Jedním z nejúchvatnějších míst hluboké lesní modře jsou půvabné scenérie centrální části, tvořené svéráznou parovinou Plání s nadmořskou výškou kolem jednoho tisíce metrů. Nad nimi se zdvíhají mírně klenuté vrchy ještě o dalších dvě stě až tři sta metrů výš. Jeden z nich - dominanta Luzného ve výši 1 373 m se svým kamenitým vrcholem v Bavorsku - dává na severozápadním svahu v nadmořské výšce 1 298 metrů základ horské říčce Vydře.
Z odtoků hojných slatin, horských strání a rozsáhlých lesů, jimiž se vyznačuje toto melancholické území, které déle než sedm měsíců v roce bývá pokryto sněhem a bičováno sněhovými bouřemi, se do ní cestou vlévá z neobydlených a dešťových chladných míst několik přítoků, s nimiž se spojuje u Modravy.
Sejpová pole a perlorodky
Z tohoto rekreačního střediska, někdejší rybářské osady, založené v roce 1737, rozhozené rázovitými staveními na zprohýbaných horských lukách, míří hučící a napěněné peřeje Vydry úzkým asi 11 km dlouhým lesnatým korytem do Čeňkovy Pily, aby spojením s Křemelnou vytvořily chladnou Otavu. Vydra i Otava se za raného středověku proslavily nálezy zlata; rozrušováním a splavováním křemenných žil se šumavské zlato soustřeďovalo do potočních náplavů, odkud ho rýžovníci získávali propíráním v rýžovnických mísách.
Práce to byla těžká a úmorná, o čemž nás přesvědčují její pozůstatky - kopečky vyplaveného písku zvané "sejpy", které dodnes nalézáme podél Otavy a jejích přítoků. Jako první nás o nich informoval český humanista Vít Traján Žatecký z Chotěřiny v roce 1555. "Hrůbata", jak se také ostrůvkům někdy lidově říká, jsou chráněnou historickou památkou a dost možná, že jejich podrobnější průzkum by mohl poodhalit další hodnoty, jimiž by se podařilo vysvětlit třeba skutečnost, proč v některých"sejpových" polích voda nezamrzá.
Silnice z Modravy nás asi po třech kilometrech dovede k Antýglu, bývalému králováckému dvorci se stylovým autokepingem, u něhož oblast Povydří v divokém dolním úseku, plném obrovských žulových balvanů, uvolněných ze strání a vytvářejících v řečišti četné peřeje a kaskády, naučnou stezkou teprve vlastně začíná. První zprávy o Antiglu a jeho okolí pocházejí z roku 1523, kdy jej jistý Jandele, majitel Modravského potoka a Antýgelského lesa, prodal "skláři opatrnému a moudrému" Janu Fuchsovi ze Svojší. Ten zde zřídil sklářskou huť, která zanikla v roce 1818.
Cesta uhýbá od silnice údolím, lemovaným po obou stranách kamennými moři na úbočích po červené značce na příjemnou líbivou lesní cestu, vedoucí souběžně s průzračnými vodami Otavy. V minulosti se v nich vyskytovala perlorodka říční a lov býval velice výnosný, neboť dosahoval ročního zisku až osm až deset tisíc zlatých. Konal se každý třetí rok. V 17. století byly nalezeny dvě perly, jejíchž cena byly odhadnuta na téměř tisíc zlatých. Narůstající kyselost vody, plavení dříví a sběr perlorodku vytlačili z původních biotopů rak, že její záchrana patří k prvořadým úkolům ochranářů.
Bylinný kryt a zvířena Povydří má velice cenné zástupce a proto již v roce 1910 projevil zájem o jejich záchranu ve svém článku "Perla naší Šumavy" spisovatel K. Klostermann, který se inspiroval osobními prožitky z mládí, stráveném na Hrádkách. Jeho romány "V srdci šumavských hvozdů", "V ráji šumavském" a další, zachycují Vydru dřívějších dob s celým okolím. Na trase zůstalo několik objektů místní lidové zástavby; vynikající památkou je šumavská chalupa v Srní, omylem nazývaná Klostermannovou.
Ze stezky sem není daleko, proto stačí přejít můstek poblíž Turnerovy chaty na levý břeh, z něhož asi po dvou kilometrech nás žlutá značka spolehlivě vyvede z údolí doprostřed obce. Turnerova chata je asi v polovině našeho osmikilometrového putování z Antýglu k Čenkově Pile; pěkných "obřích hrnců", válcovitých prohlubní v balvanech Vydry postupně ubývá až do míst, z jejichž posledních zákrutů k nám doléhá ruch nedaleké silnice.
Malebnost několika stavení Čeňkovy Pily při silnici uprostřed lesa zdůrazňuje vedle seskupení domků obce Svojše nedaleká náhorní plošina Dračích skal, odkud s nenapodobitelným kouzlem a barevnými obměnami nám v dálce nabízí náruč celá kaskáda šumavských vrcholů, vymalovaných jako na nejhezčím obraze; nad rozhozenými chalupami Srní spatříme přes Spálený a Kostelní vrch siluetu Oblíku (1 225 m), za plochým temenem Poledníku se klene pásmo hřbetů od Ždánidel až k Polomu, který ukrývá kotlinu Železnorudskou.
Návštěva nejvýznamnější
Čeňkova Pila byla kdysi významným střediskem otavské voroplavby a našla odezvu v hudebním životě. Počátkem 18. století tu Čeněk Bubeníček vybudoval dřevařský závod s pilou a obchodem. Bohatý obchodník byl osobním přítelem mnoha umělců a v postaveném letohrádku řadu z nich hostil. Slavný český malíř Josef Navrátil podnikl se svým synem do blízkého okolí několik "lampartií", z nichž se zachovala řada obrazů.
K nejmilejším však patřil sušický rodák Mořic Anger, vynikající houslista a kapelník pražského Národního divadla. Byl to on, kdo do kraje pozval Bedřicha Smetanu. O cestě, kterou tehdy 43letý skladatel uskutečnil, máme dost zpráv. Zahájil ji 24. srpna 1867, kdy společně s Angrem dojeli z Prahy do Plzně; odtud cestovali do Klatov, další den dorazili do Sušice.
Díky Bubeníčkovu pozvání se Smetana dostal na Čeňkovu Pilu. I tuto trasu jeho cesty známe: kočár směřoval ze Sušice přes Dlouhou Ves, Bohdašovice, Tuškov, Kašperské Hory a Rejštejn. Pobyt zanechal ve Smetanovi hluboký dojem. Často sedával na březích vod, až nakonec získal inspiraci k jedné ze svých slavných symfonických básní.
Celé ovzduší návštěvy zachytil ve svých "Pamětech" Mořic Anger: "… tady vznikla první myšlenka, tady se zrodila jeho velkolepá Vltava. lyšel tu milou a poetickou píseň dvou vod, zůstal stát v zadumání, posadil se a dlouho seděl jako u vytržení. Snil, díval se do čarovného kraje, sledoval v duchu Otavu a za ní spěl až tam, kde s Vltavou se snoubí, a v duši jeho zaznívaly první akordy, jež se spojují a mohutní až v grandiózní tok melodický…".
SPobyt na Sušicku ukončil tehdy Smetana 3. září 1867, ale byl zde ještě několikrát, naposledy v roce 1872. Jednou s Angrem a Dr. L. Procházkou, klatovským rodákem seděli na zahradě, když dámskou společností byli vyzváni, aby každý zasadil na památku jehličnatý stromek. Přání ochotně vyhověli. Stromky se časem rozrostly a dnes nedaleko jedlového kmene jako zbytku jednoho z posledních šumavských velikánů připomínají ve zdejší zadumané části Šumavy nejradostnější chvíle našeho slavného hudebního skladatele.
Pokud přemýšlíte, kde se na svých cestách ubytovat a chcete mít pro sebe,
pro rodinu nebo své přátele dostatek soukromí, pak pro vás máme možnost pronájmů chat
a chalup přímo od majitele. Na další stránce si vyberte
preferovanou oblast a nebo konkrétní objekt, který vás zajímá.