Od Vydry na Huťskou horu a Sokol na Šumavě

Turistika na Šumavě

Dnešní počasí slibovalo krásný slunečný den, hřích nenaplánovat nějaký výlet. Karta padla tentokrát na Šumavu, konkrétně na oblast Šumavských plání v okolí Srní a Horské Kvildy. A to bych nebyl já, abych si nenaplánoval i zdolání nějakých šumavských kopců. Ale postupně…

Již ráno je nádherně a výborná viditelnost, a tak se již cestou na Šumavu z Domažlicka kochám výhledy na zdejší nejvýraznější kopce jako jsou Ostrý, Jezerní hora, Špičák, Poledník, Ždánidla nebo Křemelná. Jedu směrem na Srní, odkud pokračuji ještě kousek na parkoviště u informačního centra Rokyta, nedaleko řeky Vydry a autocampingu Antýgl.

Turnerova chata

Zde nechávám auto, sejdu k mostu přes Vydru a odtud mě čeká asi 3 km dlouhý úsek cesty vedoucí při jejím toku až k Turnerově chatě. Vede tudy NS Povydří, která návštěvníkům na informačních tabulích přibližuje zajímavosti týkající se vodního toku Vydry a jeho okolí. Řeku Vydru asi netřeba déle přestavovat. Její koryto, hluboce zaříznuté v údolí, je zde zaneseno množstvím žulových balvanů.

Čtěte také: Roklan a Luzný, novými turistickými přechody na Šumavě

Vydávám se tedy po červené značce při toku Vydry. Je zajímavé a fascinující sledovat, jak se zde voda dere přes ohromné balvany, které svojí silou omílá a místy vytváří i prudké peřeje. Po obou stranách Vydry se zdvihají prudké svahy, na kterých leží další velké množství žulových balvanů různých velikostí. Při okrajích cesty kvete zvonečník klasnatý (Phyteuma spicatum) a udatna lesní (Aruncus vulgaris).

Přicházím k rozcestí Klostermannův most, kde odbočuje žlutá turistická značka od červené a vede právě přes místní most, který byl postaven v roce 2012 a dostal název podle spisovatele, zaměřeného na oblast Šumavy. Odtud už mi k Turnerově chatě zbývá pouhých 1,5 km a za chvíli jsem tam.

Turnerova chata stojí na pravém břehu Vydry u místa, kde se vlévá do Vydry Zhůřský potok. Je zde možnost odpočinku, občerstvení či zakoupení různých suvenýrů se šumavskou tématikou. Jedná se také o jedinou veřejně přístupnou turistickou chatu v I. zóně národního parku Šumava. Stavba pochází z konce 30.let. Společnost vám zde budou dělat obrovské kočky, osm psů bobtailů a Vydrýsek (vydra říční), která má své jezírko hned u chaty.

Zhůřský potok

Já pokračuju ovšem hned dále. U chaty opouštím Vydru a čeká mě 3,5 km dlouhé stoupání po žluté turistické značce k bývalému Zhůří. Cesta vede nejprve podél Zhůřského potoka, který pramení mezi tisícovkami Huťská hora a Břemeno. Podél potoka zde roste další zajímavá místní rostlinka, fialově kvetoucí mléčivec alpský (Cicerbita alpina). Svlékám bundu, protože mi díky vytrvalému stoupání začíná být pěkné horko.

Překračuji potok a za chvíli opouštím les a vycházím na krásné horské louce, kterou zdobí kromě kvetoucí trávy kostřavy hlavně jestřábníky oranžové, zvonky a kopretiny. Poletuje zde spoustu hmyzu, hlavně motýlů, a tak si fotím druhy, které jsem u nás na Domažlicku ještě neviděl, a to zelenáčka šťovíkového (Adscita statices) a hnědáska rozrazilového (Melitaea diamina).

Když vystoupám po luční cestičce ještě výše a otočím se, naskytne se mi krásné panorama na bližší i vzdálenější šumavské kopce, z nichž nejvýrazněji vystupují Velký a Malý Roklan. Jejich typická silueta se snad nedá přehlédnout. Kromě nich je vpravo od Roklanů vidět třeba Oblík, Jezernici nebo Poledník s rozhlednou.

