Trasa: Pivoňské hory a přechod Haltravy v Českém lese

Hřebenovka v Českém lese

Hřebenovka v Českém lese v okrsku Haltravská hornatina je nezapomenutelná. Trasa je lemovaná skalními útvary, zachovalými lesy, zaniklými vesnicemi, malebnou zříceninou hradu a pramenem řeky Radbuzy.

Naše putování začínáme v obci Pivoň, kam se dostaneme autobusem ze železniční stanice v Poběžovicích. V Pivoni se nachází mohutný objekt bývalého augustiniánského kláštera s kostelem Zvěstování Panny Marie.

Ke klášteru se váže první písemná zmínka z roku 1379, avšak objekt je mnohem starší a byl vybudován na místě bývalé poustevny. Pověst hovoří dokonce o vysvěcení klášterního kostela biskupem Severinem roku 1047, pár let po vítězství knížete Břetislava I. nad císařem Jindřichem III. Jednalo se původně o jednu z prvních plně gotických staveb na našem území. Klášter byl zrušen v roce 1787 nařízením císaře Josefa II. a následně byl roku 1800 odkoupen pražským advokátem Stohrem, který objekt přestavěl na zámek o 30 pokojích.

Čtěte také: Zimní Český les, túra přes Českou studánku na Čerchov s bivakem

Do roku 1945 byla stavba ještě v dobrém stavu, ale po druhé světové válce objekt připadl armádě, pak státnímu statku a bez oprav došlo k celkové devastaci všech budov. Celý zchátralý areál dnes prochází rozsáhlou rekonstrukcí a je již kompletně zastřešen. Před vstupem do kláštera rostou chráněné lípy velkolisté, asi přes 300 let staré, a je odtud na areál kláštera nejlepší pohled.

Od kláštera procházíme obcí Pivoň po žluté značce podél rybníků. Mineme penzion Pivoňka a vystoupáme na vrchol hory Lysá (870 m). Vrchol Lysé je porostlý smíšeným lesem a je zde rozeseto několik větších skalek z pararuly. Při výstupu po žluté značce nepřehlédneme kamenné valy, které vyznačovaly hranice bývalého Lamingerova (Lomikarova) panství Trhanov. Z vrcholu pokračujeme dále po žluté značce na významné rozcestí Liščí domky s krytým dřevěným přístřeškem.

Liščí domky

Liščí domky (Fuchsenhauseln) je zaniklá obec na úpatí hory Lysá. Po odsunu německých obyvatel v roce 1945 byla následně všechna stavení zbořena a srovnána se zemí, aby se zde nemohli ukrývat údajní nepřátelští špióni, ale ani lidé, kteří chtěli utéci přes hranice do Bavorska. Důkazem dřívějšího osídlení jsou propady po dřívějších sklepech domů, které zde stávaly. Většinou jsou tato místa dnes již zarostlá náletovými dřevinami.

Pramen Radbuzy

Pramen Radbuzy (689 m) dnes lehce najdeme díky nainstalovaným směrovkám, které vedou od rozcestí Liščí domky. Turistická odbočka sem doposud vyznačena nebyla. Pramen je zatím zcela přírodní a neupravený, pouze označený dřevěnou tabulkou. Radbuza je řeka dlouhá 111 km a protéká městy Bělá nad Radbuzou, Horšovský Týn, Staňkov, Stod, Dobřany a Plzeň. V Plzni - Liticích se do Radbuzy vlévá řeka Úhlava. Voda z řek Radbuza, Úhlava, Úslava a Mže se v Plzni spojuje a stvoří tak velkou a známou řeku Berounku. Od pramene Radbuzy se zase vracíme zpět k Liščím Domkům.

Z rozcestí pokračujeme již po červeně značené hřebenovce, která nás bude provázet po většinu trasy. Jdeme po malé lesní silničce na rozcestí Herštejnské Chalupy (Hirchsteiner Häuseln). Herštejnské Chalupy je další zaniklá ves ve zdejším kraji, kde v roce 1939 žilo 213 obyvatel a fungoval tu hasičský spolek. Z vesnice se dochovaly dva křížky, zbytky zdiva, pramen sevřený do zděné studniční jímky, různé terénní valy a zídky ohraničující jednotlivé pastviny a pozemky.

Obec zanikla po 2. světové válce po odsunu německého obyvatelstva. U rozcestníku odbočíme vlevo do lesa a vystoupáme na hřbet a pak do mělkého sedla. V sedle odbočíme vlevo na neznačenou lesní cestu a po 250 metrech přijdeme k větší pasece, odkud již vyšlapanou pěšinkou v trávě dojdeme k pramenu potoka Pivoňky.

