Průvodce | Karpattreky | Horolezectví | Cykloturistika | Cestování | Lyžování | Příroda | Soutěže | Archiv | Kalendář akcí | Napsat článek
Treking.cz Hledat
Poslední aktualizace: 3.12.2015 , svátek má
Bude vás zajímat
Bude vás zajímat
Reklama
Treking > Treky, turistika > Maramureš, Suhard, Rodna a Sapinta, Sighet (1)

Maramureš, Suhard, Rodna a Sapinta, Sighet (1)

Trek po hřebenech rumunských Karpat

Tři roky uplynuly jako voda a opět si posunuji ručičku na časomíře o hodinu kupředu. Po jisté odmlce mě znovu zdraví Rumunsko. Picierul Caprei v Maramureši, vpravo vykukuje Pietrosul Rodnei Jedná se o velmi rozmanitou zemi, jež dokáže nabídnout nejedno překvapení; proto hned na úvod představím jistou zvláštnost.

Jak si lze všimnout při průjezdu městy, skladují obyvatelé činžovních domů občas na balkónech dřevěná polena na zátop. Jak s nimi naloží a jestli mají v bytech zřízená kamna nebo krby, netuším, podobných kulišáren se však vyskytuje mnohem víc. Proto se před putováním po horách u jedné takové kuriozity ještě zastavíme.

Hřbitov ze seznamu UNESCO

Pokud napíši, že si většina lidí spojuje hřbitov se zármutkem, nebudu zřejmě daleko od pravdy. V rumunské osadě Sapinta (Săpânţa) se však na hřbitově pieta nenosí, člověk se naopak baví. Na modrých dubových křížích jsou vyřezány zábavné obrázky s texty, jež slouží k obveselení.

Čtěte také: Výstup na Farcau, túra v rumunském pohoří Maramureš

Zesnulí jsou znázorněni buď při typické činnosti ze svého života - vaří, hrají na hudební nástroj, sekají trávu, pasou ovce, pracují na tkalcovském stavu, řídí traktor nebo jiné vozidlo, dělají v dolech atd. - občas je ale s vtipnou poznámkou znázorněna příčina jejich smrti. Např. pod obrázkem muže pijícího alkohol stojí, že se uchlastal k smrti, dalšího pána podle všeho srazilo jedoucí auto. Dívku, jež zřejmě stopovala u silnice, asi přejel či zavraždil majitel blížícího se vozidla, představí se i horší mord. Nevím, o co se dva chlápci pohádali (texty jsou v rumunštině, již nerozluštím), jeden z nich ale druhému ufikl hlavu. Jak ji drží ve vzduchu, crčí z ní krev.

Já vím, že uváděné příklady spíš než závratné salvy smíchu vyvolávají hrůzu, v jaké si libují naše televizní stanice a bulvární plátky, přesto se jedná o veselý hřbitov, jenž nemá ve světě obdoby. Dokonce ho kvůli originalitě zapsali na seznam UNESCO a za jeho návštěvu se platí. V době naší návštěvy šlo o 5 RON.

Sapinta - Veselý hřbitov

Zrod zvláštní "tradice" zapříčinil řezbář Stan Ion Patras, jenž začal v roce 1935 tvořit pro své "klienty" speciální náhrobky. Ty vznikají dodnes, přestože dotyčný pán v roce 1977 zemřel. V tvorbě pokračují dva řezbáři, uvádí se, že navzdory světovým krizím nemají o práci nouzi. Zájemců o spočinutí na tamním cintorínu je víc než dost, i když pochybuji, že by se nebožtíci chtěli dočkat sloganu, jaký pozůstalí nechali na hrob napsat jistému hamižníkovi: "Přestože jsi měl prachy, stejně jsi skonal!"

