Oortův oblak je velice rozsáhlé kometární mračno, hypotetický útvar na periferii Sluneční soustavy

Oortův oblak: průměr, počet těles a teplota Oortova oblaku, vnitřní a vnější hranice

Oortův oblak je sice pozorováními zatím neprokázaný, tudíž hypotetický, útvar, ale jeho existenci berou astronomové vážně. Oortův oblak představuje oblast, ze které přicházejí do vnitřních částí Sluneční soustavy dlouhoperiodické komety a komety, které kolem Slunce proletí jednou a pokračují ven do mezihvězdného prostoru. A ty se pozorují…

I když. Možná že prvním pozorovaným objektem Oortova oblaku je planetka Sedna. Byla objevena teprve nedávno daleko za dráhou planety Neptun. Má silně excentrickou dráhu. Perihélium leží ve vzdálenosti 76 AU a afélium ve vzdálenosti asi 1 000 AU. Doba oběhu kolem Slunce činí asi 10 500 let. Potíž je v tom, že někteří astronomové Sednu řadí ještě do rozptýleného disku Kuiperova pásu a jiní již do tzv. vnitřního Oortova oblaku…

Existenci Oortova oblaku předpověděl již roku 1932 Ernst Öpik (1893 - 1985) a v roce 1950 Jan Hendrik Oort (1900 - 1992), který svou hypotézu publikoval. Proto je Oortův oblak někdy nazýván také Öpik - Oortův oblak.

Čtěte také: Kuiperův pás: Stále neprobádaná část Sluneční soustavy za oběžnou…

Oortův oblak je opravdu nehostinné místo. Jeho vnější hranice leží asi 100 000 astronomických jednotek od Slunce, což je asi jedna třetina vzdálenosti k nejbližší hvězdě (vyjma Slunce) Proximě Centauri. Hranice Oortova oblaku tak leží daleko za hranicemi tzv. heliosféry (asi 120 AU) - oblasti, kde se sluneční vítr sráží s mezihvězdnou hmotou. Největší koncentrace hmoty má být ve vzdálenosti okolo 50 000 AU. To je asi 1 000× více než kolik činí vzdálenost Kuiperova pásu…

Vzhledem k tomu, že ještě v 80. letech 20. století jsme neměli tušení o existenci mnohem bližšího Kuiperova pásu, považuji dnešní popisy struktury a dynamiky Oortova oblaku za předčasné. O existenci této ledová zásobárny nemůže být pochyb, neboť podobný útvar již byl pozorován u cizí hvězdy, jak jsme informovali v jiném článku.

Oortův oblak musí být skutečně nehostinné místo. Teplota zde klesá téměř k absolutní nule, Slunce se z něj musí jevit jako hvězda jasnosti okolo -3^m. Což je méně, než kolik činí jas Venuše v plném lesku na pozemské obloze. Svítivost Slunce je v Oortově oblaku tedy velice nízká. Jednotka plochy dostává od Slunce asi 2 × 10⁹ méně energie než jednotka plochy na Zemi.

Odkaduje se, že v Oortově oblaku, jenž kolem Sluneční soustavy vytváří sférickou slupku, se nachází až jeden bilión komet (10¹²). Tedy tisíc miliard. Ohromující číslo. Komety by měly uchovávat primordiální, nepřetvořený materiál z protohvězdného oblaku, ze kterého se zformovalo naše Slunce. A celá Sluneční soustava.

Tento přebytečný materiál byl až na samotnou periférii Sluneční soustavy pravděpodobně vymeten gravitačním působením velkých planet. Druhá část byla navedena na kolizní dráhy v době tzv. těžkého bombardování Sluneční soustavy před asi 4,1 až 3,9 miliardami let. Tedy v období, kdy vznikaly např. na povrchu Měsíce měsíční moře či velké dopadové pánve na Marsu, Merkuru aj. planetách, trpasličích planetách a měsících.

Povedená túra v Turzovské vrchovině: Přes Bobek na ropný…

Turzovská vrchovina nepatří k příliš známým a ani turisty vyhledávaným pohořím. Stojí si tiše ve stínu…

Kouzelnou krajinou horských samot, túra hřebeny Javorníků…

Javorníky, Beskydy, Hostýnské vrchy. Krajina utvářená po staletí lidskou rukou. Rozlehlé lesy střídané…

Dvoudenní túra Hostýnskými vrchy s bivakem pod…

Dvoudenní přechod západní částí Hostýnských vrchů sice nepatří do kategorie himalájských výkonů, přesto jako…

Engadinské třítisícovky počtvrté (2), tentokráte s…

O cestě až na toto sedlo a sestup do údolí Val Bregaglia, o čemž jsme původně tak trochu uvažovali…

Další související články: