Průvodce | Karpattreky | Horolezectví | Cykloturistika | Cestování | Lyžování | Příroda | Soutěže | Aktuality | Kalendář akcí | Napsat článek | Seznamka | Více…
Kontakty  Cookies  Ceník inzerce  RSS 
Treking.cz Hledat
Poslední aktualizace: 25.10.2018 , svátek má
Reklama
Treking > Treky, turistika > Krivánska Malá Fatra, hřebenovka

Krivánska Malá Fatra, hřebenovka

Túra kolem Vrátne doliny

Nerad bych se mýlil, ale srdce Malé Fatry - myslím krivánskou část - najdeme ve Vrátné dolině. V ní se nachází nejvíc rekreačních středisek a převážná většina turistů odtud vyráží pěšky nebo lanovkami do hor, sem se lidé stahují po absolvování túr.

Steny, Velký Rozsutec, Stoh

Nelze se tomu divit. Údolí obklopují nádherné hory jako Velký Kriváň, Chleb, Hromové, Steny, Poludňový grúň, Stoh, Velký Rozsutec, Boboty, Sokolie, Baraniaky, Žitné a Kraviarske, které nenechají chladným žádného milovníka hor. Proto se zaměřím především na tuto oblast, ačkoliv nám chvilku potrvá, než do končin zavítáme.

Z vlaku vysedáme ve stanici Strečno, která je pěkných pár kilometrů vzdálena. Navíc je obec známá úplně něčím jiným než přírodními krásami, její dominantu představuje stejnojmenná zřícenina hradu ze 14. století. Ta se nachází na strmém skalisku nad řekou Váh a upoutá každého návštěvníka. U nás tomu není jinak. Přestože zříceninu nemíníme navštívit, upíráme k ní při průchodu vesnicí Nezbudská Lúčka napjatě zraky. Hrad - přijeli jsme až večer po setmění - je ve tmě nádherně nasvícen.

Čtěte také: Přechod Malé Fatry; Fatransko-tatranský Karpattrek (1), hřebenovka ze…

To už ale na okraji lesa stavíme stan a zalézáme do spacáků, noc je kupodivu klidná. Přestože máme poslední dubnový den a nastaly čarodějnice, žádná ježibaba k nám na koštěti nepřiletí.

Starhrad a Chata pod Suchým

Do hor vyrážíme po svítání. Stoupáme vzhůru, a aniž se nadějeme, dostáváme se na území Národního parku Malá Fatra. Ten vyhlásili v roce 1988 a jeho rozloha činí 22 630 ha. Nejvyšší bod představuje Velký Kriváň (1 709 m) a nejníže položené místo najdeme při řece Váh u Strečna (350 m), odkud jsme právě vyrazili; čili nás čeká pěkná štreka.

Než se ale stihneme pořádně zapotit, prvně zastavujeme. Činíme tak na Starém hradě (Starhrad), jenž se nachází na opačné straně řeky než stojí Strečno. Původně se nazýval Varín a založili ho už ve 13. století, pročež je starší než jeho známější Váh od Starhradu kolega. V 18. století ho ale opustili a sídlo zpustlo, proto z něj zbyly jen ruiny. Přesto v něm najdeme zdi, zbytky paláce i věže, coby bonus se přidává nádherný výhled na klikatící se Váh.

Následuje výšlap lesem. Ten oproti mojí předchozí návštěvě těchto končin zčásti vykáceli, a tak se občas otevírá omezený výhled na okolní kopce. To už ale po necelých dvou hodinách chůze přicházíme k Chatě pod Suchým. Přestože odbila teprve desátá hodina dopolední, dáváme si pořádné jídlo, čili kapustnicu; hustá polívka nemá sebemenší chybu.

Vzápětí opět stoupáme. Zprvu se ubíráme podél vleku, v sedle Príslop nám ukazatel sděluje, že půjdeme na vrch Suchý (1 468 m) ještě tři čtvrtě hodiny. Nevím, jestli jsme tak dobří, nebo se rozcestník plete - spíš bude správně druhá možnost - ale dostáváme se na vrchol i s plnou polní za cca dvacet minut.

Jelikož se po předchozím dočasném zatažení - ráno bylo azuro - zase vyčasuje, zdržíme se dobře půl hodiny a kocháme se okolím. Směrem na západ se zvedá masiv Lúčanské Fatry s nejvyšším bodem Veľká lúka (1 476 m), na opačnou světovou stranu se táhne hřeben námi navštívené části hor, jemuž dominuje Malý Kriváň. Výhledy nabízí i sever a jih.

Stratenec, Biele skaly a Malý Kriváň ze Suchého

Bohužel panuje opar, a tak jen mlžně vidíme Velkou Fatru, Javorníky nebo Beskydy; až v průběhu dne se nám občas poštěstí zahlédnout stále sněhově bílé vrcholky Nízkých Tater.

Malý Kriváň, Bublen a Veľký Kriváň

Následuje okouzlující hřebenovka. Biele skaly uchvátí skalnatými pasážemi; chvilku usedáme na Stratenci (1 513 m), odkud je vidět i zřícenina hradu Strečno. Následuje výšlap na Malý Kriváň (1 671 m), z nějž prvně spatříme nejvyšší vrchol celého pohoří. Příliš tedy neváháme a ubíráme se k němu.

Přes sedlo Bublen, kde se dá v prameni dobrat voda, stoupáme na Pekelník a následně vylézáme na Velký Kriváň, jenž, jak jsem prozradil dříve, dosahuje nadmořské výšky 1 709 m. Z hory se nabízí nové výhledy. Přímo před námi leží hlavní hřeben Malé Fatry, a tak máme jako na dlani Chleb, Steny, Stoh i Velký a Malý Rozsutec. V dáli za nimi se táhne Oravská Magura a opodál se ukazuje Velký Choč, chvilkami nepatrně probliknou bílé stěny Roháčů. Také jsme se dostali nad srdce Malé Fatry, jak jsem v úvodu nazval Vrátnou dolinu.

Pokocháni rozhledy, scházíme do Snilovského sedla, kde je v plném provozu lanová dráha. Ta nás na rozdíl od mnoha jiných návštěvníků neláká, scházíme k Chatě pod Chlebom. V té je docela plno a pár lidí se podivuje, že je ubytovací kapacita zcela zaplněna; nás naštěstí tento problém netrápí. Vůbec nás nenapadlo, že bychom přenocovali právě tady. Zastavujeme pouze na jídlo, dáváme si halušky a pivo.

Malý Kriváň Velký Kriváň

Posilněni stoupáme do Sedla za Hromovým a nalehko zaskočíme na vrchol Hromové (1 636 m). Ačkoliv nás láká i blízký Chleb, vynecháme ho. Pokračujeme přes Steny. Jedná se o nádherný vzdušný hřebínek, z nějž se nabízí výhledy do všech stran. Já se ale zaměřím pouze na Velký Rozsutec a Stoh, obě hory se zvedají přímo před námi. Vrcholy totiž přímo ukázkově ukazují geologickou rozmanitost Malé Fatry.

Poludňový grúň a Stoh

Krystalické horniny (žuly a břidlice), které pokrývají většinu pohoří, jsou u Rozsutce jako mávnutím kouzelného proutku nahrazeny vápenci a dolomity, oba kopce vedle sebe působí zcela cizorodě. Vypadá to dokonce tak, jako by nějaký škodolibý obr vyrval Rozsutec z jiných končin a zasadil ho právě tady.

Denní pouť končíme na metě Poludňový grúň (1 460 m). Než se nadobro zešeří, shlížíme přes Grúň do Vrátné doliny i na již dříve spatřené vrcholy jako jsou Velký Rozsutec, Stoh, Boboty, Sokolie, Baraniaky, Žitné a Kraviarske. Do stanu nás zahání narůstající chlad.

Stoh k večeru, vpravo v dáli Velký Choč

Ráno nás zdraví opět nádherný den, vycházíme celkem brzo. Tedy, abych byl přesný, slovo "brzo" je značně relativní. Přestože je k osmé hodině, neujdeme příliš moc kroků a proti nám se vynoří dvě skupiny na těžko jdoucích turistů, které dle všeho vyšly o něco dřív než my - soudíme, že nocovaly ve Stohovém sedle či někde poblíž.

To už se ale stejně jako včera po ránu pořádně zapotíme, stoupáme na Stoh (1 607 m). Pokud výšlap pojmeme jako ranní rozcvičku, jistě by z nás při vyplňováni okének modrého života měli radost Rychlé šípy. Z travnatého Stohu se nabízí výhled na část včerejší trasy i na Velký Rozsutec, neopomenu ani kopec Osnica (1 362). Nevím proč, ale tento vrcholek mě při předchozích dvou návštěvách Malé Fatry vždy zaujal a říkal jsem si, že by také stál za výšlap. Ani jednou k tomu však nedošlo a nedojde ani tentokrát.

Veľký a Malý Rozsutec

Scházíme do sedla Medziholie (1 185 m). Necháváme batohy v krytu smrků a nalehko se vydáváme na Velký Rozsutec (1 610 m); posléze se shodujeme, že jsme velmi dobře učinili. Výšlap je výživný. Jelikož má hora skalnatý ráz, dochází chvílemi i na řetězy, v jednom místě objevuji na zemi kapky od krve - asi si tady kdosi šeredně natloukl. My naštěstí za celou dobu putování jedinkrát nespadneme, i proto na vrchol v rozporu s údaji na ukazatelích vystupujeme za necelou hodinu. Seshora se opět nabízí skvělé výhledy.

Velký Rozsutec

Abychom nemuseli dolů stejnou cestou, scházíme po výrazně pohodlnější pěšině do sedla Medzirozsutce. Za ním, jak velí název, zvedá se Malý Rozsutec, který mám dodneška spojený s návštěvou Malé Fatry v roce 1999. Tehdy jsme z jeho vrcholu pozorovali zatmění Slunce; bylo až s podivem, kolik lidí si do hor bralo tmavá skla či dnes už nepoužívané velké diskety do počítače.

My tentokrát Malý Rozsutec nenavštěvujeme a po úbočí jeho většího bratříčka se ubíráme zpět do sedla Medziholie, kde mezitím výrazně přibylo turistů. Na Velký Rozsutec a Stoh táhnou nyní přímo štrúdly lidí, ještě že máme oba kopce už za sebou.

Bereme si batohy a v trávě mezi blatouchy spatříme k našemu překvapení hopsat lasici kolčavu. No fíha, kdepak máš kamarády, šelmičko? Kam se schovali medvěd hnědý, vlk, rys ostrovid, kočka divoká či orel skalní, kteří se v oblasti též vyskytují? Odpověď neobdržíme, jisté však je, že se v Malé Fatře nachází celkem 188 druhů chráněných zvířat. Podobné je to i s rostlinami. I ony zde mají plno chráněných druhů; z dřevin je nejrozšířenější buk a následuje ho smrk.

Přírodovědná vložka končí, pokračujeme v túře. Scházíme do střediska Štefanová, které se mi připomene zvláštním způsobem. Když jsme do něj slezli při poslední návštěvě Malé Fatry, strhla se silná průtrž. Ač se to zdá k nevíře, situace se opakuje. Pouze se k lijáku přidají hromy a blesky, nastává bouřka. Stejně jako před pár lety přečkáváme slotu v hospodě, a jakmile se vyjasní (minule pouze ustal déšť), vyrážíme znovu do terénu.

O kousek dál ve Štefanové zahýbáme na zelenou značku, která k našemu údivu není označena rozcestníkem, že by ho zničil nějaký vagabund? Možné je všechno, řešit nedostatek nemíníme. Opouštíme ves a vnikáme do lesa, tam nastává zrada. Značka se náhle ztrácí. No tohle, co teď?

Vyndáváme mapu a dáváme hlavy dohromady, záhy se orientujeme. Zahýbáme hloub do porostu a brzy sklízíme úspěch. Nalézáme pěšinu podcházející Poludňové skaly. Zádrhel spočívá pouze v tom, že je žlutá značka přemazána a zrušena. Aniž jsme cokoliv tušili (měli jsme mapu z roku 2006), došlo ke změně trasy; dnes se k rozcestí pod Pálenicou neodbočuje ve Štefanové, ale až ze sedla Vrchpodžiar - ve středisku tudíž nezaúřadoval žádný vagabund, pouze opomněli vymazat starou značku. Zbylý kousek už ale dojdeme a záhy se napojujeme na oficiální stezku.

Jánošíkovy diery

Na řadu přichází tzv. Jánošíkovy díry, nad něž jsme vystoupali. Jako první nás vítají Horné diery. Sestupujeme mezi skalisky a lemujeme potok, jenž klokotá a hučí, občas míjíme vodopády. Podél nich se leze po žebřících a ku pomoci jsou i jistící Horné diery pomůcky (řetězy, umělá stupátka). Jedná se o další velmi nádherný úsek, jen z vlastní zkušenosti doplním, že se dolů sestupuje o poznání hůř než nahoru. Pokud do oblasti opět někdy zavítám, vezmu to zase obráceně jako v minulosti.

Horné diery máme za sebou, jsme v Podžiaru. Necháváme u chaty batohy a nalehko procházíme Dolné a Nové diery. I tady se k průchodu soutěsek používají umělé pomůcky (žebříky apod.). Jestli nás při návštěvě kaňonů něco těší, tak skutečnost, že se po odpolední bouřce nevyskytuje v terénu příliš moc lidí. Máme území v podstatě jenom pro sebe.

Stan nakonec rozhazujeme v Podžiaru, v noci se rozprší. Sychravo je i po ránu, přesto po osmé hodině opouštíme dočasné útočiště. Navzdory zakaboněné obloze stoupáme do mlh; možná je to s podivem, ale změny počasí prozatím nijak nelitujeme. Krajina totiž získala nový nádech a kmeny stromů se "rozšafně" noří do hutné šedi.

Boboty, Terchová

Přecházíme vrchol Boboty (1 086 m), ze zalesněného kopce slézáme s pomocí řetězů. Po necelých dvou hodinách, neboť jsme kvůli počasí nikde nezastavovali, ocitáme se v soutěsce Tiesňavy, jíž prochází do Vrátne doliny jediná silnice. Jako bychom si ji chtěli užít, ubíráme se dočasně po asfaltu. Nemíříme však zpátky do hor, ale zahýbáme do obce Terchová, jež se prvně vzpomíná k roku 1580. Nejvíc ji však proslavil slavný zbojník Juro Jánošík (1688-1713), který se zde narodil. V roce 1988 mu nad střediskem postavili obrovitou sochu, autora představuje Ján Kulich.

Zahneme krátce k památníku, načež zamíříme na brzký oběd. Posléze se podél potoka Vranianka vracíme zpět do soutěsky Tiesňavy, neboť se nám zdá, že se mírně vyčasilo. Že by nás, doufáme, vyslyšel Juro Jánošík, jehož jsme prosili o odfouknutí mraků? Ani náhodou!

Vrátna dolina

Jak se záhy ukáže, známý zbojník nás pouze navnadil a naopak se nás rozhodl vyzkoušet, jestli bychom podobně jako on, když se ukrýval, obstáli v nehostinných podmínkách. I proto se po výstupu na Sokolie ocitneme v husté mlze, která nás až do večera - občas ji doprovodí mírné mrholení - v podstatě neopustí.

Zatím to ale netušíme a stoupáme ze soutěsky, míjíme skalní věže. Na řadu opět přijde pár řetězů, při výstupu mají též pomáhat zbudované schody. Ty bychom si ale rádi odpustili. Připadá nám, že je vytvořil nejméně dvoumetrový člověk, protože jsou děsně vysoké; vůbec si nedovedeme představit, že by se tudy ubírali rodiče s dětmi. Otec s matkou by si kromě nohou unavili i ruce, neboť by své ratolesti museli každou chvíli vyzdvihovat.

Sokolie, Baraniarky a Kraviarske

Sokolie (1 172 m) je za námi, scházíme pěšinou mezi buky do sedla Príslop (916 m). Tam se, aby toho nebylo málo, nechutně rozfouká. Zvažujeme, jestli se nevrátíme zpátky do doliny, nakonec pokračujeme přes Baraniarky (1 270 m), Žitné (1 265 m) a Kraviarske (1 361 m), jak jsme původně plánovali.

Baraniaky, Žitné, Kraviarske

Šplháme vzhůru a záhy absolvujeme velmi atraktivní úsek, jenž by ovšem bylo mnohem lepší absolvovat za pěkného počasí. Takhle totiž nemáme žádné výhledy a navíc jde na pár místech trochu o hubu. Rozbahněná úzká pěšina při sestupu z prvního kopce je v některých pasážích parádně kluzká a při smeknutí hrozí pád kamsi dolů, chvílemi mi není zrovna příjemně. Pokud se nás ale Jánošík opravdu rozhodl vyzkoušet, může se usmívat, jistě jsme obstáli na jedničku.

