara klidně i na pampeliškách, jak dokládají připojené fotografie. Tato samotářská včela si po oplození vyhrabává v zemi hluboká hnízda, kdy hlavní sestupná chodba může dosáhnout hloubky až okolo půl metru. Do tzv. plodových komůrek, které se nacházejí na koncích bočních chodbiček, ukládá samička pyl a následně do nich klade vajíčka. Samičky se páří jen jednou v životě.