Brusel, Paříž a Normandie - poznámky z 14denní návštěvy před olympiádou

1). Zelené zóny - https://www.greenzones.eu

Při sledování youtube mě vyvedla z míry poznámka o přísném kontrolování vjezdu do zelených zón měst, kde jsou kamery a chodí pokuty 80-400 Euro do místa bydliště. Dobrá rada, jak to ten Brusel má dobře vymyšleno. Zadáte typ a značku auta dva týdny před odjezdem do nějaké aplikace a oni vám za pár euro pošlou domu EU nálepku. Sice hezká rada, ale když jsem na bod dvě - jakou máte ekologickou nálepku v zemi registrace? - odpověděl, že žádnou, tak bylo po srandě.

Brusel je po cestě. Proto jsem našel na aplikaci, kam až mohu autem a co musím dojet místní dopravou. Moc volby nebylo - obchvat Bruselu byl OK, ale jediná oblast, kam se dalo bez nálepky, bylo parkoviště C expa. Po příjezdu však u tohoto obrovského parkoviště byla závora a označením zavřeno. A o par ulic dál už zelené zóny. Naštěstí byl pracovní den a podařilo se na ulici najít náhodně parkovací místo.

Atomium bylo kousek od parkoviště, vstupné rozumné a dopoledne fronty přijatelné. Chvíli trvalo pochopit, že výtah jede na vyhlídkovou plošinu a na nejhezčí část barevnou světelnou show se musí zase z nultého patra po pojízdných schodech. Hromadná doprava je jednoduchá, takže jsme odpoledne stihli ještě historické centrum s čurajícím chlapečkem holčičkou a pejskem. Koupili pralinky, záviděli ne-řidičům, kteří si v drahých předzahrádkách dávali metr piv. Tady metrové prkno, na kterém byly seřazeny malé třetinky piv od zelené až po fialovou.

Paříš má zelené zóny pro vjezd aut dvě - vnitřní a vnější. Do vnitřní není šance. Vnější ani místní nevěděli pořádně jak to je. Snad platí jen od 8 do 20 hod. Měli jsme v ní ubytování jen jeden den. Paříš jme začali Disneylandem, který je mimo zelené zóny a má rychlé spojení do centra. Parkovné je ale 30 Euro. A to jednou stačí. Našli jsme příměstské nádraží a tam auto odstavili na další dny.

Zádrhele byly dva. Prvním byla maximální doba stání 24 hodin. Pak bylo potřeba přeparkovat. Druhým - železné zábrany vjezdu aut vyšších než 2,10 m. S boxem na střeše to bylo o nervy a na centimetr. Francouzi nejsou tak uniformní, tak kámen úrazu byla i parkoviště se zábranou na 1,90 metru. Geniální mají však návaznost metra na REP - regionální vlaky. Je to pro nás nezvyklé.

Příbuzní z Prahy popisují, jak jednou jeli z okraje Prahy metrem do centra, a tam v tlačenici čekali na vlak na chalupu na Vysočinu. Závidí pařížský systém, který by jim v našich podmínkách umožnil zajet metrem přímo například do Kolína a tam ze stejného nástupiště pokračovat regionálním vlakem na chalupu. V intervalu maximálně 30 minut. U nás je to sci-fi, v Paříži mi to umožnilo odstavit auto a mít levné ubytování asi 50 km od centra a za 5 euro /10 euro tam i zpět/ se během 45 minut do centra dostávat. Je ale třeba mít staženo více aplikaci. Jednu pro Metro v centru s mapami, pro okolí je nejlepší https://www.ratp.fr/en/plans. Jízdenky klasické je možno, ale d igitální jsou výhodnější. Rozvedu později.

V Normandii jsou dle app ještě asi tři města, kde musí člověk kontrolovat vjezd do zelených zón. Už jsem na aplikace neměl sílu, tak jsme kostel upálení Johanky z Arku oželeli a jezdili po menších městečkách.

2). Opožděný úvod

V době, kdy část mládeže studuje nebo stážuje po celé Evropě včetně Paříže, si mladší ročníky řeknou, proč píšu o banálnostech, které si každý najde na mobilu. Zapomínají však na moji generaci, pro které mobil není samozřejmost a informace hledáme těžko.

Pamatuji doby, kdy mi bylo sděleno - vážený soudruhu studente, sice jste se umístil na prvním místě na stáž v Anglii, nejste však komunista. Proto do zahraničí můžete jet jen do Sovětského svazu. A nebo nikam. Psát o nadšení obyvatel Voroněže, když do místního sovětského supermarketu, který byl úplně prázdný, přivezli náklaďák levných zelených tenisek, o tom se psát nesmělo. Nešlo ani popisovat, jak jsem si jedny chtěl vyzkoušet a byl upozorněn prodavačkou ať neblbnu - v řade na mne přišla velikost dětská, ať ji hned vezmu, že ji za obchodem snad vyměním za velikost větší.