Pramen Pivoňky

Pramen Pivoňky (772 m) je označen dřevěnou tabulkou a patří do pozorovací sítě Českého hydrometeorologického ústavu. Pivoňka je dlouhá 13 km, protéká Pivoní a Poběžovicemi a u Ohnišťovic se vlévá do Černého potoka. Od pramene se vrátíme stejnou cestou zpět na červenou značku, která nás během chvilky dovede na zříceninu hradu Starý Herštejn.

Starý Herštejn

Starý Herštejn (878 m) je hrad položený na vrcholu hřebene Pivoňských hor na hlavním evropském rozvodí Labe - Dunaj. První zmínka o hradu je z roku 1272, ale postaven byl již dříve hornofalckou šlechtou. Hrad byl dobyt v husitských válkách vojskem města Domažlice, ale byl i nadále využíván.

Na hradě se usídlila roku 1510 loupeživá cháska rytíře Zdeňka Dobrohosta z Ronšperka, která přepadávala kupce na královských cestách. Zdeněk z Ronšperka byl vyhlášen za zemského škůdce a na základě královského rozkazu byl hrad dobyt zemskou hotovostí vedenou slavným Zdeňkem Lvem z Rožmitálu. Následně byl hrad rozbořen a již nikdy nebyl obnoven. Dochovaly se zbytky valů a příkopů a část věže (bergfritu), odkud je pěkný výhled do kraje.

V areálu hradu se nacházejí i malé zbytky druhé věže a základy zdiva paláce. Hradní areál je součástí Přírodní rezervace Starý Herštejn, vyhlášené v roce 1968. Rezervace chrání vzácný ekosystém smíšených podhorských bučin na balvanité suti se vzácnými druhy rostlin a živočichů (např. kapradinka laločnatá, oměj vlčí, pták lejsek malý). Ze zříceniny hradu místy prudčeji klesáme do výrazného Vranovského sedla.

Vranovské sedlo

Vranovské sedlo odděluje Pivoňské hory od hřebene Haltravy a prochází tudy vedlejší silnička z Pivoně do Nemanic přes hlavní hřeben Českého lesa. V sedle je i turistický dřevěný přístřešek a naše trasa odtud pokračuje dále hřebenem Haltravy. Haltravský hřeben se táhne od Vranovského sedla nad Pivoní po Capartice a tvoří jihozápadní hradbu Chodska.

Souvislé pásmo vrcholů je oddělené jen mělkými sedly a neklesá pod nadmořskou výšku 800 m. Zdejší vrcholy jsou ozdobené skalami a mrazovými sruby a svahy zase kamennými moři či suťovými proudy. Rozsáhlý lesní komplex místy pralesovitého charakteru patří mezi nejcennější v Plzeňském kraji a v roce 2009 byl vyhlášen evropsky významnou lokalitou. Nepravidelně je zde také pozorován výskyt naší největší kočkovité šelmy - rysa ostrovida.

Po červeně značené cestě stoupáme mírně do kopce a asi po 500 metrech narazíme na asfaltovou silničku, na kterou odbočíme vlevo a půjdeme po ní z kopečka dolů asi ještě dalších 500 metrů. Přijdeme ke dvojici pramenů a k zaniklé obci Nuzarov.

Zaniklá obec Nuzarov

Jméno zaniklé obce Nuzarov (Nimvorgut) a Nuzarovských pramenů je narážkou na nuzotu obyvatel, stejně jako u nedalekých Nemanic. Domy Nuzarova byly roztroušeny na vymýceném prostranství po obou stranách cesty, od křižovatky s cestou na Vranov po dnešní odbočku cesty na vrchol Škarmanku. V roce 1930 zde ve 25 domech žilo 159 obyvatel německé národnosti a jeden Čechoslovák. Živá ves byla po odsunu Němců naprosto vylidněna a v 50. letech osud obce Nuzarov ukončil příkaz k demolici a těžká technika státního podniku Zemstav. Dnes můžete v mladém lese stále dobře rozeznat stopy po základech a sklepeních domů.

Památkou na obec Nuzarov jsou dva obnovené křížky a dvojice pramenů přímo u silnice. Horní křížek sousedí s pramenem, který je podle cedulky zvaný Aortovým. Druhý pramen se nachází pár desítek metrů po cestě z kopce a jeho voda stříká z nově upraveného zastřešení na původní kamenné schody. Můžeme zde porovnat chuť obou pramenů a nabrat si vodu do zásoby, protože na další trase již žádný pramen nepotkáme. Po návštěvě další zbytečně zlikvidované vesnice a doplnění vody se vracíme zpět na červeně značenou cestu.