Sapinta - dřevěný kostel

Návštěvu hřbitova máme za sebou, se Sapintou se ale neloučíme. Navštěvujeme ještě jeden z mnoha dřevěných kostelů, jimiž je oblast Maramureše, v níž se nacházíme, pověstná. Pravoslavný svatostánek totiž není zcela obyčejný, jak by se na první pohled zdálo, drží jistý primát. Věž se zvedá do výšky sedmdesáti pěti metrů, což z ní činí nejenom rumunského, ale i mezinárodního přeborníka. Stejně vysoké stavby vyrobené pouze ze dřeva se příliš často nevyskytují.

Skanzen lidové architektury

Aby kultury nebylo málo, dopřejeme si před návštěvou hor ještě jeden drobný doušek národopisného vzdělání. V hraničním městě Sighet (Sighetu Marmaţei) - za humny se táhne Ukrajina - procházíme skanzen lidové architektury. Jedná se o typické maramurešské stavby, které pochází z 12. - 19. století, dřevěný kostelík vznikl ve století šestnáctém. Vnitřní vybavení domů si jsou vzájemně podobná jako vejce vejci - postel, kamna, stůl, lavice, džbány a další nádoby; neschází ani ukázky stavů, lisů, sušáren na kukuřici, včelí úly apod.

To už ale směřujeme k horám, které nás beztak obklopují, na řadu přichází pohoří Maramureš.

Maramureš, dvoudenní přechod

Pohoří Maramureş neboli Muntii Maramureşului, já však pro své povídání volím počeštěný název Maramureš, se táhne na severu Rumunska a přechází na Ukrajinu, kde se oblast nazývá Rachovské hory nebo Marmaros'kyj masyv.

Z hlediska rumunského členění náleží Maramureš do Východních Karpat. Jižní svahy spadají do Maramurešské kotliny (Depresiunea Maramureşului) za níž se zvedá pohoří Tibleş a Rodna. Další sousedy představují pohoří Guţii a Tibau. Nejvyšší vrchol je Farcău (dosahuje výšky buď 1 956 m nebo 1 962 m - údaje se rozchází), který leží na bočním hřebeni. V lesích žijí medvědi, rysi a vlci.

Maramureš - vláček

My svůj dvoudenní přechod - kdyby chtěl člověk přejít celé pohoří, klidně by si mohl na túru rezervovat celý týden - začínáme v městečku Vişeul de Sus, kde se dá před opuštěním civilizace v místních podnicích dobře najíst a napít. Konzumace se však týkala večera, a nyní máme ráno, takže nebudu pokrmy obsáhleji rozebírat.

Se šestou hodinou ranní se hlásíme na vlakovém nádraží, odkud vede do lůna hor úzkorozchodná železnice. Ta lemuje řeku Vaser, jež se klikatí mezi strmými svahy. Přeprava slouží hlavně ke svážení dřeva, vláčky naštěstí vozí i lidi - dřevorubce, školáky či turisty - a tak se stáváme pasažéry.

Ke štěstí nám chybí jen jedno, nepotáhne nás stará parní lokomotiva, ale normální motorový pohon. Nějak to ale překousneme, zaměřme se na vagónek, do nějž jsme se "nalodili". Dveře nejdou dovřít a vzniklou škvírou fouká do vozu studený vítr, dřevěné lavice nás vrací do minulých století. Bizarně působí i kamna, u nichž si nedovedu představit, že v zimě vyhřejí vnitřní prostor.

Maramureš - za bližším masivem vykukuje Toroiaga

Lemujeme řeku a posléze, asi abychom si užili i změnu, přesedáme do jiného vláčku. V něm naše batožiny končí na špinavém vagónu, jenž je tažen za námi, můžeme jen doufat, že nám na zavazadlech neulpí pár bobků.

Vyjíždíme a pokračujeme v cestě, jak se zdá, poklid přepravy nenaruší nic neočekávaného. Opak se stává pravdou. Nerad bych se pletl, ale místní občané si asi ještě dlouho budou vyprávět o děsivém Čechovi, který z vlastní iniciativy rozbil hlavou skleněné okno. Vysklil ho coby odhodlaný Terminátor, Rambo či jiný borec stejně "pochybných" kvalit, zkrátka se projevil v roli drsného tvrďáka.