Výhledy jsou s každým vystoupaným metrem rozsáhlejší a krásnější. Stojím na místě zvaném Hluboká, kde dříve stávala stejnojmenná samota. Fungovala zde i sklárna. Dnes zde najdeme pouze jednu chatku a v blízkém lese stojí u cesty křížek. Co zde však zůstalo pořád stejné, jsou krásné výhledy.

Huťská hora

Za chvíli vycházím na hlavní silnici a už jsem blízko mého dalšího dnešního cíle, Huťské hory a bývalého Zhůří. Huťská hora tvoří severní okraj Šumavských plání a jedná se o výrazný oblý hřbet. Na její jihozápadní straně se pak nachází rozsáhle pastviny, které zde zůstaly ještě z doby, kdy zde stávala osada Zhůří.

I ze silnice po které právě jdu jsou parádní výhledy. Všude kolem jsou rozkvetlé louky a mým dalším cílem bude vrchol Huťské hory. Ze silnice odbočuji doleva a necestou přes louku mířím k vyhlídce na Huťské hoře, o které se říká, že je jedna z nejhezčích na Šumavě.

K vrcholu Huťské hory vede asfaltová cesta. To proto, že se na jejím vrcholu nachází vojenský vysílač. A právě u této asfaltové cesty mezi pastvinami se nachází turistická vyhlídka nazvaná U věže, asi půl kilometru jihovýchodně od vrcholu. Je označena rozcestníkem a dvěma panoramatickými panely, aby turista věděl, které šumavské kopce vlastně vidí.

A výhled je to vskutku parádní, i když na určitých místech by nebylo od věci trochu zlikvidovat nálety vrby, které trochu dojem z výhledy kazí. A co všechno je zde možno vidět? Zleva se jedná o tyto šumavské kopce: Přilba, Orel, Vysoký stolec, Stolová hora, Lapka, Stráž, Břemeno, Černá hora, Tetřev, Čertův vrch, Mrtvý vrch, Velká Mokrůvka, Malá Mokrůvka, Sokol, Špičník, Blatný vrch, Lišák, Velký Roklan, Malý Roklan, Oblík, Poledník, Jezernice, Velký Falkenstein, Plesná a Ždánidla. Pestrý výčet, co říkáte?

Z vyhlídky je vidět také již zmiňovaný Sokol, který bych dnes také rád zdolal. Hned u vyhlídky si turista může odpočinout u stolu s lavičkami a je zde také zajímavé zařízení, a sice fotopoint. Člověk zmáčkne tlačítko, postaví se na určené místo, a přístroj jej vyfotí. Fotku si pak i s údaji o čase a teplotě vzduchu člověk může prohlédnout a stáhnout na stránkách NP Šumava.

Letecká havárie

Je dnes opravdu krásně. Teplo, ale ne takové, aby z člověka lily litry potu, slunečno a navíc daleká viditelnost. Když se pokochám výhledy, tak se vydávám k vrcholu Huťské hory (1 187 m n. m.). Cesta je to nenáročná, neboť jen pokračujete asi 500 m do mírného kopce po asfaltce.

Za chvíli jsem už u již zmiňovaného vysílače, dnes využívaného mobilními operátory. Kromě něj na vrcholu nic zajímavého není. Na severovýchodním svahu Huťské hory je pomník havárie letadla, které zde spadlo v roce 1937. Tam se ale dnes vydávat nebudu.

Bývalá osada Zhůří

Jak jsem již psal, až k vrcholu vede asfaltová silnička, ale jak je to s turistickým značením? Zelená turistická značka vedoucí od Zhůří nevede až k vrcholu, nýbrž pouze k vyhlídce. Kousek před ní u rozcestníku U Věže odbočuje též zelená značka z asfaltky vede až do Kašperských Hor. Já se však od vrcholu vydávám do míst, kde stávala bývalá osada Zhůří.

U Věže opouštím asfaltku a pěšinkou mezi pastvinami se blížím zpět k hlavní silnici. Cestičku lemuje plno rozkvetlých rostlin. Největší radost mám z prhy arniky (Arnica montana), jejíž žluté květy zde září do dálky. Prhu doplňuje fialově kvetoucí kakost luční (Geranium pratense) a všude kolem jsou zářivě oranžové květy jestřábníku oranžového (Hieracium aurantiacum).