Velká skála

Stoupáme po výrazné cestě a míjíme po pravé straně zarostlé rulové skalky Malá skála, které vznikly mrazovým zvětráváním. Brzy jsme u značené odbočky na Velkou skálu (852 m). Překvapí nás vysokou skalní stěnou a nádherným pohledem na táhlé hřebeny Českého lesa a na bavorskou část tohoto pohoří. Místečko je to nádherné, a tak zde svačíme a delší dobu odpočíváme. Po dalším asi kilometru cesty po hřebeni stojíme na nejvyšším bodě Haltravského hřebene, kterým je vrchol Škarmanka.

Škarmanka, Tyrolka a Haltrava

Škarmanka (888 m) je proti ostatním vrcholům této oblasti velmi plochá a bez typických skalek. Z vrcholové paseky se dnes naskýtá velmi daleký výhled do kraje, ale časem zase vše zaroste lesem. Za socialismu byla na tomto vrcholu umístěna vojenská hláska a pro její obsluhu byla vybudována až na vrchol i asfaltová cesta.

Obsluhu zde tvořili výlučně pečlivě vybíraní vysokoškolsky vzdělaní vojáci sovětské armády pro obsluhu radiolokátoru Ramona (předchůdce známější Tamary), kteří si zde pro sebe postavili i saunu. Po odchodu vojáků byl nehlídaný areál brzy rozkraden a zcela zničen včetně zmíněné sauny a dnes zde najdeme jen několik betonových základů a sklepení zaplněné odpadky. Na vrcholu se též nachází odpočinkový turistický přístřešek.

Ze Škarmanky pokračujeme příjemnou cestou hřebenovými partiemi k pásu rulových skal na vrcholu Tyrolka (865 m) a přes mělké sedlo dojdeme ke skalnatému vrcholu Haltrava (882 m). V tomto úseku jsou asi nejnádhernější pralesovité porosty na celém hřebeni Haltravy. Vyskytují se tu naši významní datlovití ptáci včetně vzácného datlíka tříprstého a žluny šedé a hnízdí tu i vzácné druhy sov.

Z Haltravy seběhneme na významné rozcestí žluté, zelené a červené značky "Pod Haltravou" (808 m) a pak vystoupáme a částečně i vylezeme na výrazná buližníková skaliska zvaná Sádkova skála (847 m). Skaliska jsou součástí přírodní památky "Skalky na Sádku" a chrání suťový listnatý porost s bohatou květenou. Vrcholek tvoří mrazové sruby, suky a skaliska s výhledem na Domažlicko a okolí Poběžovic.

Sestoupíme ze skal a dojdeme na další významné rozcestí značených cest "Pod Sádkem", kde po dlouhé době opustíme červenou značku a vystoupáme po žluté na vrchol hory Sádek (854 m), kde se nachází lyžařská chata se sjezdovkou a vlekem. Z okraje sjezdovky jsou daleké výhledy na Domažlicko i vlastní město Domažlice s nápadnou vysokou věží Chodského hradu.

Pomník Jindřicha Šimona Baara

Ze Sádku pokračujeme z kopce po žluté značce a projdeme okolo zajímavého místa Tři křížky, kde podle pověsti zastřelil omylem hajný místního sedláka, když si ho za šera spletl se srncem. Brzy přijdeme k pomníku Jindřicha Šimona Baara na Výhledech (705 m), který je významným turistickým místem Chodska. Básník a spisovatel J. Š. Baar sem velmi rád chodil na vycházky a dlouze tu sedával.

Pomník je vysoký 12 metrů a byl postaven a slavnostně otevřen v roce 1933. Za okupace byl v srpnu 1944 rozbořen a materiál byl použit při stavbě mlékárny ve Waldmünchenu. Bronzová socha se podařila ukrýt na Chodském hradě v Domažlicích. K opětovnému odhalení pomníku došlo 5. července 1947.

Od pomníku jsou daleké výhledy na Chodov, Trhanov a Domažlicko, ale dříve byly výhledy ještě krásnější, což dokládají dnes již řady zarostlých laviček se stromy v cestě a historické pohlednice. Nedaleko pomníku se můžeme zastavit na dobré jídlo ve známém hotelu Výhledy. Pak již naše putování touto krásnou částí Českého lesa ukončíme sestupem po zelené značce do Klenčí pod Čerchovem na vlak či autobus.

Celý popisovaný horský přechod je poměrně dlouhý a je bez jediné možnosti občerstvení a doplnění zásob. Doporučujeme mu věnovat jeden celý dlouhý jarní nebo letní den. Počítá se s pomalejším tempem se spoustou zastávek a odboček.