Čirůvka májovka (Calocybe gambosa). Atlas hub Česka

Zprvu polokulovitý, později sklenutý až plochý klobouk o průměru 40 až 120 mm je na okraji podvinutý, masitý, lysý, zprvu mírně hrbolkatý, později často zvlněný. Pokožka je bělavá nebo krémová, později až hnědavá, za sucha vločkatá až semišová, sloupnutelná jen při okraji klobouku. Husté lupeny jsou nízké (5 až 9 mm), bělavé až krémové, ve stáří s okrovým nádechem.

Válcovitý až mírně kyjovitý třeň je dlouhý 40 až 80 mm a o průměru 12 až 35, lehce vláknitý, obvykle bělavý, občas od báze tmavnoucí (nahnědlý). Pevně masitá dužnina je bělavá, poměrně tvrdá (ve stáří mekká), šťavnatá, příjemné chuti, ale nepříliš vábné moučné až okurkové vůně, která se zcela neodstraní ani tepelnou úpravou, na řezu neměnná. Hladké, oválné výtrusy mají rozměry 4 až 7 × 2 až 4 µm, výtrusný prach má smetanově bílou barvu.

Čirůvka májovka roste poměrně hojně, buď jednotlivě a nebo ve skupinkách, někdy v tzv. čarodějných kruzích a nebo pásech, od nížin až po horské polohy. Dává přednost loukám, pastvinám, sadům, mezím a lesním okrajům, můžeme ji ale nalézt i ve světlých listnatých, smíšených i jehličnatých lesích. Má ráda dostatečně humózní a vápenité půdy. Je potřeba dávat pozor na záměnu s vláknicí začervenalou (Inocybe erubescens) a některými dalšími jedovatými houbami.

Houba snese jakoukoliv kuchyňskou úpravu, podle znalců je prý nejlepší smetanová omáčka. Hodí se i pod maso, do polévek a dokonce do sladkokyselých nálevů. Čirůvku májovku jako jednu z mála našich hub lze jíst dokonce za syrova. Houba obsahuje velké množství bioaktivních látek s hypoglykemickými, antioxidačními a antifungálními účinky. Dokonce jsou popisovány její protiprůjmové a antiseptické účinky. Houba obsahuje fenolické látky, flavonoidy, pyrogallol aj.