Nebo přišly digitální budíky. Já říkám, ukažte zda zvoní. Zkusila a nezvonil a přesto mi jej dále prodávala. Kupující za mnou sdělil, "on je cizinec, on neví, že když je na řadě a přišel na něj nefunkční budík tak má smůlu a musí jej vzít nebo nic". Prodavačka byla ohleduplná, připomínku přijala, dala mi jiný a ten nefunkční dostel ten zákazník za mnou. Zaplatil vysokou sumu a vůbec neprotestoval - prostě taková to byla doba.

Psát se o tom tenkrát nemohlo a proto po otevření hranic jsem chytil první příležitost pracovat v zahraničí, psát o některých asijských zemích, kam tenkrát turisté nejezdili. Už jsem v předdůchodovém věku a nečekal bych, že budu někam ještě něco psát. Gramatika po letech pokulhává a mládež zná svět už mnohem lépe než já. Občas si však pustím zprávy a vidím, že heslo mého mládí "Proletáři všech zemí spojte se" je úspěšně nahrazováno heslem "Populisti a diktátoři všech zemí spojte se".

Chtěl jsem vidět část EU, kde jsem nebyl a hodně věcí mne zaskočilo. Pokud někdo z mé generace by chtěl tyto oblasti navštívit, možná se mu pár poznámek hodí. Na youtube uvidí všechny cestopisné krásy. Pracně hledat, kolik kde stojí vstup a nebo poplatky, je náročnější a proto ještě jedna kapitola:

3). Předčasný závěr - ceny poznámky

Dost mne přikvapila nesourodost cen. A poplatků. Někdy kousek dálníce stál 14 Euro, někdy jen pár drobných. Dalo se projíždět i bezplatnými úseky. Výhodou bylo, že navigátor hledal spojky mezi bezplatnými úseky po malebných vesnicích s vesnickými pekárnami nebo prodejnami ústřic. Problém byl, že u škol a centra bylo vždy omezení rychlosti na 30 km/h. Francouzi si z toho moc nadělali. Já kdysi z Jižní Francie dostal až do Čech pokutu kvůli překročení rychlosti na kruhovém objezdu o pár kilometrů. Uvidím co mne čeká po této dovolené.

Velmi nesourodé ceny byli u vstupů, většinou kolem 25 Euro v Louvre Museum, Mont Saint-Michel i v zmíněném Aquaria Boulogne Sur Mer. Problém je, že v Louvre se musíte rezervovat na webu, jinak se tam nedostanete. A nebo za dvojnásobek - viz https://book.tickets-paris.fr/. Problém jsou slevy. Dítě platí poloviční dopravu už od 4 let. Vstup na Eiffelovku jen do druhého patra je také cca 20 Euro, ale diskuse ve stylu: Doložte ID - "občanským průkazem", že dítěti nebylo ještě dvanáct jinak musí zaplatit vstupné jako plnoletý.

Občanský průkaz se v ČR vydává od 15 let, proto ho doložit nemůžeme, ještě ho nemůže mít. Tak to musíme účtovat jako plnoletému. Zachránil to pas, ale diskuse bylo dost absurdní. Unavilo i čekání na tištěnou jízdenku zpět u jediného funkčního automatu. Nejlepším rozptýlením nakonec byly skupiny Afričanů prodávající suvenýry za pětinu ceny ve stánku a policisty je honícími.

Obzvláště potěšil kontrast, když v Sant-Michel čtu, že studenti mají slevu do 24 let a tady mi 11leté dítě prohlašují za plnoleté. Nic to ale není při srovnání s cenami v Disneylandu. Nejlevnější v pracovní den bylo 72 Euro na dítě, parkovné 30 Euro. Malá dcera vytrucovala bublifuk za 25 Euro. Za ty prachy by mi u nás na vietnamské tržnici sehnali živého Mickymause.

Nelogické je, že cesta Eurotunelem (Dover a zpět) vlastním autem je 350 Euro, trajektem za čtvrtinu. V restauracích jsou perfektní jídla v tzv. menu. Problém je, že je vše psáno jen francouzsky a do 14 hod a pak až večer. V centrech 35 Euro na okraji 20 Euro. Pokusy vyslat manželku, aby vyzkoušela, co se pod pojmem menu skrývá, selhávaly. Večer už byly stoly rezervované. Dopoledne poloprázdno a z názvu se obsah jídel dal špatně odhadnout. Francouzština, překladače a hodně peněz to se hodí vždy.