No, teď trochu přeháním, ve skutečnosti proběhla událost jinak. Dotyčný nezaútočil na překážku v podobě býka, jehož rozdráždila červená barva, naopak se stal obětí. Okno nad ním se znenadání vyklopilo a spadlo mu přímo na hlavu, vysklilo se. Děsivý zásah s kupou střepů se naštěstí obešel bez vážnějšího zranění, lebku dotyčného poznamenal pouze malý šrám.

"Zábavnou" zahřívací vložku máme za sebou, vysedáme v dřevařské stanici Faina. Pokud k tomu už nedošlo, nazouváme boty "samochodky" a na záda si nahazujeme batohy, pokračujeme po svých.

Pozůstatky těžební činnosti v Maramureši

Zprvu jdeme několik kilometrů podél kolejí. V jednom místě se na opačné straně řeky vyskytuje dřevěný kříž, jenž připomíná německý hřbitov z roku 1917; my přecházíme tok Vaser za stanicí Miraj - pod pojmem zastávka se většinou skrývá dřevařská chýše, jež bývá doplněna suchým záchodem. Protože se nedá použít bývalý železniční most, který prý ještě před pár roky vedl na druhý břeh, přecházíme řeku o kus dál po hrázi vodní nádrže.

Do hor stoupáme po hliněné cestě. Občas nad námi mezi stromy vykoukne vrchol Toroiaga, jenž představuje hlavní cíl naší dvoudenní cesty. Míjíme opuštěná stavení a bývalé štoly. Pozůstatky těžební činnosti, již ukončili v osmdesátých letech minulého století, nejde přehlédnout, navršené haldy působí v terénu jako pěst na oko. Dojde i na borůvky, na něž si jinak jistě dělají zálusk medvědi; vystupujeme do sedla v nadmořské výši 1 635 metrů. V něm stojí volně přístupná dřevěná turistická chata Refugiu montan, již obratem obsazujeme. Aspoň nebudeme muset na noc stavět stany.

Dáváme si pozdní oběd a vydáváme se nalehko do terénu. Jelikož si vrchol Toroiagu necháváme coby sladký bonbónek na příští den, ubíráme se na opačnou stranu. Přecházíme přes kopec s nově zřízeným vysílačem a opuštěnou kamennou stavbou, vábí nás k sobě tři vrcholky. Vlastně, abych byl přesný, upřednostňujeme nejvzdálenější z nich Picierul Caprei (1 804 m).

Suhard - nejvyšší hora Omul

Pěšina příliš prochozená není a chvílemi se prodíráme křovinami, leč nevadí. Odměnou za námahu nám jsou skvostné výhledy. Okolo se rozprostírá pohoří Maramureš, jež na severu v podobě Rachovských hor pokračuje na Ukrajinu. Toroiaga se před našimi zraky sice skrývá za bližším masivem, plnohodnotnou náhradou se nám ale stává pohoří Rodna. Její hřeben se táhne na jihu a jako na dlani se před námi ukazují jednotlivé vrcholky v čele s nejvyšší horou Pietrosul Rodnei (2 303 m).

Nadšeni skvělými výhledy vracíme se na chatu, kde nás, jak naivně předpokládáme, nezaskočí blížící se bouře. Záhy změníme názor. Dovnitř začne po stěnách zatékat voda. Dřív, než se vzpamatujeme, vlhnou nám věci odložené u zdí. Stan usušený přes den je znovu mokrý a lépe si nevede spacák rozložený vedle, tak tohle překvapení si mohla chýše odpustit. Ještě že nejsme žádné primadony a se zhoršenými podmínkami se vyrovnáme.

Další vrásky nám obloha vytvaruje na obličejích ráno. Skrze hustou mlhu vidíme jen na pár kroků. I tak - věříme, že se mraky roztrhají - vydáváme se na Toroiagu (1 930 m). Její holý vrchol prý představuje vynikající výhledový bod, jejž by bylo chybou opominout.