A už jsem v místech, kde se nacházela osada Zhůří. Bydlelo zde, jako v dalších zaniklých vesnicích převážně německé obyvatelstvo, které bylo po válce vyhnáno. Po obsazení území československou armádou byla pak celá vesnice zbořena. Cestou od vyhlídky člověk při okrajích pěšinky mezi pastvinami občas narazí na zbytky zdí zdejších domů. Nedaleko vsi si pak armáda postavila kasárny, které byly v roce 1990 opuštěny a celý areál byl zbořen, kromě čtyř domků používaných k rekreaci.

Horská Kvilda

Ač nerad, musím nyní pokračovat kus po hlavní silnici, která ale není nijak moc frekventovaná, a po níž vede zelená turistická značka. Nabírám směr Horská Kvilda. Po pravé straně míjím "vrchol" jedné ze šumavských tisícovek s názvem Břemeno (1 156 m n. m.). Popravdě, kdybych to nevyčetl z mapy, tak ani nepoznám, že se jedná o nějaký vrchol.

Asi v polovině trasy mezi Zhůřím a Horskou Kvildou konečně silnici opouštím a pokračuji lesem. Zanedlouho už vidím louky, domky Horské Kvildy a vpravo od ní tyčící se kopec Sokol, můj dnešní poslední cíl.

Blížím se k Horské Kvildě a procházím mezi zamokřenými loukami. Všude kolem kvete rdesno hadí kořen (Bistorta major) a nad nimi poletuje množství perleťovců, později identifikovaných jako poměrně vzácný perleťovec mokřadní (Proclossiana eunomia). Takže opět chvíli strávím focením.

Horská Kvilda se nachází na rozlehlé planině s mnoha slatěmi a mokřady. Patří k nejvýše položeným obcím v České republice. Její okolí se nachází v tzv. mrazové kotlině a proto patří k nejchladnějším místům na Šumavě. Já se zde však příliš nezdržuji, přejdu hlavní silnici a mířím k Hamerskému potoku, který teče jižně od obce.

Sokol

Přicházím k rozcestníku Hamerský potok. Tak tohle místo se mi velice líbí. Přímo přede mnou se tyčí monumentální Sokol, potok, u kterého stojím, si tu razí cestu zamokřenými loukami a na pastvinách nad potokem stojí několik domků a kolem se pase skot. Krásné místo, pohlazení po duši.

Váhám, zda ještě dnes Sokol zdolat, a nebo se vydat po proudu Hamerského potoka zpět do údolí Vydry k autu. Nakonec vyhraje první varianta, i díky tomu, že ještě není moc hodin, a také díky dnešnímu krásnému počasí. Takže Sokole, těš se!!!

Vydávám se tedy po zelené turistické značce vedoucí do Filipovy Huti. Procházím kolem farmy chovající skotský náhorní skot, takže všude kolem na pastvinách pobíhají rohaté krávy. U rozcestníku Zlatá stezka odbočím doprava a pak hned znovu doprava na neznačenou cestu. Teď už se budu řídit jen podle mé GPS. Musím dojít k místu nazývanému Horní Antýgl, kde se nachází samota s památkově chráněnou rekreační chalupou.

Tu bez problémů nacházím. Kolem chalupy je pastvina a za ní již příkré svahy hory Sokol (1 253 m n. m.). Schválně používám slovo hora, protože Sokol opravdu není jen tak ledajaký kopec. Jedná o výrazný kupovitý vrchol, který tvoří dominantu zdejší krajiny a je díky svému tvaru dobře identifikovatelný z různých míst Šumavy. U Horního Antýglu se moc dlouho nezdržuji, neboť za nízkou zídkou z kamenů si užívá právě hezké chvilky nějaká dvojice, tak je přece nebudu rušit.

A nyní už mě čeká směr vzhůru. Přišel jsem k Sokolu od východu, kde jsou jeho svahy nejstrmější. A jelikož jsem na mapě nenašel žádnou pěšinu, která by mě dovedla na jeho vrchol z této strany, rozhodnu se to vzít nahoru přímo. Když si k tomu přidáme, že podstatnou část výstupu tvoří paseka s vyvrácenými pařezy, rozeklanými kameny a to vše ukryté v borůvčí a ostružiní, čeká mě určitě parádní "zážitek".