Tři hory jsou za námi, klesáme do Sedla za Kraviarským. Z toho se dá pokračovat k vyšším partiím, čímž bychom obtočili Vrátnou dolinu kolem dokola, to ale nečiníme. Sestupujeme do údolí. Před setměním se zastavíme v chatě Vrátna, od níž vede lanovka do Snilovského sedla, a dáváme si něco teplého do žaludku - samozřejmě dojde i na pivo, které teplé býti nesmí. Nocujeme poblíž nedalekého parkoviště v budce alias posedu kus nad silnicí. Útulek je sice dost těsný, nějak to ale přežijeme.

Tiesňavy

Ráno, přestože to zpočátku po chladné noci vypadá na další zakaboněný den, se jasní. I díky tomu se s Malou Fatrou rozloučíme s plnou parádou. Když kráčíme po silnici, otvírají se nám postupně výhledy na včera zdolávané Baraniarky, Žitné, Kraviarske a Boboty, zanedlouho dojde i na Stoh a Velký Rozsutec. Bonbónek na závěr představují Tiesňavy. Rozeklaná skaliska vypadají ve slunečních paprscích na rozdíl od předchozího zakaboněného dne přímo pohádkově, lepší rozloučení s pohořím si nemůžeme přát.

Další související články:

+ Malá Fatra - hory travnatých hřebenů - NP Malá Fatra, turistika a treky, turistické trasy
+ Malá Fatra, levné ubytování a horské chaty, útulny
+ Jídlo a pití na vícedenním treku, jídelníček a doporučení pro vyváženou stravu (1)
+ V zajetí sněhu aneb Lúčanskou Fatrou na sněžnicích
+ Malá Fatra, přechod hlavního hřebene pohoří
+ Jižní částí hřebene Martinských holí na vrcholu babího léta
+ Velký Rozsutec, výstup na nejkrásnější horu Slovenska
+ Příroda NP Malá Fatra, fauna a flóra
Treking.cz - diskuze

Diskuse k tomuto článku

přidat názor
22.07.2014, 12:50 Vanda | Aktualne z Terchovej a Vrátnej
20.07.2014, 21:06 Jano | Na margo
21.07.2014, 12:51 Hanys | Směr pochodu
21.07.2014, 18:18 -OB- | Jano, díky
22.07.2014, 06:26 Hanys | Vítej do klubu
22.07.2014, 07:58 Jano | Turistické palice
22.07.2014, 17:50 -OB- | Myslím, že o
22.07.2014, 20:30 Vašek Vg | Hlásím se taky
22.07.2014, 20:35 -OB- | Vašku, navrhuji
23.07.2014, 06:22 Vašek Vg | Ahoj Oto,
23.07.2014, 13:38 Jarmila | Opět
19.07.2014, 20:22 magdaléna popelářová | ešte ďalšie
22.07.2014, 20:32 Vašek Vg | Díky za připomínky
19.07.2014, 20:13 magdaléna popelářová | pravopis slovenský
25.07.2014, 22:03 vlado | nie je to tak
15.07.2014, 13:39 Hanys | Doporučení
17.07.2014, 21:14 Petr | Věc názoru
18.07.2014, 07:10 Hanys | Pravda
18.07.2014, 07:41 Vašek Vg | Jen na okraj,
18.07.2014, 09:31 Jarmila | Co komu víc vyhovuje
18.07.2014, 10:41 roman | pojištění
18.07.2014, 13:42 Hanys | Vím
19.07.2014, 19:53 sedlo | ... ani náhodou
22.07.2014, 06:33 Hanys | Nemyslím si


Reklama
Reklama
Výběr článků
Hory Tuláky mezi buky (2), treking v Bukovských vrších a Bieszczadech
Hory Besedické skály, jedno ze skalních měst Českého ráje
Hory Pekelný přechod Slezských Beskyd - Velký Stožek, Barania Góra a Skrzyczne
Reklama
Témata našich článků…
Český ráj Malá Fatra, ubytování Chata na Šerlichu Hajnáčka Hukvaldy Zbojnícka chata Krížna Jeseníky, ubytování Poľana Praděd Sovinec Maroko Králický Sněžník Komety Sivá brada Piz Bernina Tribeč Blesk Veporské vrchy Jeskyně Na Pomezí Turistické boty Hrad Frýdštejn
Reklama
Doporučujeme ke čtení

Vliv větru na pocitovou teplotu, tabulka pro přepočet

Vítr patří k základním meteorologickým jevům. Vánek či slabý vítr je v letních parnech vítaným společníkem. Silnější vítr může být vítaným společníkem při chůzi nebo drápání se do kopce za předpokladu, že fouká po…

Solární nabíječky pro turistiku a treking - luxus nebo nezbytnost?

Hory

Solární nabíječky se v outdooru objevily poměrně nedávno. Se stále častějším používáním GPS, digitálních fotoaparátů…

Reklama
Populární treky
1. Slovenské hory Baraniarky a Kraviarske, podzimní balada modré hřebenovky
2. České hory Ledopády v Pulčínských skalách; návštěva Pulčínských skal a ledopádů aneb úskalí turistiky na Valašsku
3. Rumunské Karpaty Maramureš, Suhard, Rodna a Sapinta, Sighet (1) - trek po hřebenech rumunských Karpat
4. České hory Králický Sněžník, procházka nad mraky - z Dolní Moravy k vrcholu Králického Sněžníku
5. Slovenské hory Roklinou Suchá Belá, Slovenský ráj a turistické trasy
Reklama
Regiony
Oblasti: Beskydy | Bílé Karpaty | Brdy | Broumovská vrchovina | Česká Kanada | České středohoří | České Švýcarsko | Český les | Český ráj | Doupovské hory | Drahanská vrchovina | Hanušovická vrchovina | Hornosvratecká vrchovina | Hostýnské vrchy | Chřiby | Javorníky | Jeseníky | Jevišovická pahorkatina | Jizerské hory | Králický Sněžník | Krkonoše | Krušné hory | Křivoklátská vrchovina | Litenčická pahorkatina | Lužické hory | Nízký Jeseník | Novohradské hory | Orlické hory | Pálava | Podyjí | Rakovnická pahorkatina | Ralsko | Rychlebské hory | Slavkovský les | Svitavská pahorkatina | Šluknovská pahorkatina | Šumava | Švihovská vrchovina | Vizovická vrchovina | Vlašimská pahorkatina | Vsetínské vrchy | Východolabská tabule | Zábřežská vrchovina | Zlatohorská vrchovina | Ždánický les | Železné hory | Žulovská pahorkatina | Branisko | Bukovské vrchy | Burda | Cerová vrchovina | Čergov | Čierna hora | Chočské vrchy | Kremnické vrchy | Krupinská planina | Kysucké Beskydy | Laborecká vrchovina | Levočské vrchy | Ľubovnianska vrchovina | Malá Fatra | Malé Karpaty | Muránska planina | Nízké Tatry | Ondavská vrchovina | Oravská Magura | Oravské Beskydy | Pieniny | Podunajská pahorkatina | Pohronský Inovec | Polana | Považský Inovec | Revúcka vrchovina | Roháče | Slanské vrchy | Slovenský kras | Slovenský ráj | Spišská Magura | Stolické vrchy | Strážovské vrchy | Súlovské skály | Šarišská vrchovina | Štiavnické vrchy | Tribeč | Velká Fatra | Veporské vrchy | Vihorlat | Volovské vrchy | Vtáčnik | Vysoké Tatry | Záhorie | Zemplínské vrchy
Túry a lokality podle pohoří
Beskydy Bílé Karpaty Javorníky
Jeseníky Jizerské hory Krkonoše
Kysuce Krušné hory Malá Fatra
Malé Karpaty Nízké Tatry Roháče
Šumava Velká Fatra Vysoké Tatry
Hledej podle pohoří
Home Page | Časopis | Průvodce | Ceník inzerce | Soutěže | Seznamka | Kalendář akcí | Outdoor testy | Horské chaty | Fotogalerie | Archiv
Treky, turistika | Horolezectví | Cykloturistika | Cestování | Vesmír, astronomie | Turistická mapa online | Spolupracujeme
TOPlist