Něco přes hodinu stoupáme vzhůru a opírá se do nás prudký vítr, k naší smůle šedivou clonu nerozežene. Můžeme pouze sledovat, jak se mlha přelévá z jedné strany hřebene na druhou, což není žádné terno. Díky tomu nespatříme nejvyšší ukrajinskou horu Hoverlu ani Pop Ivan. Oblačnost se samozřejmě roztrhá, jakmile se vydáme dolů z hor.

Rodna ze Suhardu

Vracíme se k chatce, balíme a sestupujeme do Baia Borşy. Ubíráme se po nezáživných hliněných cestách, čestnou výjimku představuje strmý kamenitý žlab, jenž se nachází za další opuštěnou důlní stavbou. V něm dojde i na dramatickou vložku. Jak klesáme, rozhodne se nás ve zúženém prostoru předehnat stádo ovcí. S ohledem na štěkající psy jim radši uvolňujeme cestu a zalézáme do okolního porostu, hafanům se totiž naše přítomnost očividně nezamlouvá.

Krátkou návštěvu pohoří Maramureš končíme ve městě Baia Borşa, kde si dopřáváme zasloužené pivko a v obchodním domě dokupujeme potraviny.

Suhard, Rodna

Ocitne-li se člověk v sedle Rotunda (1 271 m n.m.), má po levé ruce pohoří Suhard a po pravé paži pohoří Rodna. Samozřejmě, učiníme-li čelem vzad, ocitne se pohoří Suhard vpravo a Rodna vlevo. Kdyby navíc došlo na pootočení vpravo či vlevo, objevilo by se jedno pohoří před člověkem a druhé za ním, to už ale nebudu rozebírat. Raději se zaměřím na jednotlivé horské masivy.

První přichází na řadu Suhard neboli Muntii Suhardului (Suhardské hory). Pohoří, stejně jako dříve představený Maramureš, se vyskytuje v severním Rumunsku a patří k jádrovým pohořím Vnitřních Východních Karpat. Od Rodny ho odděluje již zmíněné sedlo Rotunda, další horské sousedy představují Giumalău, Căliman, Stânisoara a Bârgău.

Nejvyšším vrcholem je Omul (též Vârful Omu nebo jen Omu), jenž dosahuje výšky 1 932 metrů. Jelikož zní údaj zajímavě, tak si před přechodem Rodny na horu odskočíme; výprava nám zabere většinu dne. Hora je totiž od sedla vzdálena odhadem zhruba deset kilometrů a převýšení činí přibližně osm set metrů.

Další související články:

+ Přechod dvou zapomenutých národních parků v Rumunsku
+ Sureanu a Paring, treking v Rumunsku
+ Vilcan, hory polonin a krásných výhledů
+ Soutěsky banátského pohoří
+ Rumunské hory I., Nakladatelství SKY 2002
+ Rumunské Karpaty, turistický průvodce, Nakladatelství SKY
+ Výstup na Moldoveanul, nejvyšší vrchol pohoří Fagaraš a Rumunska
+ Horami Retezatu, rumunské hory
+ Apuseni je vhodné pre každého; Rumunsko a turistika
+ Málo známé Godeanu, rumunské Karpaty
Treking.cz - diskuze

Diskuse k tomuto článku

přidat názor
23.08.2013, 12:41 Rado | Velmi pěkné


Nejčtenější
Reklama
Výběr článků
Hory Přechod poloniny Boržava, treking v ukrajinských Karpatech
Hory Madeira - květináč Atlantiku, 200km přechod v horách Madeiry
Hory Ostrovské skály alias Volské kameny a Tiské stěny, česká skalní města (9)
Reklama
Témata našich článků…
Ďumbier České středohoří Jeseníky, ubytování Kamenitý Hazmburk Chřiby Chata Smědava Javorový Šumava, ubytování Baranec Obrovský vodopád Maroko Jeřáb Venuše Tematín Galaxie Vihorlat Morské oko Železné hory Helfštýn Fáze Měsíce Tiské stěny
Reklama
Reklama
Doporučujeme ke čtení

Vybavení na treky a turistiku; co sbalit do batohu na hory na vícedenní túru?

Tatry

Pro úspěšné a pohodové absolvování vícedenních treků je vedle psychické odolnosti a fyzické kondice důležité i vhodné…

Vysypáno z batohu anebo co s sebou na túru do Tater?

Jen si vzpomeňte, když jste s turistikou začínali vy. Možná jste také tápali, co s sebou na jednodenní túru vzít a co naopak nechat doma. Teprve zkušenostmi jste postupně nabírali potřebné znalosti a dnes vám vše připadne…

Reklama
Populární treky
1. Slovenské hory Fatransko-tatranský Karpattrek (6), hřebenovka ze Strečna do Telgártu
2. Slovenské hory Strážovské vrchy, trek Strážovskými vrchy na sklonku léta
3. České hory Přírodní rezervací Račí údolí přes Čertovy kazatelny a zříceninu hradu Rychleby
4. Rumunské Karpaty Capatini, přechod dvou zapomenutých národních parků v Rumunsku
5. České hory Hřebenovka Jeseníků na sněžnicích trochu jinak, trek z Červenohorského sedla na Rejvíz
Reklama
Regiony
Oblasti: Beskydy | Bílé Karpaty | Brdy | Broumovská vrchovina | Česká Kanada | České středohoří | České Švýcarsko | Český les | Český ráj | Doupovské hory | Drahanská vrchovina | Hanušovická vrchovina | Hornosvratecká vrchovina | Hostýnské vrchy | Chřiby | Javorníky | Jeseníky | Jevišovická pahorkatina | Jizerské hory | Králický Sněžník | Krkonoše | Krušné hory | Křivoklátská vrchovina | Litenčická pahorkatina | Lužické hory | Nízký Jeseník | Novohradské hory | Orlické hory | Pálava | Podyjí | Rakovnická pahorkatina | Ralsko | Rychlebské hory | Slavkovský les | Svitavská pahorkatina | Šluknovská pahorkatina | Šumava | Švihovská vrchovina | Vizovická vrchovina | Vlašimská pahorkatina | Vsetínské vrchy | Východolabská tabule | Zábřežská vrchovina | Zlatohorská vrchovina | Ždánický les | Železné hory | Žulovská pahorkatina | Branisko | Bukovské vrchy | Burda | Cerová vrchovina | Čergov | Čierna hora | Chočské vrchy | Kremnické vrchy | Krupinská planina | Kysucké Beskydy | Laborecká vrchovina | Levočské vrchy | Ľubovnianska vrchovina | Malá Fatra | Malé Karpaty | Muránska planina | Nízké Tatry | Ondavská vrchovina | Oravská Magura | Oravské Beskydy | Pieniny | Podunajská pahorkatina | Pohronský Inovec | Polana | Považský Inovec | Revúcka vrchovina | Roháče | Slanské vrchy | Slovenský kras | Slovenský ráj | Spišská Magura | Stolické vrchy | Strážovské vrchy | Súlovské skály | Šarišská vrchovina | Štiavnické vrchy | Tribeč | Velká Fatra | Veporské vrchy | Vihorlat | Volovské vrchy | Vtáčnik | Vysoké Tatry | Záhorie | Zemplínské vrchy
Túry a lokality podle pohoří
Beskydy Bílé Karpaty Javorníky
Jeseníky Jizerské hory Krkonoše
Kysuce Krušné hory Malá Fatra
Malé Karpaty Nízké Tatry Roháče
Šumava Velká Fatra Vysoké Tatry
Hledej podle pohoří
Home Page | Časopis | Průvodce | Ceník inzerce | Soutěže | Seznamka | Kalendář akcí | Outdoor testy | Horské chaty | Fotogalerie | Archiv
Treky, turistika | Horolezectví | Cykloturistika | Cestování | Vesmír, astronomie | Turistická mapa online | Spolupracujeme
TOPlist