A opravdu. Náročnější výstup už jsem dlouho nezažil. Leje ze mě jako z konve, ale vytrvale, skoro po čtyřech šplhám stále vzhůru. Když se dostanu do porostu vzrostlého lesa, oddychnu si, ale ani tam to není procházka růžovým sadem, neboť svah je opravdu velmi prudký.

Ze svahu se otevírá pohled na Horskou Kvildu nebo na Huťskou horu, kde jsem dnes také byl. A konečně už jsem na vrcholu. Už dlouho jsem nebyl takhle šťastný, když jsem vylezl nahoru.

Na vrcholu Sokola (též nazývaného Antýgl), který tvoří travnatá plošina, se nachází geodetický bod a dřevěný kříž s vrcholovou knihou. Sokol byl dříve celý porostlý smrčinou, jeho svahy jsou však čím dál více odlesňovány, neboť i porosty na jeho svazích byly poškozeny orkánem Kyrill v roce 2007 a asi i zde v tom nebude nevinně kůrovec. Nejvíce poškození odnesl severozápadní a severovýchodní svah, ze kterých se tak otevírají krásné výhledy. Ty samotný vrchol (zatím ještě obklopený smrky) neposkytuje.

Nejkrásnější výhled je asi z paseky na severozápadním úbočí hory. Můžeme zde pozorovat Oblík, Poledník, Jezernici, Ždánidla, Hůrecký vrch, Pancíř, Slunečnou, Můstek, Jedlovou, Spálený, Javornou či Křemelnou. Opět musím vylézt na vrchol, tentokrát z druhé strany a čeká mě cesta zpět, opět přes pařezy a kameny, které zde na prudkém východním svahu odkryla rychle působící eroze.

Hamerský potok

Dojdu zpět až k Hamerskému potoku. Ten obtéká příkré svahy Sokola ze severu a vytvořil zde krásné údolí. Podél Hamerského potoka teď půjdu až zpět k Vydře, do které se vlévá asi 300 m pod Antýglem. Vycházím tedy po cestě, pode mnou se na zamokřených loukách vine Hamerský potok, přede mnou se tyčí silueta Sokola, nebe modré s bílými obláčky a slunce svítí. Šumavská příroda má prostě své kouzlo.

Míjím na druhé straně potoka stojící Hamerské domky, což je osada náležící k Horské Kvildě s několika zachovalými starými domy. Toto místo je spojeno s těžbou zlata v minulosti. V okolí Hamerských domků jsou velmi dobře patrné mísovité prohlubně po povrchové těžbě zlatonosných rozsypů.

Kvete zde opět rdesno hadí kořen, na kterém saje nektar motýl ohniváček modrolemý (Lycaena hippothoe). Cesta mě pak vede do lesa, stále při pravém břehu Hamerského potoka a já si fotím si krásnou rostlinu zvonečník černý (Phyteuma nigrum).

Hamerský potok je jedním z hlavních přítoků říčky Vydry. Pramení v Mezilesní slati nad Horskou Kvildou a jeho délka dosahuje přibližně 7 km. Charakter jeho toku se během jeho cesty do Vydry mění. Zatímco u Horské Kvildy si tok klidně meandruje rašelinnými loukami, za Hamerskými domky se z něj stává dravá bystřina, která se zařezává do údolí mezi Sokolem a Lišákem (1 113 m n. m.).

Místy i zde, nad levým břehem Hamerského potoka jsou vykáceny velké plochy lesa. Vždy je to pro mě smutný pohled, když vidím jen paseku s pařezy. Rád využiju možnost posezení u stolu s lavičkami přímo u potoka a z batohu vyndavám poslední pomačkaný rohlík se salámem. Kousek ode mě kvete opět mléčivec alpský, zde ještě ve větším množství než u potoka Zhůřského.

Dostávám se k rozcestníku Pechler, který dostal název podle zdejší bývalé usedlosti nedaleko soutoku Vydry a Hamerského potoka. Moje cesta už je téměř u konce, protože k Vydře mi zbývá jen půl kilometru a poté ještě kousek k autu na parkovišti u Rokyty. Dnešní výlet hodnotím jako jeden z nejlepších, které jsem letos absolvoval. Krásná příroda, krásné počasí, co chtít víc. Ušel jsem přibližně 20 km.

Další související články: